Případ Babice: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Související články: 1950-51 |
Bez shrnutí editace značky: odstraněna reference editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 5:
Do té doby byly monstrprocesy vedeny proti již dříve organizovaným skupinám (politickým, církevním nebo vojenským). Babické procesy byly již vedeny proti uměle vytvořeným skupinám a jejich smyslem bylo zastrašení církve a rozvrat selských rodů na západní Moravě.
Po roce 1989 se v médiích objevily spekulace, že celou akci, počínaje založením a organizováním tzv. odbojové skupiny a konče trojnásobnou vraždou, zorganizovala sama StB a samotné vraždění provedl jediný člověk, [[agent provokatér]] StB [[Ladislav Malý (1920)|Ladislav Malý]]. Není ale doloženo, že Ladislav Malý skutečně byl agentem StB.
== Počátky případu ==
25. února 1951 navštívil [[Ladislav Malý (1920)|Ladislav Malý]] svého spolužáka z gymnaziálních studií, P. [[Jan Bula|Jana Bulu]], [[administrátor (církev)|administrátora]] [[farnost]]i [[Rokytnice nad Rokytnou]]. Malý byl oblečený v uniformě SNB a tvrdil, že slouží v Břeclavi. Den nato (26. února) svou výpověď změnil a tvrdil, že se vrací ilegálně ze zahraničí, že prodělal výcvik ve Vídni, že má šest společníků a že mají osvobodit z internace a převést do zahraničí pražského arcibiskupa [[Josef Beran|Josefa kardinála Berana]].<ref>Rázek 2002, s. 18</ref>
Později Malý Bulovi tvrdil, že Berana již unesli a chystají se jej odvézt za hranice, a že se arcibiskup chce před přechodem hranic vyzpovídat. A provést by to měl Bula.<ref>Rázek 2002, s. 20</ref> Bula Malému nejprve věřil, posléze byl však varován farářem z Jaroměřic nad Rokytnou, P. [[Jan Podveský|Janem Podveským]], kterého varoval již dříve jeho známý Josef Ošmera, člen [[Komunistická strana Československa|KSČ]].<ref>Ošmera: „Je naplánováno, že musejí být odstraněny všechny osoby, které zde mají větší vliv, z tohoto kraje a kteří nějak brzdí běh událostí tohoto nového režimu“. Rázek 2002, s. 19–20</ref> 28. dubna se Bula setkal s Malým naposledy, žádost Malého odmítl a 30. dubna 1951 byl zatčen.<ref>[http://tisk.cirkev.cz/z-domova/brnensti-kandidati-na-svatoreceni-obeti-dvou-totalitnich-rezimu/ Brněnští kandidáti na svatořečení: oběti dvou totalitních režimů]</ref> Zatčení P. Buly mělo souvislost se zatýkáním po akci Ladislava Malého v Heralticích. Nešlo tedy o reakci na Bulovo odmítnutí, ale Bulovo jméno se objevilo po prvních zatčeních mezi výslechy.
S podobnou žádostí o spolupráci (ve věci zpovědi Berana) se Malý obrátil i na [[farář]]e v Babicích, P. Václava Drbolu.<ref>Rázek 2002, s. 21</ref> Také P. [[Václav Drbola]] na doporučení Podveského přerušil s Malým veškeré styky a 17. června 1951 byl zatčen. Drbolovo zatčení bylo odůvodněno výpovědí dalšího z kněží, P. Opletala z Moravských Budějovic.
== Vražda v Babicích ==
Večer [[2. července]] 1951 (34. výročí Bitvy u Zborova) se v babické škole sešli funkcionáři místního MNV k poradě. Kolem 22. hodiny a 30. minuty vtrhli do budovy útočníci. Tři ze čtyř funkcionářů (Tomáš Kuchtík, předseda MNV a MO KSČ, Josef Roupec, místopředseda MNV, člen
Na církevním pohřbu Josefa Roupce svévolně promluvil i přítomný komunistický ministr Václav Kopecký, čímž přerušil církevní obřad, načež celebrující páter Jan Podveský odešel od hrobu. Krátce poté byl zatčen za údajnou urážku ministra. Jiné svědectví Josefa Hrůzy hovoří o tom, že promluvil Gríša Spurný, nikoliv Kopecký. Zádušní mše za Bohumíra Netoličku v chrámu páně sv. Martina v Třebíči v sobotu 7. července 1951 se nemohl zúčastnit.
