Wikipedie

Venědikt Vasiljevič Jerofejev: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Tomas62 přesunul stránku Venedikt Vasiljevič Jerofejev na Venědikt Vasiljevič Jerofejev: transkripce
po přesunu, typos, wikilinky
Řádek 1:
{{Infobox - spisovatel
| obrázek = Могила писателя Венедикта Ерофеева.JPG
| jméno = VenediktVenědikt Vasiljevič Jerofejev
| popisek = Spisovatelův hrob
| datum narození = {{Datum narození|1938|10|24}}
Řádek 10:
| díla = [[Moskva-Petušky]]
}}
'''VenediktVenědikt Vasiljevič Jerofejev''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|Венедикт Васильевич Ерофеев}}) ([[24. říjen|24. října]] [[1938]], [[Kandalakša]], [[Murmanská oblast]] - [[11. květen|11. května]] [[1990]], [[Moskva]]) byl [[Rusko|ruský]] [[Sovětský svaz|sovětský]] [[Postmodernismus|postmoderní]] [[spisovatel]]. Je známý především jako autor [[Poema|poemy]] v [[Próza|próze]] ''[[Moskva-Petušky]]'' (Москва—Петушки).<ref name="REF1">Wolfgang Kasack: Slovník ruské literatury 20. století, Votobia, Praha 2000, str.204-205.</ref><ref name="REF2">Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, LIBRI, Praha 2001, str. 294-296.</ref>
 
== Život ==
VenediktVenědikt Vasiljevič Jerofejev se narodil v osadě Niva-3 (předměstí [[Kandalakša|Kandalakši]]). Jako místo narození je však uváděna stanice Čupa v [[Karelská autonomní sovětská socialistická republika|Karelské ASSR]], kde v té době žila jeho rodina. Jeho otec Vasilij Vasiljevič Jerofejev byl přednosta železniční stanice, posléze byl neprávem odsouzen a v letech [[1945]]-[[1954]] vězněn. Podle jiných zdrojů odešel otec VenediktaVenědikta Jerofejeva na sever jako přestěhovalec dobrovolně za podmínek zlevněného jízdného a velké podpory, poskytnutí bezplatného bydlení. Po ukončení výuky pro Murmanskou železniční dráhu se Vasilij Vasiljevič Jerofejev stal výpravčím ve stanici [[Pojakonda]]. V roce [[1945]] byl pak podle paragrafu 58/10 (špionáž) zatčen.
 
VenediktVenědikt prožil většinu svého dětství v dětském domově v [[Kirovsk (Murmanská oblast)|Kirovsku]] (na [[KolskýKola (poloostrov)|poloostrově Kola]]). Školu zakončil s vyznamenáním. V polovině padesátých a na začátku šedesátých let studoval nejdříve na filologické fakultě [[Lomonosova univerzita|Lomonosovy univerzity]], poté na pedagogických školách v [[Orechovo-Zujevo|Orechově-Zujevě]], v [[Kolomenskoje|KolomenskojiKolomenském]] a ve [[Vladimir]]u. Ze všech škol byl však vyloučen.
 
Od roku [[1958]] do roku [[1975]] žil bez trvalého bydliště, pracoval jako závozník v [[Kolomna|Kolomně]], pomocník zedníka a výkupčí vinného skla v [[Moskva|Moskvě]], topič ve Vladimiru, dozorčí na oddělení milice v Orechově-Zujevě, vrtač v geologické skupině ([[Ukrajina]]), knihovník ([[Brjansk]]), montážní dělník při pokládce kabelů vedení v různých městech [[Rusko|Ruska]], [[Litva|Litvy ]]a [[Bělorusko|Běloruska ]](toto se také odrazilo na námětu poémy ''[[Moskva-Petušky]]''), laborant parazitologické expedice v [[Uzbekistán]]u, laborant na Všesvazovém vědecko-výzkumném institutu dezinfekce a sterilizace „v boji proti okřídlené krevsající havěti“ v [[Tádžikistán]]u atd. V roce [[1974]] získal díky sňatku trvalé bydliště v Moskvě.
 
