Dobrá víra: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Oprava několika drobných chyb, odstranění nevhodné pasáže vykopírované z důvodové zprávy k NOZ značka: editace z Vizuálního editoru |
m odkazy, typografie |
||
Řádek 1:
'''Dobrá víra''' ([[latina|lat.]] ''bona fides'' – často v [[ablativ]]u: ''bona fide'' = v dobré víře, [[angličtina|angl.]] ''good faith'', [[francouzština|fr.]] ''bonne foi'', [[němčina|něm.]] ''guter Glauben'') je [[právo|právní]] pojem a zároveň [[psychika|psychická]] kategorie. V dobré víře je ten, kdo je důvodně přesvědčen o oprávněnosti svého jednání. Pokud o neoprávněnosti svého jednání věděl, nebo objektivně vzhledem ke všem okolnostem vědět měl, v dobré víře být nemůže.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hendrych
| jméno = Dušan
Řádek 11:
| typ kapitoly = heslo
| isbn = 978-80-7400-059-1
}}</ref> Uplatňuje se zejména v [[soukromé právo|soukromém právu]], kde platí, se vychází z domněnky, že ten, kdo [[Právní jednání|jednal]] určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.<ref>{{OZ|7}}</ref> Jejím opakem je '''špatná víra
== Subjektivní a objektivní dobrá víra ==
===
Subjektivní dobrá víra je v právním prostředí označována jako psychická kategorie. Jedná se o vnitřní stav [[Právnická osoba|právnické]] nebo [[Fyzická osoba|fyzické osoby]], které je přesvědčená o správnosti svého
Při posuzování subjektivní dobré víry nezbývá nic jiného, než vycházet z [[právní domněnka|právních domněnek]],{{Doplňte zdroj}} které zní:
* Má se za to, že každá [[Svéprávnost|svéprávná]] osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.<ref>{{OZ|4|1}}</ref>
* Činí-li [[právní řád]] určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.<ref>{{OZ|4|2}}</ref>
* Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého [[povolání]] nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.<ref>{{OZ|5|1}}</ref>
===
Objektivní dobrá víra je chápána jako právní zásada s mravním obsahem, je velice blízká kategorii [[dobré mravy|dobrých mravů]]. Rozděluje se na aktivní a pasivní složku. Aktivní složka je [[Petr Tégl|Téglem]] definována jako „vlastní (aktivní) chování samotného subjektu (směřující vůči jinému subjektu např. za účelem splnění povinnosti vzešlé z určitého závazkového vztahu), které je v konkrétním případě v souladu s pravidly slušnosti, poctivosti a morálky, prosté jakékoliv snahy druhý subjekt oklamat, podvést, poškodit atd. Je to tedy poctivé, slušné, férové aktivní chování ve vztahu ke třetím osobám.“ Pasivní složka představuje očekávání (a z něj plynoucí přesvědčení) stejně férového jednání od druhého účastníka právního úkonu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kosan
Řádek 35:
== Historie dobré víry ==
Dobrá víra zcela jistě není něčím, co by bylo právu známo jen krátkou dobu. Naopak, jedná se o instituci starou v podstatě jako právo samo, ne-li dokonce o figuru starší než právo. Již římští právníci s tímto pojmem hojně pracovali. Bona fides představuje kategorii, která relativně brzo získala v římském právu pozici všeobecného právního principu. Pojmu ''fides'', resp. ''bona fides'' se dostalo v římské právnické literatuře mimořádného ohlasu. Tato instituce došla svého výrazu v pracích takových juristů, jakými byli [[Iulius Paulus|Paulus]], [[Ulpianus]], [[Gaius]], [[Papinianus]], [[Celsus]] či [[Herennius Modestinus|Modestinus]]. I přes zájem těchto a mnohých dalších právníků mnoha zemí a mnoha staletí není dodnes uvedená kategorie (či právní pojem) uspokojivě vysvětlena.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Tégl|jméno = Petr|příjmení2 = |jméno2 = |titul = K úpravě dobré víry v návrhu nového občanského zákoníku|vydání = |vydavatel = Bulletinu Advokacie|místo = |rok = 2011|počet stran = |strany =35 |isbn = |url = http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/odborne_texty/Tegl_Dobra_vira.pdf}}</ref>
