Maďarsko-československá válka: Porovnání verzí

Obsazení Slovenska dostalo na starost pro tento účel vzniklé Velitelství operujících československých vojsk na Slovensku do jehož čela byl postaven generál [[Josef Štika]]. Pod jeho pravomoc podléhaly především dobrovolnické jednotky tvořené z velké části [[Sokol (spolek)|Sokoly]], posádky českých pluků a posilovaly je postupně útvary vracející se z fronty, většina sil však byla v té době vázána vojenským zajišťováním pohraničí, kde německá menšina vyhlásila samostatné provincie [[Německé Čechy|Deutschböhmen]], Sudetenland, Böhmerwald a Deutschsüdmähren.

2. listopadu vstoupil na [[Slovensko]] prapor 25. střeleckého pluku nadporučíka Bauera. Důvodem byla žádost obecních zástupců z Hodonína, kteří měli obavy z loupeživých nájezdů různých ozbrojených skupin. Současně přišla žádost z [[Holíč|Holíče]] o ochranu před maďarskou mocí. Pro tento účel byla vytvořena pod vedením nadporučíka Ripky jednotka, která byla později nazvána [[Holíčská skupina|Holíčskou skupinou]] 120 dobrovolníků z praporu. Tato jednotka pronikla přes Gbely do Malacek. Maďarský župan v Bratislavě však reagoval protestem proti vstupu československého vojska na Slovensko a vysláním vlaku se stovkou ozbrojených námořníků do Malacek. 6. listopadu dorazily do Malacek v síle přibližně 70 mužů, ale byli nuceni odjet s nepořízenou.

9. listopadu obsadil podplukovník Hančík se sto dvaceti muži [[Trnava|Trnavu]], což se nelíbilo maďarskému županovi v Bratislavě, proto vyslal do Trnavy jednotky vedené nadporučíkem Heltayem. Navíc v Trnavě Maďaři vytvořili ozbrojenou gardu, která měla za úkol vytlačit čechoslovákyČechoslováky z města. Hanačík nakonec musel ustoupit do Senice, kde ho podpořily dvě pěší roty pod velením nadporučíka Bezruka. Maďaři byli nakonec poraženi a Trnava se ocitla znovu v československých rukou. [[17. listopad]]u byla u Senice rozprášena další maďarská jednotka. Téhož dne převzal velení nad skupinou podplukovník Verich.

V době obsazení úseku u Malacek a Trnavy řádily v oblasti [[Trenčín]]a a povodí Váhu ozbrojené skupiny, které mohly proniknout na Moravu, proto sem byl vyslán I. prapor 1. dobrovolnického pluku pod velením kapitána Římka s úkolem zajistit dané území v okolí Vlárského průsmyku a udržet pořádek. Římek poúkol příchodusplnil, k Vlárskému průsmyku zajistil okolí.navíc 10. listopadu obsadil [[Trenčín]] a poté hlavní opěrné body v Pováží.

Protože v [[Žilina|Žilině]] byly maďarské jednotky, které částečně Římka ohrožovaly, brzyvyslalo bylysem dočeské oblasti vyslányvelitelství další jednotky, jimž velel kapitán Kurz, který 12. listopadu bez boje obsadil Žilinu a chystal se postupovat na [[Ružomberok]], což bylo zmařeno poškozením mostu u Kralovan.

13. listopadu bylyobsadily obsazenyčeské útvary [[Turany]], ale o dva dny později bylybylo dobytyměsto dobyto zpět maďarským obrněným vlakem. Maďaři poté obsadili [[Vrútky]] a donutili čechoslovákyČechoslováky ustoupit na severním břehu řeky [[Váh|Váhu]] směrem na Žilinu. Maďarský vlak nakonec zastavil poručík Viesner tím, že proti němu pustil lokomotivu plnou parou, čímž zastavil maďarský postup. Kapitán Kurz však 16. listopadu ustoupil do [[Ostrava|Ostravy]].

Schöbl se rozhodl obsadit Nitranské údolí a Nížinu čímž by se Holíčská a Trenčínská skupina spojila. Tato operace měla začít 6. prosince. Již 4. prosince však došlo k prvním bojům, když napadli Maďaři neúspěšnenapadli neúspěšně Hlohovec. 5. prosince došlo na úseku I. námořní roty u Zem. Kotěšové u Žiliny k boji s maďarskou posádkou Žiliny. Maďaři nakonecv něm utrpěli těžkou porážku a ustoupili z Žiliny, kterou obsadily československé jednotky. 6. prosince Maďaři znovu napadlizaútočili maďařina Hlohovec a znovuopět byli donuceni k ústupu. 7. prosince přišly do Hlohovce další české posily, akteré do 10. prosince byly obsazenyobsadily obceměsta Sereď, Modra a Pezinok.

