Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 29 bajtů ,  před 4 lety
Napřímení odkazů
O&nbsp;jedenáct let později Bohemund s&nbsp;otcem vytáhli proti Byzantské říši znovu. Normané se roku [[1082]] vylodili u&nbsp;přístavního města [[Drač|Dyrrhachion]], které rychle dobyli. Poté se normanské vojsko stočilo na jih a po císařské silnici [[Via Egnatia]] došlo do Řecka. Tam záležitosti v&nbsp;Itálii donutily vévodu Roberta k&nbsp;návratu, ale většinu vojska zanechal v&nbsp;Řecku pod Bohemundovým velením. Bohemund dvakrát porazil proti němu vyslaná byzantská vojska. Císař [[Alexios I. Komnenos|Alexios&nbsp;I.]] nakonec uzavřel spojeneckou dohodu s&nbsp;[[Benátská republika|Benátskou republikou]], jejíž námořnictvo Normanům v Řecku zablokovalo zásobovací trasy z&nbsp;jižní Itálie. Byzantinci pak zahájili novou ofenzívu a roku 1084 donutili Bohemunda vyklidit oblast [[Thesálie|Thessálie]].<ref name="mak61"/>
 
Roku [[1085]] podnikl Robert Guiscard s Bohemundem další invazi na Balkán. Normanské loďstvo rozdrtilo benátskou flotilu u&nbsp;ostrova [[Kerkyra (ostrov)|Korfu]], který se poté stal Bohemundovou základnou pro další tažení. Příštího roku Robert Guiscard zemřel a Bohemund musel tažení přerušit a vrátit se do jižní Itálie. V&nbsp;Itálii zatím Bohemundova macecha Sigelgaita dosadila na vévodský stolec svého syna Roberta. Bohemund se s ním pustil do války, trvající čtyři následující roky až do roku [[1089]], kdy Bohemundův a Robertův strýc, [[sicilské hrabství|sicilský hrabě]] [[Roger I. Sicilský|Roger]], vyjednal mír. Bohemundovi tak zůstalo to, co si během války s&nbsp;nevlastním bratrem vydobyl: [[Taranto|Tarento]], Otranto, Orii, Gallipoli a Conversanské hrabství.<ref name="mak62">Kovařík, str. 62</ref>
 
V&nbsp;létě roku 1096 již Roger, Bohemund a Robert bojovali společně při potlačování vzpoury ve městě [[Amalfi]]. Při obléhání města Bohemund poprvé spatřil [[Křížové výpravy|křižáckou výpravu]]. Bylo to vojsko pod velením francouzského hraběte [[Hugo I. z Vermandois|Huga z&nbsp;Vermandois]], které uposlechlo výzvy papeže [[Urban II.|Urbana II.]] a které italští Normani zpočátku přijali chladně. Bohemund však pochopil, že křížová výprava pro něho může být výnosným vojenským podnikem.<ref name="sh29">{{Citace monografie | jméno=Věra | příjmení=Hrochová | titul=Křižáci v&nbsp;Levantě |vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=1975 | jazyk = |strany=29|poznámka = [dále jen Hrochová]}}</ref>
 
[[Soubor:Alexios Komnenos (1106-1142).jpg|thumb|Alexios I. Komnenos na mozaice v chrámu [[Hagia Sofia|Hagia Sophia]]]]
V&nbsp;dubnu 1096 Bohemund dorazil do Konstantinopole<ref name="web01"/> a o&nbsp;Velikonocích se osobně setkal s císařem.<ref name="duggan33"/> Mezi Alexiem a Bohemundem přetrvávalo napětí a normanský vůdce se obával, že by mohl být otráven.<ref name="mak64">Kovařík, str. 64.</ref> Bohemund, který znal dobře byzantské poměry, složil císaři lenní přísahu,<ref name="sh30">Hrochová, str. 30.</ref> ve které se zavázal, že všechna území na východě, která dobude, předá pod svrchovanost Byzance.<ref name="mak64"/> Císaři však navrhl, aby ho jmenoval vrchním velitelem výpravy,<ref name="duggan34">Duggan, str. 34.</ref> což mu však císař neslíbil, a Bohemund tak za svou přísahu nezískal nic.<ref name="duggan34"/> V&nbsp;době pobytu Bohemunda na dvoře v&nbsp;Konstantinopoli Alexiova dcera, princezna [[Anna Komnéna|Anna KomnenaKomnenovna]], ve svém díle [[Alexias]] zaznamenala Bohemundův fyzický zjev:
 
{{Citát|...Byl tak vysoký, že málem o&nbsp;loket převyšoval nejvyšší muže své doby, byl štíhlý, měl ploché břicho, široká ramena i&nbsp;hruď a silné paže. Nebyl ani hubený, ani nepřekypoval masem, ale jeho tělo bylo souměrné a odpovídalo, abych tak řekla, Polykleitovým pravidlům. Měl silné ruce, stál pevně na nohou, měl pevnou šíji i&nbsp;záda. Kdo se na něj podíval pozorněji, viděl, že je trochu nahrbený; nebyla to však získaná vada obratlů hřbetní páteře, spíše se zdá, že to byla nepatrná vrozená vada. Měl velmi bílou pleť, jen na tváři provázel bílou barvu ruměnec. Měl plavé vlasy, které mu nepadaly až na záda, jako tomu bylo u jiných barbarů. Bohemund si nezakládal na své hřívě, ale měl vlasy přistřižené až po uši. Nevím, zda měl ryšavou bradu, či zda jeho vous měl jinou barvu. Byl totiž úplně vyholený, břitva odstranila jeho vous lépe, než vápno. Ale myslím, že měl ryšavé vousy. Oči měl modré, vyzařovaly odvahu i&nbsp;jakousi vážnost. Nos i&nbsp;nozdry dýchaly vzduch volně...
 