Slovem ''fides'' Římané původně označovali jednu z bohyní, která reprezentovala, resp. personifikovala [[věrnost]] (''die Treue'') a [[pravdomluvnost]] (''die Wahrhaftigkeit''). Pojem ''fides'' bývá často překládán jako poctivost, věrnost danému slovu, mravní povinnost splnit závazek, ale i důvěra v poctivost jiného či důvěryhodnost. Prapůvod pojmu dobré víry lze spatřovat v [[zvykové právo|obyčejovém právu]] (''mos'', ''consuetudo'', ''mores maiorum'').<ref>{{Citace monografie|příjmení = Tégl|jméno = Petr|příjmení2 = |jméno2 = |titul = K úpravě dobré víry v návrhu nového občanského zákoníku|vydání = |vydavatel = Bulletinu Advokacie|místo = |rok = 2011|počet stran = |strany = 35|isbn = |url = http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/odborne_texty/Tegl_Dobra_vira.pdf}}</ref> Zajímavé ovšem je, že „''Neexistují žádné, tedy ani právní, psané prameny, které by se k tomuto problému vztahovaly, pokud se týká počátků zkoumaného pojmu. Dobrou víru totiž nemůžeme omezovat pouze na dobu, kdy se tento fenomén institucionalizoval, kdy se objevil v právních textech. Bona fides je mnohem starší, snad lze dokonce říci, že je starší než právo samo. Fides v obecném právním významu, tedy jak soukromého tak i veřejného práva, byla nejen chráněna právními normami, ale stejně tak, nebo spíše na prvním místě rovněž náboženskými představami. Její porušení totiž mělo za následek narušení smíru s bohy (pax deorum), vzbuzení jejich hněvu – (ira deorum) vyvolávající dvojí důsledek – právní odpovědnost a zároveň nutnost usmíření (piaculum).“▼
▲Slovem fides Římané původně označovali jednu z bohyní, která reprezentovala, resp. personifikovala věrnost (die Treue) a pravdomluvnost (die Wahrhaftigkeit). Pojem fides bývá často překládán jako poctivost, věrnost danému slovu, mravní povinnost splnit závazek, ale i důvěra v poctivost jiného či důvěryhodnost. Prapůvod pojmu dobré víry lze spatřovat v obyčejovém právu (mos, consuetudo, mores maiorum).<ref>{{Citace monografie|příjmení = Tégl|jméno = Petr|příjmení2 = |jméno2 = |titul = K úpravě dobré víry v návrhu nového občanského zákoníku|vydání = |vydavatel = Bulletinu Advokacie|místo = |rok = 2011|počet stran = |strany = 35|isbn = |url = http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/odborne_texty/Tegl_Dobra_vira.pdf}}</ref> Zajímavé ovšem je, že „''Neexistují žádné, tedy ani právní, psané prameny, které by se k tomuto problému vztahovaly, pokud se týká počátků zkoumaného pojmu. Dobrou víru totiž nemůžeme omezovat pouze na dobu, kdy se tento fenomén institucionalizoval, kdy se objevil v právních textech. Bona fides je mnohem starší, snad lze dokonce říci, že je starší než právo samo. Fides v obecném právním významu, tedy jak soukromého tak i veřejného práva, byla nejen chráněna právními normami, ale stejně tak, nebo spíše na prvním místě rovněž náboženskými představami. Její porušení totiž mělo za následek narušení smíru s bohy (pax deorum), vzbuzení jejich hněvu – (ira deorum) vyvolávající dvojí důsledek – právní odpovědnost a zároveň nutnost usmíření(piaculum).“
== Reference ==
<references />
| |||