Mytologie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 8:
Během [[renesance]] studium mýtů přes zájem o klasickou kulturu stagnovalo. Až během [[18. století]] začaly vznikat práce jako ''O původu pohádek'' [[Bernard le Bovier de Fontenelle|Bernarda Fontelleho]], ''O kultu model'' [[Charles de Brosses|Charlese de Brosses]] nebo ''Nová věda'' [[Giambattista Vico|Giambattisty Vica]], které představovaly už poměrně vyspělý model chápání mýtů. V druhé polovině 18. století zájem o mýty rapidně vzrostl díky nástupu [[romantismus|romantismu]], který je přijímal někdy až s nekritickým obdivem. Novou vlnu bádání zahájil německý filosof [[Johann Gottfried Herder]], jehož myšlenky ovlivnily pozdější [[národní obrození]] a dále [[bratři Grimmové]], [[Friedrich Schelling]] a [[Ernst Cassirer]], kteří prosazovali autonomii mýtu. Na začátku [[19. století]] měly velký vliv na rozvoj mytologie vykopávky na [[Blízký východ|Předním východě]], [[kolonizace|kolonizaci]] [[Indie]] a rozpoznání existence [[indoevropské jazyky|indoevropské jazykové skupiny]]. To vyústilo mimo jiné ve vznik [[srovnávací mytologie]] založené na [[srovnávací lingvistika|srovnávací lingvistice]], což však vedlo k nedostatečně zdůvodněnému ztotožňování mýtických postav na základně jazykové podobnosti.<ref>PUHVEL, Jaan, Srovnávací mythologie, Praha, Lidové noviny, 1997, ISBN 80-7106-177-8, s. 27 </ref>
 
V téže době se široce rozšířila interpretační metoda alegorie vykládající mýty pomocí jednoho úzkého přírodního jevu, například bouře u [[Adalbert Kuhn|Adalberta Kuhna]], ohně u [[Johann Hertel|Johanna Hertela]], měsíce u [[George Hüssing|Georga Hüsinga]] a slunce u [[Friedrich Max Müller|Maxe Müllera]]. Poslední jmenovaná teorie byla obzvláště vlivná a v konečném důsledku podpořila dlouhou diskreditaci srovnávací mytologie.<ref>PUHVEL, Jaan, Srovnávací mythologie, Praha, Lidové noviny, 1997, ISBN 80-7106-177-8, s. 28 </ref> Na konci 19. a začátku [[20. století]] se stali dominantními dva přístupy: [[mýtus a rituál|ritualismus]] a [[psychoanalýza]]. Ritualismus byl představován především [[James Frazer|Jamesem Frazerem]] proslaveným dílem [[Zlatá ratolest]], [[Edward Burnett Tylor|Edwardem Tylorem]] a [[Jane Ellen Harrison|Jane E. Harrisonová]]. Podle této teorie je mýtus verbalizovaným rituálem a bez svého obřadního provedení je degradován, často až do žánru [[pověst]]i či [[pohádka|pohádky]]. Co se psychoanalýzy týče, věnovala se mýtům především [[Carl Gustav Jung|jungiánská]] odnož, představovaná například [[Joseph Campbell|Josephem Campbellem]]. Vlivné byly také teorie založené na [[sociologie|sociologii]] a [[strukturalismus|strukturalismu]] představované například [[Émile Durkheim|Émilem Durkheimem]] a [[Claude Lévi-Strauss]]em. VNaproti polovinětomu [[Mircea Eliade]] přistupoval k mytologii z hlediska [[Hermeneutika náboženství|hermeneutické]] [[Religionistika|religionistiky]], především zdůrazňoval protiklad posvátného a profánního. Od poloviny 20. století se také začala vracet indoevropská srovnávací mytologie, představovaná hlavně dílem [[Georges Dumézil|Georgese Dumézila]] a jeho [[Trojfunkční hypotéza|trojfunkční teorií]], na rozdíl od raných srovnávacích teorií založená především na [[Textová kritika|kritické analýze textů]].
 
== Reference ==