Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 42 bajtů ,  před 4 lety
ještě opravy
Narodila se roku [[1694]] jako čtvrtá dcera a sedmé dítě ze dvanácti potomků knížete [[Hans Adam I. z Lichtenštejna|Jana Adama I. z Lichtenštejna]] a jeho manželky, hraběnky [[Edmunda z Ditrichštejna|Edmundy z Ditrichštejna]]. Po předčasné smrti jejích dvou bratrů se její otec rozhodl svých pět dcer, které se dožily dospělosti, zajistit, protože se nesnášel se svým synovcem a nástupcem [[Antonín Florián z Lichtenštejna|Antonínem Floriánem]]. V roce [[1712]] se tak v osmnácti letech ujala [[panství Černý Kostelec]] ([[Kostelec nad Černými lesy]]), [[Škvorec]], [[Uhříněves]], [[Plaňany]] a [[Čechy pod Kosířem]]. Antonín Florián se však panství nechtěl vzdát a podařilo se mu vysoudit Plaňany, které ovšem jeho syn [[Josef Jan Adam z Lichtenštejna|Josef Jan Adam]] po nějaké době prodal vévodkyni zpět. V roce [[1760]] Marie Terezie přikoupila [[Kounice]] a roku [[1764]] [[Rataje nad Sázavou]].
 
Do organizace jejího sňatku se zapojil její strýc [[Josef Václav z Lichtenštejna]], rakouský diplomat a reformátor [[Armáda Rakouska|císařského dělostřelectva]]. Ten měl dobré styky s maršálem [[Evžen Savojský|Evženem Savojským]]. Nakonec se Mariíným ženichem stal Evženův synovec a nositel [[Řád zlatého rouna|řádu Zlatého rouna]], vévoda [[Tomáš Emanuel Savojsko-Carignanský]], kníže [[piemont]]ský, markrabě ze [[Saluzzo|Saluzza]], hrabě ze [[Soissons]] (''TomassoTommaso EmanuelEmanuele vévoda de Savoy-Carignan, princ z  Piemontu, markrabě de Saluzzo, hrabě de Soissons''). Do příprav se zapojil také samotný princ Evžen, který jednal s kněžnou Edmundou, matkou Marie Terezie, a také ručil majetkem v [[Uhersko|Uhrách]] za [[vdovský podíl]] nevěsty. Svatba se odehrála na [[Kostelec nad Černými lesy (zámek)|zámku]] v [[Kostelec nad Černými lesy|Černém Kostelci]], kam v září [[1713]] přitáhl vévodův [[Kyrysník|kyrysnický]] pluk. Zde již byl očekáván nejen svou snoubenkou, ale také obyvateli města a panství. Obřad se konal dne [[24. říjen|24. října]] [[1713]] na zámku v [[Zámecká kaple svatého Vojtěcha (Kostelec nad Černými lesy)|kapli svatého Vojtěcha]]. Necelý rok po svatbě se jim narodil syn, vévoda [[Evžen Jan František Savojský ze Soissons]] (''Eugen Jean Francois vévoda de Soissons''). Manželé střídavě pobývali v Čechách a ve Vídni, a to až do roku [[1729]], kdy se vévoda během honu v oboře [[Koloděje (zámek)|zámku]] v [[Koloděje|Kolodějích]] nakazil neštovicemi a brzy poté zemřel. Pohřben byl v [[Savojská kaple (Katedrála svatého Štěpána)|Savojské kapli]] v [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|dómu svatého Štěpána]] ve Vídni.
 
Se svým manželem měla jediného syna, Evžena Jana (''Eugen Jean Francois vévoda de Soissons''), jenž se narodil v roce [[1714]], od roku [[1729]] byl [[Opavský vévoda|vévodou opavským]] a  od roku [[1731]], kdy mu bylo pouhých 17 let, nositelem řádu Zlatého rouna. V armádě dosáhl hodnosti [[Nejvyšší polní strážmistr|nejvyššího polního strážmistra]]. Jeho manželkou se měla stát vévodkyně [[Marie Tereza z Massy]], kněžna z [[Carrara|Carrary]] (''Maria Teresa vévodkyně di Massa, princezna di Carrara''; [[1725]]-[[1790]]), se kterou byl v zastoupení oddán dne [[10. listopad]]u [[1734]]. K právnímu naplnění, tedy k řádnému obřadu, však nikdy nedošlo, neboť Evžen Jan zemřel na zimnici [[24. listopad]]u [[1734]] u [[Mannheim]]u.
 
