Proseč: Porovnání verzí

Přidáno 47 bajtů ,  před 5 lety
→‎Historie: denní tisk 1930
(→‎Současnost: Přidání zmínky o odebrání dovětku „u Skutče“.)
(→‎Historie: denní tisk 1930)
Od 17. století se datuje historie prosečského [[sklářství]]. Pracovalo se v panských sklárnách v Záboří a později na Posekanci (na plochách uvolněných těžbou dřeva pro provoz sklárny vznikly obce Paseky a Martinice). Sklářští odborníci přišli z Německa, později na ně navázaly domácí osobnosti, které se uplatnily i po uzavření sklárny r. 1883 - Bohdan Kadlec jako ředitel sklárny v [[Harrachov]]ě a Alois Metelák jako ředitel sklářské umělecké školy v [[Železný Brod|Železném Brodě]]. Z dalších průmyslových odvětví se v Proseči rozvíjelo [[lnářství]] a [[plátenictví]], po jejich úpadku spojeném s nástupem [[bavlnářství]] potom výroba [[Dýmka|dýmek]], nejdříve domácká, postupně vznikají dílny s celoročním provozem s více zaměstnanci a samostatné pasírny.
 
Proseč se dál rozvíjela i v 19. století, její podobu radikálně proměnil požár r. [[1868]], při kterém dřevěné náměstí lehlo popelem. Postupně vzniká v obci pošta, četnická stanice, spolek hasičů, čtyřtřídní obecná i pokračovací průmyslová škola (současně funguje i dvoutřídní evangelická škola). Založen byl také spolek ochotnického divadla, Svatojosefská jednota, [[Sokol (spolek)|Sokol]] a jeho katolický protějšek [[Orel (spolek)|Orel]]. Život nejen na Prosečsku zachytila ve svých dílech spisovatelka [[Teréza Nováková]], která zde zakoupila domek a jezdila sem na letní i dlouhodobé pobyty. Nové století přináší další změny ve vzhledu náměstí – domy jsou přestavovány na zděné, nastavují se patra, je postavena nová radnice a po přesunutí hřbitova je realizována novostavba kostela. Přibývají nové ulice. Ve třicátých letech udělila Proseč (na doporučení prezidenta [[T.G. Masaryk]]a) domovské právo německým spisovatelům [[Heinrich Mann|Heinrichu]] a [[Thomas Mann|Thomasi]] Mannovým a dalším členům [[Rodina Mannových|jejich rodiny]], které jim umožnilo vycestovat z fašistického Německa do Spojených států. Jejich přítelem byl známý germanista a syn Terézie Novákové, profesor [[Arne Novák]]. Za války operovaly na Prosečsku skupiny [[partyzán]]ů. V r. [[1945]] fungovalo v Proseči 18 podniků na výrobu dýmek, většina z nich byla ale během <!-- s nástupem? -->komunistického režimu zlikvidována. Přesto dýmkařská tradice žije dodnes jak v tovární podobě, tak jako domácí řemeslo, a je prezentována v Muzeu dýmek, údajně jediném muzeu dýmek v Česku.
 
== Současnost ==
Neregistrovaný uživatel