Od mládí se VenediktVenědikt vyznačoval nevšední erudicí a lásce k literatuře. Již v sedmnácti letech napsal ve [[Vladimir]]u ''Zápisky psychopata'' (Записки психопата) (dlouhou dobu byly považovány za ztracené, poprvé byly publikovány v roce [[1995]]). V roce [[1970]] zakončil poému v próze ''[[Moskva-Petušky]]'' (Москва—Петушки). Byla publikována v [[Izrael|izraelském]] [[almanach]]u ''Ami'' v roce [[1973]]. V [[Sovětský svaz|SSSR]] poéma poprvé vycházela od prosince [[1988]] do března [[1989]] v [[časopis]]e ''Trezvosť i kultura'' (Трезвость и культура), ale všechna obscénní slova v publikaci byla nahrazena. Necenzurovaná vyšla poprvé v almanachu ''Věsť'' (Весть) v roce [[1989]]. V tomto i v ostatních svých dílech inklinuje JefoejevJerofejev k tradicím [[surrealismus|surrealismu]] a k literárnímu [[klaun]]ovství.<ref name="REF1"/>
Kromě ''Zápisků psychopata'' a ''Moskva–Petušky'' napsal Jerofejev [[Divadelní hra|divadelní hru]] ''Valpuržina noc aneb Komturovy kroky'' (Вальпургиева ночь, или Шаги командора), [[esej]]e ''Vasilij Rozanov očima exentrika'' (Василий Розанов глазами эксцентрика) a ''Saša Černý a ti druzí'' (Саша Черный и другие), nezařaditelnou ''Blahou zvěst'' (Благуя Весть) a také výbor citátů z [[Vladimír Iljič Lenin|Lenina]] ''Moje malá Leniniáda'' (Моя маленькая Лениниана). Ve svých esejích využívá Jerofejev prvků [[Postmodernismus|postmodernismu]], [[Surrealismus|surrealismu]] a [[Groteska|groteskního]] spojení reálna s ireálnem.<ref name="REF2"/>
Řádek 25:
Divadelní hra ''Disidenti aneb Fanny Kaplanová'' (Диссиденты, или Фанни Каплан) zůstala nedokončená. Po smrti spisovatele byly z části vydány jeho ''Poznámkové sešity'' (Записные книжки). V roce [[1992]] publikoval časopis ''Těatr'' (Театр) dopisy Jerofejeva sestře Tamaře Guščinové. Podle vlastních slov napsal Jerofejev v roce [[1972]] ještě [[román]] ''Šostakovič'' (Шостакович), který mu ukradli ve vlaku spolu s nákupní taškou, kde byly dvě láhve kořalky. V roce [[1994]] oznámil ruský [[básník]] a [[filozof]] Slava Ljon (Слава Лён), že rukopis byl celý čas u něho a zanedlouho ho uveřejnil. Byl ovšem uveřejněn pouze malý fragment románu údajně napsaného Jerofejevem. Většina kritiků považuje tento fragment za falzifikát. (Podle mínění Vladimíra Muravjova si Jerofejev historku s románem vymyslel, neboť měl velmi rád [[mystifikace|mystifikaci]]).
 
V roce [[1985]] přijal VenediktVenědikt Jerofejev [[Katolictví|katolický]] [[křest]] v jediném v tu dobu fungujícím katolickém kostele v Moskvě v [[Chrám svatého Ludvíka Francouzského|chrámu svatého Ludvíka Francouzkého]]. Kmotrem mu byl přítel, filolog [[Vladimír Muravjov]].
 
Poslední roky života trpěl Jerofejev nevyléčitelnou nemocí – [[Rakovina|rakovinou]] [[hrtan]]u. Spisovatel zemřel v Moskvě 11. května [[1990]]. Pohřben je na [[Kuncevský hřbitov|Kuncevském hřbitově]]. Jeho knihy byly přeloženy do více než třiceti jazyků. Na moskevském náměstí Borby (площадь Борьбы) mu byl postaven památník. Ve Vladimiru byla na budově pedagogického ústavu umístěna na jeho počest pamětní deska. V Kirovsku bylo v ústřední městské knihovně vybudováno muzeum věnované tomuto prozaikovi. Byl o něm rovněž natočen [[dokumentární film]] [[Paweł Pawlikowski|Pawła Pawlikowskského]] '' From Moscow to Pietushki with Benny Yepofeev'' ([[1990]], Z Moskvy do Petušek s VenediktemVenědiktem Jerofejevem).<ref>[http://www.imdb.com/title/tt0454826?ref_=nm_flmg_dr_10 IMDB - From Moscow to Pietushki]</ref>
== Dílo ==
* ''Zápisky psychopata'' (asi [[1956]]-[[1958]], Записки психопата), vydáno [[1995]], krátké autobiografické tragikomické dílo zahrnující autorovo studium na univerzitě a jeho "vyloučení do řad proletariátu".
Řádek 38:
* ''Disidenti aneb Fanny Kaplanová'' (Диссиденты, или Фанни Каплан), nedokončená divadelní hra.
* ''Zbytečný nerost'' ([[2005]], Бесполезное ископаемое), kniha sestavená z prozaikových poznámkových sešitů (записныe книжки).
* ''Poznámkové sešity'' ([[2005]]-[[2007]], Записные книжки), dva svazky připravené V. Muravjovem a VenediktemVenědiktem Jerofejevem mladším (syn spisovatele narozený roku [[1966]]).
 
== Filmové adaptace ==
Řádek 61:
* {{ru}} [http://erofeevm.bibliokirovsk.ru/index.php/muzei-history Хибинский литературный музей Венедикта Ерофеев]
* {{ru}} [http://www.moskva-petushki.ru/ Cайт посвящённый Венедикту Ерофееву]
 
{{DEFAULTSORT:Jerofejev, VenediktVenědikt Vasiljevič}}
[[Kategorie:Ruští spisovatelé]]
[[Kategorie:Sovětští spisovatelé]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Venědikt_Vasiljevič_Jerofejev“