'''Extáze''' (z řeckého εκστασις) je označení stavu ve kterém člověk nevnímá své okolí a prožívá pouze psychické blaho, většinou na úkor fyzického. Extatický stav byl od pradávna součástí či vrcholem náboženských [[rituál]]ů a představ.
Dotyčný jedinec překročí své obyčejné myšlení a poddává se výjimečným myšlenkám a zážitkům jako například ''hluboké citové cítění, intenzivní soustředění na zadaný úkol, neobyčejné fyzické schopnosti'' a hlavně ''neobyčejné duševní cítění'', které může být vnímáno jako duchovní ([[Náboženství|náboženské]]) vnímání -– častá forma extáze především u silně nábožensky založených zemí jako je [[Indie]] či [[Filipíny]].
Často tento stav bývá doprovázen zmenšenou pozorností vůči ostatním faktorům jako je fyzická kondice nebo rozšířené vnímání okolního světa, což může vést k velmi nebezpečným situacím. Na druhé straně, podniknutí duchovní cesty v extatickém vytržení zahrnuje odstavení ''veškeré dobrovolné tělesné aktivity''.
== Extáze v antické filosofii ==
Jisté náznaky "extatičnosti"„extatičnosti“ můžeme spatřit již u [[Platón]]a (427-347427–347 př. n. l.), když mluví o "mánii"„mánii“ (μανια, θεια μανια), obzvláště v souvislosti s uměním či věšteckou praxí. <br />Rozbor výrazu "ekstasis"„ekstasis“ jako první systematicky učinil židovský filosof [[Filón Alexandrijský]] (cca 20-50 př.20–50 n. l.).<br />O extatickému prožitku v období novoplatónismu vypovídá především [[Plótinos]] (205-270205–270 n. l.), údajně na základě vlastní zkušenosti.
== Extáze v křesťanství ==
[[Soubor:Marie-Madeleine en extase au pied de la croix.jpg|thumb|Extáze Máří Magdalény]]
Extáze v křesťanství není chápána jako důsledek nějaké techniky, ale spíše jako důsledek intimního vztahu dvou osob -– člověka a Boha, kdy člověk je tak "zaujat"„zaujat“ druhým, že zapomíná na sebe, "vychází„vychází ze sebe"sebe“ (tj. význam slova "ekstasis"„ekstasis“) ke druhému a spočívá v Milovaném, jenž toto učinil jako první (až k oběti kříže). Tak by se dalo říci, že extáze je důsledkem modlitby, chápeme-li dle sv. [[Terezie z Avily|Terezie z Avily]] modlitbu jako "důvěrný„důvěrný rozhovor s přítelem" přítelem“, nebo spíše důsledkem pozvání člověka Bohem k intimnímu vztahu.
V tomto ohledu je otázkou, zdali lze v nekřesťanských náboženstvích hovořit u podobných mimořádných projevů o extázi nebo raději spíše o tranzu, který oproti extázi není "vyjitím„vyjitím k někomu" někomu“, ale spíše pouhým "vyprázdněním„vyprázdněním se ode všeho"všeho“. <br />O extázi coby důsledku modlitby a vztahu člověka s Bohem vypovídá ve svém díle např. sv. [[Bernard z Clairvaux|Bernard z Clairvaux]], sv. [[Terezie z Avily|Terezie z Avily]], sv. [[Jan od Kříže]], sv. [[František Saleský]], sv. [[Tomáš Akvinský]], sv. [[Bonaventura]], svatoviktorínská škola a mnozí další. <br />Pomineme-li svědectví prvních křesťanských poustevníků (''Apofthegmata'', ''Historia Lausiaca'' ad.), jedním z prvních křesťanských autorů, kteří mluví o extázi (''ekstαsis''), je křesťanský novoplatónik Pseudo-Dionýsios Areopagita (5. stol.), který dokonce vypovídá o "extázi"„extázi“ Boha, jenž pozývá člověka k účasti na své "ekstasis"„ekstasis“.
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* {{cs}} [http://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=949 Extáze -– katolický pohled]
{{Pahýl}}
|