Bohemund měl určitý půvab, ale narušovaly jej rysy vzbuzující strach. Celým výrazem dával najevo, že je nelítostný, myslím, že svou výškou vyvolával dojem šelmy, a dokonce jeho smích naháněl lidem hrůzu. Jeho duše i&nbsp;tělo hostily zároveň hněv i&nbsp;lásku a obojí v&nbsp;něm toužilo po válce. Byl bystrý a chytrý, vždy dovedl najít východisko. Vyjadřoval se přesně a jeho odpovědi byly nezvratné...|<ref name="alexias402403">{{Citace monografie | příjmení = Komnéné | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna KomnénaKomnenovna | titul = Paměti byzantské princezny | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 565 | strany = 402–403 | isbn = 80-207-0527-9 | poznámka = [dále jen Anna Komnena]}}</ref>|200}}
 
[[Soubor:Crusaders, Bosphore.jpg|thumb|left|Křižáci na řeckých lodích se přeplavují přes Bospor, romantický portrét z 19. století]]
=== Cesta zpět do Evropy ===
[[Soubor:Constance of France, widow of Bohemund of Taranto.jpg|thumb|Konstancie Francouzská jako vdova po Bohemundovi z Tarentu, středověká rytina]]
Bohemund se rozhodl přes blokádu řeckých lodí proniknout pomocí lsti: nechal rozhlásit svou smrt. Antiochii zatím svěřil Tankredovi a v rakvi po moři opustil město. Aby Byzantinci uvěřili, že je Bohemund mrtvý, nechal si do rakve dát mrtvého kohouta, aby se kolem rakve šířil pronikavý mrtvolný zápach. Lest se podařila dokonale a teprve na [[Kerkyra (ostrov)|Korfu]] Bohemund z rakve vylezl. Poté napsal výhrůžný dopis císaři Alexiovi, jehož text ''Alexias'' zaznamenává takto:
 
{{Citát|Teď věz, že jsem vstal z mrtvých a unikl tvým rukám. (...) Nebudeš mít žádnou radost, až se dozvíš, že jsem svěřil Antiochii svému synovci Tankredovi a nechal jej tam jako důstojného protivníka tvých velitelů. (...) Stal jsem se „živou mrtvolou“ a „vstal jsem z mrtvých“, abych vyvrátil Romanii, které vládneš. Jakmile se dostanu na protilehlou pevninu a uvidím tam Langobardy, všechny Latiny, Germány a Franky, samé statečné bojovníky, pak naplním tvá města a země vražděním a krví a neustanu, dokud nezarazím kopí do srdce Byzantia.|<ref name="alexias347">Anna Komnena, str. 347.</ref>|200}}
 
== Odraz v literatuře a umění ==
Postava a skutky Bohemunda z&nbsp;Tarentu se odrazily v&nbsp;mnoha dílech jeho současníků i&nbsp;pozdějších autorů. Mezi nejstarší patří kroniky {{Cizojazyčně|la|''[[Gesta Francorum]]''}} (''Skutky Franků''), kterou sepsal anonymní rytíř sloužící Bohemundovi, a {{Cizojazyčně|la|''[[Gesta Tancredi]]''}} (''Skutky Tankredovy'') sepsaná [[Raoul z Caen|Raoulem z&nbsp;Caen]]. Bohemunda líčí také ''[[Alexias]]'', historický epos sepsaný dcerou byzantského císaře Alexia&nbsp;I. [[Anna KomnénaKomnenovna|Annou Komnenovnou]], popisující historii Byzance a vlády jejího otce.<ref name="alexiad">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Brians
| jméno = Paul
* {{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = Věra Hrochová | příjmení2 = Hroch | jméno2 = Miroslav | odkaz na autora2 = Miroslav Hroch | titul = Křižáci ve svaté zemi | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1996 | vydání = 2 | počet stran = 289 | isbn = 80-204-0621-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = Věra Hrochová | titul = Křížové výpravy ve světle soudobých kronik | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 255 | isbn =}}
* {{Citace monografie | příjmení = Komnéna | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna KomnénaKomnenovna | titul = Paměti byzantské princezny | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 565 | isbn = 80-207-0527-9}}
* {{citace monografie | příjmení = Kovařík | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Kovařík (historik) | titul = Meč a kříž : (1066-1214) : rytířské bitvy a osudy I | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 278 | isbn = 80-204-1289-1}}
* {{Citace monografie | příjmení = Nicolle | jméno = David | odkaz na autora = David Nicolle | titul = První křížová výprava 1096-99: dobytí Svaté země | vydavatel = Grada | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 96 | isbn = 978-80-247-1896-5}}