Mytologie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
experimenty |
|||
Řádek 4:
== Dějiny mytologie ==
První [[reflexe]] mýtů se objevuje u prvních řeckých filosofů, například představitelů [[Milétská škola|Milétské školy]], kteří v opozici k tradiční [[kosmologie|kosmologii]] hledali původ světa v [[Pralátka|pralátce]] (arché). O něco později [[Xenofanés]] odmítl [[antropomorfismus|antropomorfní]] bohy a [[Hérakleitos]] povýšil na nejvyšší princip [[Logos]]. [[Platón]] pak literární zpracování mýtů odmítal, přestože ve svých filosofických dílech mýty vytvářel. Je také prvním autorem, v jehož díle je doloženo slovo mytologie.<ref>PUHVEL, Jaan, Srovnávací mythologie, Praha, Lidové noviny, 1997, ISBN 80-7106-177-8, s. 21</ref> Mezi první teoretické modely podstaty mýtu patří názor [[Theagenés z Rhegia|Theagenése z Rhegia]], který mýtu přisuzuje [[symbol]]ickou hodnotu, z čehož vyplývá že by měl být chápán jako [[alegorie]]. U [[Hérodotos|Hérodota]] se zas objevuje názor že mýty jsou překroucením [[historie]] a že bohové byly původně výjimečnými lidmi. Tato teorie se podle řeckého filosofa [[Euhémeros|Euhémera]] nazývá euhemerismus. Pojetí alegorie se později prosadilo především u [[stoicismus|stoiků]], zatímco euhemerismus u [[epikurejství|epikurejců]] a také u raných a středověkých [[křesťanství|křesťanských]] učenců.<ref>PUHVEL, Jaan, Srovnávací mythologie, Praha, Lidové noviny, 1997, ISBN 80-7106-177-8, s. 23 </ref> V době [[středověk]]u byly poprvé zaznamenány neklasické mýty, například [[Irsko|irskými]] mnichy zkompilované [[Knihy o dobývání Irska]], [[Gesta Danorum]] Saxona Grammatica nebo [[Prozaická Edda]] [[Snorri Sturluson|Snorriho Sturlusona]].
Během [[renesance]] studium mýtů přes zájem o klasickou kulturu stagnovalo. Až během [[18. století]] začaly vznikat práce jako ''O původu pohádek'' [[Bernard le Bovier de Fontenelle|Bernarda Fontelleho]], ''O kultu model'' [[Charles de Brosses|Charlese de Brosses]] nebo ''Nová věda'' [[Giambattista Vico|Giambattisty Vica]], které představovaly už poměrně vyspělý model chápání mýtů. V druhé polovině 18. století zájem o mýty rapidně vzrostl díky nástupu [[romantismus|romantismu]], který je přijímal někdy až s nekritickým obdivem. Novou vlnu bádání zahájil německý filosof [[Johann Gottfried Herder]], jehož myšlenky ovlivnily pozdější [[národní obrození]] a dále [[bratři Grimmové]], [[Friedrich Schelling]] a [[Ernst Cassirer]], kteří prosazovali autonomii mýtu. Na začátku [[19. století]] měly velký vliv na rozvoj mytologie vykopávky na [[Blízký východ|Předním východě]], [[kolonizace|kolonizaci]] [[Indie]] a rozpoznání existence [[indoevropské jazyky|indoevropské jazykové skupiny]]. To vyústilo mimo jiné ve vznik [[srovnávací mytologie]] založené na [[srovnávací lingvistika|srovnávací lingvistice]], což však vedlo k nedostatečně zdůvodněnému ztotožňování mýtických postav na základně jazykové podobnosti.<ref>PUHVEL, Jaan, Srovnávací mythologie, Praha, Lidové noviny, 1997, ISBN 80-7106-177-8, s. 27 </ref>
| |||