Podle protokolů StB stříleli Ladislav Malý (z pistole) a Antonín Mityska (ze samopalu), zatímco Antonín a Stanislav Plichtovi drželi hlídku před budovou.
Malý s kolegy odešli do Cidliny u Třebíče (kde se tou dobou skrýval Antonín Plichta st.) a později se ukryli v poli u nedalekých [[Bolíkovice (Babice)|Bolíkovic]]. Příslušníci SNB výslechem Plichty st.<ref name="razek"/> brzy zjistili, kde se Malý s druhy skrývá. Podle úřední zprávy je pak 3. července v poli objevilo letadlo SNB. Při pokusu o zatčení skupiny propukla přestřelka.
Přetrvávají legendy o tom, že Malý zásah SNB přežil a že jeho úmrtní list byl zfalšován. Lékař, který v televizním dokumentu ''Moc má jméno šibenice'' zkoumal údajnou posmrtnou fotografii Ladislava Malého, připustil, že osoba na fotografii podle určitých znaků nemusí být vůbec mrtvá.<ref>Moc má jméno šibenice ([http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10445606821-moc-ma-jmeno-sibenice dostupné online])</ref> Jedná se však o spekulace směrující ke konstruktu, že šlo o akci StB. K tomuto však neexistuje jediný relevantní doklad.
== Procesy ==
V souvislosti s událostmi v Babicích byli zatčeni mnozí další, například cidlinský občan Ludvík Stehlík, farář z Horního Újezda [[František Pařil]], moravskobudějovický [[děkan]] [[Josef Opletal (kněz)|Josef Opletal]], [[Jan Podveský]] a jeho [[kaplan]] [[Josef Valerián]]
Faráři Pařil a Bula, spolu s Drbolou (který se po mučení doznal i ke spoluúčasti na případu Babice, i když v době střelby byl již tři týdny vězněn) dostali trest smrti a byli oběšeni, trest smrti potkal i mnohé jiné. Popraven byl v roce 1953 i ochrnutý Stanislav Plichta. Mnozí rodinní příslušníci byli nuceně vysídleni na Litoměřicko (státní statky [[Trnovany (okres Litoměřice)|Trnovany]] a [[Ploskovice]]). Tehdejší brněnský biskup [[Karel Skoupý]] byl státní mocí donucen
V 15 procesech (většina jich probíhala od července 1951 do května 1952) bylo odsouzeno celkem 107 osob. Bylo uděleno 11 trestů smrti a více než 1375 let odnětí svobody.
Řádek 38:
Drahoslav Němec,
František Kopuletý,
P. Jan Bula,
P. Václav Drbola,
Řádek 46:
Stanislav Plichta.
Degradaci
== Ohlasy ==
V sedmdesátých letech byl podle babického případu natočen 10. díl seriálu [[30 případů majora Zemana|Třicet případů majora Zemana]] s názvem ''[[Vrah se skrývá v poli]]''. Stejně jako celý seriál je i tento díl poplatný době vzniku a skutečnost je v něm značně zkreslena.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Babický případ| url = http://www.totalita.cz/proc/proc_babice.php | strany = | datum vydání = | datum přístupu = 2014-11-01| vydavatel = totalita.cz}}</ref> Babicím se věnoval ještě díl Štvanice, který měl zpochybňovat rehabilitace během roku 1968. V roce 1981 vyšla kniha O. Holuba Vlčí komando, po roce 1990 pak mnoho knih zachycujících vzpomínky aktérů případu.
|