Suita: Porovnání verzí

# nejstarší instrumentální skladba se sledem několika tanečních skladeb, zpravidla ve stejné [[tónina|tónině]], navzájem charakterově i pohybově kontrastních, proto i taneční suita. Vyvinula se z pomalého a rychlého tance (Urpaar) přidáváním dalších tanců. V [[Itálie|Itálii]] v první polovině [[16. století]] k tanečním částem přibývají i části netaneční (např. [[toccata]]). Vývoj taneční suity probíhá v [[17. století|17.]] a [[18. století]] v [[Anglie|Anglii]], [[Francie|Francii]] a [[Německo|Německu]] s různými specifickými odchylkami. Ve vrcholném [[barokní hudba|baroku]], hlavně v díle [[Johann Sebastian Bach|J. S. Bacha]] se stabilizovala schémata taneční suity: allemande - courante - sarabande - intermezzi - gigue, přičemž intermezza v stejnojmenné nebo paralelní tónině byly aria, rondeau, menuetto, gavotte, polonaise, anglaise a i. Po roce [[1750]] taneční suita postupně zaniká. Zanechává stopy v nových druzích komorní a orchestrální hudby, v divertimentě, kasaci, sonátě a symfonii;

# v [[Romantismus (hudba)|romantismu]] cyklická skladba se 4 - 10 i více částmi, které jsou kontrastní a můžou mít udaný program (nadpis). Často se využívaly různé národní tance, lyrické instrumentální skladby s idylickým, pastorálním námětem, různé charakteristické skladby apod., i výňatky z větších hudebně - scénických děl, upravené pro koncert (od Georgese Bizeta Arlézanka), suita Peer Gynt od Edvarda H. Griega aj.), z oper, baletů, scénické i filmové hudby. V současnosti se suita uplatňuje ve všech uměleckých žánrech hudby a mívá celkem závažný obsah někdy i bez programového zaměření jako cyklus s proměnlivým počtem částí.

 

== Externí odkazy ==