Julius Grégr: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: +NK |
kluby |
||
Řádek 13:
|datum_úmrtí = [[4. říjen|4. října]] [[1896]]
|místo_úmrtí = [[Dol]] u [[Libčice nad Vltavou|Libčic n. Vltavou]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| strana = [[Národní strana (1848)|Národní str.]]<br />[[Český klub]]<br />([[Národní strana svobodomyslná|
| manžel/ka =
| děti =
| alma_mater = [[Univerzita Karlova|Karlo-
| podpis =
}}
Řádek 82:
Neshody ohledně pasivní rezistence vyvrcholily v roce 1873 a vedly k ustavení [[Národní strana svobodomyslná|Národní strany svobodomyslné (mladočeské)]]. Většina českých politiků nadále souhlasila s neúčastí na vídeňské Říšské radě, ale v otázce zemského sboru nebyly názory jednotné. Když [[Český klub]] coby společná sněmovní frakce českých státoprávních poslanců o otázce hlasoval, byla sice odsouhlasena pasivní rezistence i na zemském sněmu, ale pouhým poměrem 47 : 35 hlasů. Poražená (mladočeská) menšina reagovala 25. listopadu 1873 veřejným prohlášením, ve kterém sice předchozí většinové rozhodnutí respektovala, ale demonstrativně vrátila své mandáty ''do rukou voličů'', protože rozhodnutím o pokračujícím bojkotu pozbyly svého účelu. Mezi signatáři tohoto prohlášení byl Sladkovský, bratři Grégrové, [[Alois Pravoslav Trojan]] a další politici, kteří v té době již směřovali k ustavení samostatné politické strany. Národní (staročeská) strana označila jejich deklaraci za rozkolnictví. V této fázi ovšem ještě samostatná mladočeská strana nevznikla, protože tlak ''na rozbíječe národní jednoty'' byl ještě příliš silný. Definitivní rozkol v českém táboře a oficiální vznik mladočeské strany nadešel v následujícím roce. [[Zemské volby v Čechách 1874]] poprvé přinesly existenci samostatné konkurenční mladočeské kandidátky. V prosinci 1874 se pak konal první sjezd nové politické formace. Julius Grégr napsal program nově utvořené mladočeské strany. Místo pasivního odporu prosazoval aktivní odpor, byl stoupencem všeobecného volebního práva, kladl důraz na rozvoj českého školství a české ekonomické síly.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 299-301</ref><ref name="Kdo byl kdo"/>
Po doplňovacích volbách v dubnu 1877 vstoupil J. Grégr aktivně na Český zemský sněm a stal se tak desátým mladočechem působícím v tomto sboru.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 302</ref> V otázce českého bojkotu Říšské rady se schylovalo k zásadnímu obratu a to nejen mezi mladočeskými poslanci. V roce 1879 totiž [[Eduard Taaffe]], představitel konzervativního německorakouského tábora, inicioval jednání s Čechy, na jejichž konci byl český vstup na Říšskou radu, zahájení aktivní politiky a přechod Čechů do provládního tábora. Julius Grégr se 16. září 1879 účastnil na klíčové schůzce mezi Taaffeho emisary a českými politiky (zastupoval na ní nemocného Karla Sladkovského, když koncem 70. let předseda strany Sladkovský onemocněl, převzal J. Grégr fakticky jeho roli.<ref name="Kdo byl kdo"/>). Výsledkem schůzky bylo, že během několika měsíců po [[Volby do Říšské rady 1879|volbách roku 1879]] česká reprezentace přistoupila na aktivní účast v parlamentu, kde staročeši, mladočeši, česká šlechta i moravští poslanci následně utvořili střechový [[Český klub]] coby jednu z hlavních koaličních formací podporujících [[vláda Eduarda Taaffeho|vládu Eduarda Taaffeho]].<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 326</ref> I Julius Grégr se stal ve volbách roku 1879 poslancem Říšské rady, za městskou kurii, obvod Slaný, Louny atd.<ref name="rfr1" /
Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k [[Český klub|Českému klubu]] (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili [[Národní strana (1848)|staročeši]], [[Národní strana svobodomyslná|mladočeši]], [[Strana konzervativního velkostatku|česká konzervativní šlechta]] a [[Moravská národní strana (1861)|moravští národní poslanci]]).<ref>[http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=svb&datum=18791021&seite=2&zoom=33&query=%22Zehetmayer%22%2B%22Hohenwart%22&provider=P02&ref=anno-search Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2.]</ref> Jeho nástup do Říšské rady byl v roce 1879 provázen velkou aktivitou, ale již od léta roku 1880 začal považovat českou politickou angažovanost ve Vídni za chybu. V lednu 1881 odešel do ''osobní pasivní rezistence'', vzdal se poslaneckého mandátu, rozešel se s Českým klubem a do jisté míry i s tehdejší mladočeskou stranou (která zprvu loajálně podporovala vládu). Nadále pak veřejně a politicky působil jako nezávislý a jeho ''Národní listy'' si udržovaly kritický postoj k vládě i postojům českých poslanců.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 366</ref>
Coby nadále nejvlivnější deník byly Národní listy objektem zájmu i pro nastupující politickou a intelektuální elitu. [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš Masaryk]] například v 80. letech vyjednával s Grégrem o spolupráci jeho deníku se skupinou okolo časopisu [[Athenaeum]]. Jenže, když naplno propukl roku 1886 [[spor o Rukopisy]], postavil se Grégr na stranu zastánců jejich pravosti. Následujícího roku pak zaútočil na stať [[Hubert Gordon Schauer|Huberta Gordona Schauera]], který se v ní kriticky zamýšlel nad samotným smyslem budování českého národa jako samostatné entity, a potažmo na [[Masaryk]]a a další lidi z jeho okruhu (Grégrův článek byl nazván ''Filosofové samovraždy'', coby odkaz na téma Masarykovy habilitační práce). Přihlásil se tak k národoveckému pojetí české politiky. Mezitím oživovala činnosti mladočeské strany, jež stupňovala svou kritiku vlády a přejímala nyní silněji radikální názory bratrů Grégrových. Pod vlivem Julia a Eduarda odmítla mladočeská strana nadále společné smířlivé pojetí českého politického života a zcela jasně se vymezila proti staročechům ([[drobečková aféra]], [[punktace]] atd.).<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 380, 382, 384-385, 387-388</ref> ▼
▲Coby nadále nejvlivnější deník byly Národní listy objektem zájmu i pro nastupující politickou a intelektuální elitu. [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš Masaryk]] například v 80. letech vyjednával s Grégrem o spolupráci jeho deníku se skupinou okolo časopisu ''[[Athenaeum]]''. Jenže, když naplno propukl roku 1886 [[spor o Rukopisy]], postavil se Grégr na stranu zastánců jejich pravosti. Následujícího roku pak zaútočil na stať [[Hubert Gordon Schauer|Huberta Gordona Schauera]], který se v ní kriticky zamýšlel nad samotným smyslem budování českého národa jako samostatné entity, a potažmo na [[Masaryk]]a a další lidi z jeho okruhu (Grégrův článek byl nazván ''Filosofové samovraždy'', coby odkaz na téma Masarykovy habilitační práce). Přihlásil se tak k národoveckému pojetí české politiky. Mezitím oživovala činnosti mladočeské strany, jež stupňovala svou kritiku vlády a přejímala nyní silněji radikální názory bratrů Grégrových. Pod vlivem Julia a Eduarda odmítla mladočeská strana nadále společné smířlivé pojetí českého politického života a zcela jasně se vymezila proti staročechům ([[drobečková aféra]], [[punktace]] atd.).<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 380, 382, 384-385, 387-388</ref>
Již [[zemské volby v Čechách 1889]] přinesly mladočechům velké zisky a na zemském sněmu mladočeši fungovali jako samostatný subjekt. Julius Grégr zde vystoupil jménem strany a prezentoval postoj k českému státnímu právu, zatímco předák staročechů Rieger s ohledem na vládní angažovanost volil mírnější postup. Rozvrat staročeských pozic pak dovršila mladočeská agitace proti punktacím (pokus o česko-německý smír v Čechách). [[Volby do Říšské rady 1891|Volby do Říšské rady roku 1891]] pak potvrdily masivní nástup mladočechů a prakticky celkové vymazaní staročeských pozic.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 390, 396, 410</ref>
| |||