Vévodkyně Marie Terezie Anna Savojská z Carignana zemřela dne [[20. únor]]a [[1772]] ve [[Vídeň|Vídni]]. Pohřbena byla po boku svého manžela v [[Savojská kaple (Katedrála svatého Štěpána)|Savojské kapli]] v [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|katedrále svatého Štěpána]] ve Vídni. Za svého dědice vybrala knížete [[František Josef I. z Lichtenštejna|Františka Josefa I. z Lichtenštejna]]. V závěti navíc odpustila poddaným nedoplatky, darovala chudým na každém svém panství několik tisíc [[Rakousko-uherský zlatý|zlatých]] a přikázala vyplácet každý rok pět tisíc zlatých na výkup zajatců z [[Turecko|Turecka]]. Různé dary také odkázala kostelům a klášterům v Čechách a ve Vídni.
 
== Charitativní činnost ==
Po smrti svého jediného potomka se Marie Terezie začala více věnovat charitě. Už v letech [[1726]]-[[1728]], tedy ještě za života svého manžela, nechala nedaleko [[Kostelec nad Černými lesy (zámek)|zámku]] v [[Kostelec nad Černými lesy|Černém Kostelci]] postavit [[Nový špitál (Kostelec nad Černými lesy)|špitál]], v němž mohlo přebývat 12 žen a 12 mužů. Finančně podpořila řadu kostelů, např. v roce [[1759]] daroval peníze kostelům ve [[Škvorec|Škvorci]] a [[Úvaly|Úvalech]]. Postarala se také o založení nových far a kostelů v [[Aldašín|Aldašíně]], [[Bylany|Bylanech]] či [[Poříčany|Poříčanech]], ostatní nechala opravit. Také těmto kostelům darovala přes 13 000 zlatých, faráři pak každé čtvrtletí sloužili mši za spásu její duše. Dne [[15. srpen|15. srpna]] [[1755]] v rámci školské reformy nechala na jednotlivých panstvích zřídit nadaci, z  níž byl učitelům vyplácen od vrchnostenského úřadu pevný plat, od lesního úřadu pak dříví na topení. Tímto krokem došlo k  osvobození poddaných od školních platů. V  roce [[1760]] odkoupila od [[Morzinové|Morzinů]] [[panství Kounice]] a  hned o  rok později ([[1761]]) nechala v  [[Kounice|Kounicích]], [[Vyšehořovice|Vyšehořovicích]] a [[Mochov|Mochově]] zřídit školy. V roce [[1763]] došlo k obnovení špitálu v Kounicích.
 
Dne [[14. březen|14. března]] [[1736]] propustila měšťany v Kostelci nad Černými lesy z nevolnictví a jelikož město nemělo dostačující kostel, nechala zde postavit [[Kostel svatých Andělů Strážných (Kostelec nad Černými lesy)|kostel svatých Andělů Strážných]]. V letech [[1752]]-[[1759]] nechala přestavět černokostelecký zámek do [[baroko|barokní]] podoby, stejně jako [[Čechy pod Kosířem (zámek)|zámek]] v [[Čechy pod Kosířem|Čechách pod Kosířem]]. Od [[12. červenec|12. července]] [[1760]] nechala při bouřkách zvonit v kostelech či ve zvoničkách. Pro 30 vsí pak nechala na vlastní náklady odlít zvony. Také nařídila, že se do konce žní mají lidé při odchodu z polí modlit u kapliček a křížů. Dne [[4. leden|4. ledna]] [[1766]] pak zřídila ''Donationsfond'', kterému darovala 22 206 zlatých ve stavovských [[Dlužní úpis|dlužních úpisech]]. Tyto peníze měly být použity v případě požáru, krupobití apod.