Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 738 bajtů ,  před 4 lety
celkové úpravy hesla, napřímení odkazů, fix předložek aj.
{{Infobox - osoba}}
[[Soubor:Herzogin Savoja.JPG|thumb|Marie Terezie Savojská]]
{{Příbuzenstvo| příbuzenstvo =
{{Příbuzný| otec| [[Jan Adam I. z Lichtenštejna]]}}
{{Příbuzný| matka| [[Edmunda z Ditrichštejna]]}}
{{Příbuzný| manžel| [[TomassoTomáš Emanuel de SavoySavojsko-CarignanCarignanský]]}}
{{Příbuzný| syn| [[EugenEvžen JeanJan FrancoisFrantišek deSavojský ze Soissons]]}}
}}
'''Marie Terezie Anna Felicitas devévodkyně Savojská, hraběnka z Savoy-CarignanCarignana''' vévodkyněkněžna [[Lichtenštejnové|z Lichtenštejna]] (* [[1694]] – [[20. únor]]a [[1772]], [[Vídeň]]) byla česká šlechtična, byla pravnučka [[kníže]]te [[Karel I. z Lichtenštejna|Karla I. z Lichtenštejna]] a majitelka panství [[Kostelec nad Černými lesy]], [[Škvorec]], [[Uhříněves]], [[Rataje]] anad [[Kounice v ČecháchSázavou]] a pravnučka  [[kníže]]te [[Karel z Lichtenštejna|Karla z LichtenštejnaKounice]].
 
== Život ==
Narodila se roku [[1694]] jako čtvrtá dcera a  sedmé dítě ze dvanácti potomků knížete [[JanHans Adam I. z Lichtenštejna|Jana Adama  I. z  Lichtenštejna]], sjednotitele Lichtenštejnského knížectví a jeho manželky, kněžny [[Edmunda z Ditrichštejna|Edmundy z  Ditrichštejna]]. Po předčasné smrti jejích dvou bratrů se její otec rozhodl svých pět dcer, které se dožily dospělosti, zajistit, protože se nesnášel se svým synovcem a nástupcem [[Antonín Florián z Lichtenštejna|Antonínem Floriánem]]. V roce [[1712]] se tak v osmnácti letech ujala [[panství Černý Kostelec]] ([[Kostelec nad Černými lesy]]), [[Škvorec]], [[Uhříněves]], [[Plaňany]] a  [[Čechy pod Kosířem]]. Antonín Florián se však panství nechtěl vzdát a  podařilo se mu vysoudit Plaňany, které ovšem jeho syn [[Josef JohannJan Adam z Lichtenštejna|Josef Jan Adam]] po nějaké době prodal vévodkyni zpět. V  roce [[1760]] Marie Terezie přikoupila [[Kounice]] a  roku [[1764]] [[Rataje nad Sázavou]].
 
Do organizace jejího sňatku se zapojil její strýc [[Josef Václav z Lichtenštejna]], kterýrakouský byl diplomatemdiplomat a reformátorem dělostřelectva reformátor [[RakouskáArmáda armádaRakouska|rakouskécísařského armádydělostřelectva]]. Ten měl dobré styky s  maršálem [[Evžen Savojský|Evženem Savojským]]. Nakonec se Mariíným ženichem stal Evženův synovec a  nositel [[Řád zlatého rouna|řádu Zlatého rouna]], vévoda [[TomassoTomáš Emanuel de SavoySavojsko-CarignanCarignanský]], princ zkníže [[Piemontpiemont]]uský, markrabě deze [[Saluzzo|Saluzza]], hrabě deze [[Soissons]]. Do příprav se zapojil také samotný princ Evžen, který jednal s  kněžnou Edmundou, matkou Marie Terezie, a  také ručil majetkem v  [[Uhersko|Uhrách]] za [[vdovský podíl]] nevěsty. Svatba se odehrála na [[Kostelec nad Černými lesy (zámek)|zámku]] v  [[Černý Kostelec nad Černými lesy|Černém Kostelci]], kam v  září [[1713]] přitáhl vévodův [[KyrysníciKyrysník|kyrysnický]] pluk. Zde již byl očekáván nejen svou snoubenkou, ale také obyvateli města a  panství. Obřad proběhlse konal dne [[24. říjen|24. října]] [[1713]] na zámku v  [[Zámecká kaple svatého Vojtěcha (Kostelec nad Černými lesy)|kapli sv.svatého Vojtěcha]]. Necelý rok po svatbě se jim narodil syn, vévoda [[EugenEvžen JeanJan FrancoisFrantišek Savojský deze Soissons]]. Manželé střídavě pobývali v  Čechách a  ve Vídni, a  to až do roku [[1729]], kdy se vévoda během hon]uhonu v  oboře [[Koloděje (zámek)|zámku]] v  [[Koloděje|Kolodějích]] nakazil neštovicemi a  brzy poté zemřel. Pohřben byl v  [[Savojská kaple (Katedrála svatého Štěpána)|Savojské kapli]] v  [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|chrámudómu sv.svatého Štěpána]] ve Vídni.
 
