Dirigent: Porovnání verzí

V [[17. století]] byly [[orchestr]]y velmi malé a tak nepotřebovaly dirigenta. Ale jak počet členů [[orchestr]]u rostl, začal být víc a víc nezbytný někdo v jeho vedení. [[Francie|Francouzský]] [[Hudební skladatel|skladatel]] a dirigent [[Italové|italského]] původu, [[Jean-Baptiste Lully]] ([[1632]]–[[1687]]) používal na udávání taktu bouchánípravidelné údery velkou holí (podobnou vycházkové holi) do podlahy v době hudební produkce, což se mu posléze stalo osudným, nicméně se stal jedním z dirigentů-průkopníků.

U velkých hudebních těles jako jsou [[symfonický orchestr|symfonické orchestry]] nebo orchestry [[Opera|operních]] [[Divadlo|divadel]] je důležité, aby všichni hudebníci hráli přesně zároveň a také aby splňovali záměry [[Hudební skladatel|skladatelů]] vyjádřenézapsané v [[Partitura|partiturách]]. Hráči potřebují nutně vědět, kdy mají začít, jak rychle budou hrát, jak hlasitě smí hrát a jakým způsobem je třeba hrát. Rovněž [[Pěvec|pěvci a pěvkyně]] jsou odkázaní na sladění svého zpěvu s orchestrem prostřednictvím dirigenta. Pokud hrají hudbu pouze dva, tři nebo čtyři lidé, mohou se mezi sebou vzájemně dorozumívat například pohledem. Ve velkém orchestru je ale tak velký počet muzikantů, že je zde dirigentova činnost nezbytná.