Po těchto úspěších chtěl Schöbl zajistit východní Slovensko, kde bylybylo snahyjádro promaďarských radikálůsil ponechatna slovenskéSlovensku územía jakovznikla součástzde Maďarskai zkomunistická nichž[[Slovenská někteříľudová vyhlásili Slovenskou ľudovou republikurepublika]]. Navíc hrozilo že [[Polsko]] vojensky obsadí oblasti [[Spiš]]e a [[Orava (region)|Oravy]].

Na obsazení východního Slovenska vyčlenil Schöbl 6 pěších praporů, 1 a polovinupůl dělostřelecké baterie, polovinu eskadrony 7. jezdeckého pluku a obrněný vlak. Velením této skupiny byl pověřen podplukovník Hrbenský. Ostatní jednotky, jež měl k dispozici, nechal pod velením pplk. Šembery k obraně dosud zajištěného území.

Hrbenský vyslal, při postupu na východ, napřed obrněný vlak, který 15. prosince obsadil [[Poprad]]. Další den zbytek skupiny obsadil [[Spišská Nová Ves|Spišskou Novou Ves]]. 17. prosince se jeden prapor střetl s polskými jednotkami u [[Kežmarok|Kežmarku]] a donutil je ustoupit, přesto se Hrbenský domluvil s polskou stranou na prozatímní demarkační linii [[Lomnický štít]] – [[Magura]] – [[St.Stará Ľubovňa|Stará Lubovňa]].

Při dalším postupu byl obsazen 22. prosince [[Zvolen]] a 23. prosince [[Banská Štiavnica]] a [[Banská Bystrica]]. 21.V prosinceden, kdy se mimo jiné do Československavlasti vrátil nově zvolený prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryk]]. Ve stejný den, došlo u Popradu k boji mezi I. praporem Gardy slovenskej slobody a praporem polské armády. Tento střet skončil ústupem Poláků, z nichž byli 4 zajati. Následně došlo k uzavření prozatímní demarkační čáry mezi Polskem a Československem, která byla později nahrazena jinou. Do 25. prosince [[1918]] bylo zajištěno celé [[Pováží]] a oblast až ke Spišské Nové Vsi.

Poté na východním Slovensku zbývalo obsadit jen [[Košice]] a [[Prešov]], což dostala za úkol nově vytvořená skupina, jíž velel podplukovník Beran. Ten zahájil útočnou operaci kna obsazení KošicKošice a PrešovaPrešov 28. prosince. Prešova bylještě obsazentéhož týždne denobsadil Prešov. Košice byly obsazeny 29. prosince, čímž zanikla [[Slovenská ľudová republika]]. Tento den převzal velení nad československými jednotkami na Slovensku italský generál Piccione, který stál v čele Italské vojenské mise v Československu.

Pro obsazení jižního Slovenska byl vybrán [[Československé legie v Itálii|československý armádní legionářský sbor z Itálie]]. [[30. prosinec|30. prosince]] zahájil Piccione postup na [[Bratislava|Bratislavu]]. Československé jednotky se k ní probojovaly a v dnech [[1. leden|1. ledna]] a [[2. leden|2. ledna]] [[1919]] ji obsadily.

V noci z 2. ledna na 3. ledna byl obsazenobsadily [[Lučenec]]., 9. ledna byly obsazeny bez boje [[Nové Zámky]]., 10. ledna bylo obsazeno [[Komárno]]. Do 11. ledna obsazenobylo od Maďarů vyčištěno povodí [[Ipeľ]]u přes Kováčovou, Bušince, Mikušovce k Pinciné.

Piccione se rozhodl že další postup povede jižním směrem, protože [[Pichonova linie]] přetínala na mnoha místech důležité železniční cesty, což znemožňovalo jejich použití.

16. ledna byl obsazen jižní břeh [[Ipeľ]]u. Do 18. ledna byla ve východní části jižního Slovenska obsazena města [[Perečín]], Velký Berezný, [[Užok]], Veľké Kapušany a [[Vajany]]. Do 20. ledna bylbylo nakonecpod obsazenčeskoslovenskou zbytekkontrolou celé území Slovenska.<ref>{{Citace elektronické monografie