Se svým manželem měla jediného syna, EugenaEvžena JeanaJana, jenž se narodil v  roce [[1714]], od roku [[1729]] byl [[Opavský vévoda|vévodou opavským]] a od roku [[1731]], kdy mu bylo pouhých 17 let, nositelem řádu Zlatého rouna. V armádě todosáhl dotáhl na hodnosthodnosti [[Nejvyšší polní strážmistr|nejvyššího polního strážmistra]]. Jeho manželkou se měla stát vévodkyně [[Marie TeresaTereza diz MassaMassy]], princeznakněžna diz [[Carrara|Carrary]] ([[1725]]-[[1790]]), se kterou byl v  zastoupení oddán dne [[10. listopad]]u [[1734]]. K  právnímu naplnění, tedy k proběhnutí řádného řádnému obřadu, však nikdy nedošlo., Dneneboť Evžen Jan zemřel na zimnici [[24. listopad]]u [[1734]] totiž Eugen Jean u  [[Mannheim]]u zemřel na zimnici.
 
Vévodkyně Marie Terezie Anna deSavojská Savoy-Carignanz Carignana zemřela dne [[20. únor]]a [[1772]] ve [[Vídeň|Vídni]]. Pohřbena byla po boku svého manžela v  [[Savojská kaple (Katedrála svatého Štěpána)|Savojské kapli]] v [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|katedrále sv.svatého Štěpána]] ve Vídni. Za svého dědice vybrala knížete [[František Josef I. z Lichtenštejna|Františka Josefa  I. z  Lichtenštejna]]. V závěti navíc odpustila poddaným nedoplatky, darovala chudým na každém svém panství několik tisíc [[Rakousko-uherský zlatý|zlatých]]ch a  přikázala vyplácet každý rok pět tisíc zlatých na výkup zajatců z  [[Turecko|Turecka]]. Různé dary také odkázala kostelům a  klášterům v  Čechách a  ve Vídni.
 
== Charitativní činnost ==
Po smrti svého jediného potomka se Marie Terezie začala více věnovat charitě. Už v  letech [[1726]]-[[1728]], tedy ještě za života svého manžela, nechala nedaleko [[Kostelec nad Černými lesy (zámek)|zámku]] v  [[Kostelec nad Černými Lesylesy|Černém Kostelci]] postavit [[Nový špitál (Kostelec nad Černými lesy)|špitál]], v  němž mohlo přebývat 12 žen a  12 mužů. Finančně podpořila řadu kostelů, např. v roce [[1759]] daroval peníze kostelům ve [[Škvorec|Škvorci]] a [[Úvaly|Úvalech]]. Postarala se také o  založení nových far a kostelů v [[Aldašín|Aldašíně]], [[Bylany|Bylanech]] či [[Poříčany|Poříčanech]], ostatní nechala opravit. Také těmto kostelům darovala přes 13  000 zlatých, faráři pak každé čtvrtletí sloužili mši za spásu její duše. Dne [[15. srpen|15. srpna]] [[1755]] v rámci školské reformy nechala na jednotlivých panstvích zřídit nadaci, z níž byl učitelům vyplácen od vrchnostenského úřadu pevný plat, od lesního úřadu pak dříví na topení. Tímto krokem došlo k osvobození poddaných od školních platů. V roce [[1760]] odkoupila od [[Morzinové|Morzinů]] [[panství Kounice]] a hned o rok později ([[1761]]) nechala v [[Kounice|Kounicích]], [[Vyšehořovice|Vyšehořovicích]] a  [[Mochov|Mochově]] zřídit školy. V  roce [[1763]] došlo k obnovení špitálu v Kounicích.
 
Dne [[14. březen|14. března]] [[1736]] propustila měšťany v Kostelci nad Černými lesy z nevolnictví a jelikož město nemělo dostačující kostel, nechala zde postavit [[Kostel svatých Andělů Strážných (Kostelec nad Černými lesy)|kostel svatých Andělů Strážných]]. V letech [[1752]]-[[1759]] nechala přestavět černokostelecký zámek do [[baroko|barokní]] podoby, stejně jako [[Čechy pod Kosířem (zámek)|zámek]] v [[Čechy pod Kosířem|Čechách pod Kosířem]]. Od [[12. červenec|12. července]] [[1760]] nechala při bouřkách zvonit v kostelech či ve zvoničkách. Pro 30 vsí pak nechala na vlastní náklady odlít zvony. Také nařídila, že se do konce žní mají lidé při odchodu z polí modlit u kapliček a křížů. Dne [[4. leden|4. ledna]] [[1766]] pak zřídila ''Donationsfond'', kterému darovala 22 206 zlatých ve stavovských [[Dlužní úpis|dlužních úpisech]]. Tyto peníze měly být použity v případě požáru, krupobití apod.
 
Jelikož poddaní neuměli německy, rozhodla se vévodkyně v  roce [[1764]] vydat nařízení, že se na ni mohou obracet v  češtině. Zároveň si také uvědomovala, že se k  ní nemusí dostat všechny informace o  křivdách, protože někteří [[Panský úředník|panští úředníci]] mohou chtít svoje chyby zatajit. Proto v  roce [[1766]] nechala vyhlásit:
{{Citát|Oni poddaní, kteří by od hospodářských úředníků nedovoleným způsobem byli utlačováni a  ve svých spravedlivých požadavcích bez úplatků vyřízení od nich obdržeti nemohli a  ostýchali se, jak v  tomto případě nařízeno, hospodářskému radovi svou stížnost žalobně přednésti. Ti a  takoví mají stížnost přímo na nás jakožto nejmilostivější vrchnost buďto písemně nebo sami osbně vznésti, kdež jim vždy dveře otevřeny zůstávají.|}}
 
V roce [[1764]] pak nechala na svých panstvích vystavět sochy [[Svatý Donát|sv.svatého Donáta]], aby se zabránilo neúrodě. To ovšem nepomohlo a v  letech [[1770]]-[[1771]] vypukl hladomor. Vévodkyně proto nechala otevřít panské [[sýpka|sýpky]].
 
Charitativní činnosti se věnovala také ve [[Vídeň|Vídni]]. Zde založila [[Šlechtický savojský ženský ústav]] a  darovala mu dva domy a  zahradu. Jedním z  těchto domů byl i  palác na [[Johannesgasse (Vídeň)|Johannesgasse]], kde měl ústav sídlo, a  jenž po vévodkynině smrti vévodkyně připadl ústavu. Na jeho provoz věnovala ročně 19  180 zlatých. Dědicové navíc měli každé chovance ústavu, která zde stráví tři roky a  následně se provdá nebo ústav opustí, vyplatit 2  000 zlatých. Další nadaci, která byla určena na výchovu mladých šlechticů, pak založila pro [[Savojská rytířská akademie|Savojskou rytířskou akademii]] a  na provoz ročně určila 16  000 zlatých. Později došlo k  jejímu spojení s [[Tereziánská vojenská akademie|vojenskou akademií „Theresianum“]] založenou roku [[1778]] královnou [[Marie Terezie|Marií Terezií]].
 
V letech [[1746]]-[[1749]] navíc nechala na [[Favoritenstrasse (Vídeň)|Favoritenstrasse]] postavit budovy [[Rytířská akademie|rytířské akademie]] — [[Akademietrakt]], jezdeckou školu a v  roce [[1752]] křídlo [[Pflanzschule]] (dnes [[Sappeurtrakt]]).
 
=== Sochy sv.svatého Donáta ===
[[Soubor:MLS Kouřim, socha svatého Donáta ze Svatbína.jpg|thumb|Socha [[Svatý Donát|svatého Donáta]] ze [[Svatbín|Svatbína]], umístěná v [[Muzeum lidových staveb v Kouřimi|Muzeu lidových staveb v  Kouřimi]]]]
Sochy sv.svatého Donáta jsou typickou památkou pro období Marie Terezie Savojské. [[Svatý Donát]] patřil v &nbsp;[[Itálie|Itálii]] k &nbsp;velmi oblíbeným svatým, a &nbsp;to především u &nbsp;rolníků, kterým měl chránit úrodu a &nbsp;dobytek před bouřkami, krupobitím a &nbsp;morem. V &nbsp;roce [[1765]] vévodkyně objednala pro svá panství jeho sochy. Byly umístěny na různých místech — např. na rozcestí u [[Svatbín]]a (dříve [[Svatbín|Svrabova]]) nedaleko [[Kostelec nad Černými lesy|Kostelce nad Černými lesy]], u &nbsp;hřbitova v &nbsp;[[Kolovraty|Kolovratech]], na rozcestí v zaniklé vsi [[Křimín]] u &nbsp;[[Škvorec|Škvorce]]<ref>http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=12985</ref>, v [[Kounice|Kounicích]] či u &nbsp;[[Vykáň|Vykáně]]. Dne [[31. květen|31. května]] [[1985]] došlo k přemístění poškozené sochy od Svatbína do [[Muzeum lidových staveb v Kouřimi|skanzenu]] v &nbsp;[[Kouřim]]i, kde došlo k &nbsp;jejímu zrestaurování. Dodnes se k ní údajně váže rčení ''Stojíš jako Donát u Svrabova''.
 
Kolem soch bývala vysázena do čtverce čtveřice lip. Z &nbsp;okolních obcí sem chodívala procesí za odvrácení špatné úrody a &nbsp;počasí. Poslední takové procesí je známo z &nbsp;[[Kolovraty|Kolovrat]] ze dne [[25. květen|25. května]] [[1947]]. Po [[Únor 1948|únoru 1948]] byla taková procesí zakázána. Na svátek sv. Donáta ([[7. srpen|7. srpna]]) bývaly u &nbsp;soch zapalovány ohně.
 
== Zajímavosti ==
* Na její památku je pojmenována ''Savojská'' ulice na Pražském předměstí v Kostelci nad Černými lesy.{{Doplňte zdroj}}
* Na její počest vydalo roku [[1980]] [[Lichtenštejnsko|Lichtenštejnské knížectví]] poštovní známku s &nbsp;jejím portrétem.{{Doplňte zdroj}}
 
== Literatura ==