Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 4 348 bajtů ,  před 4 lety
změna vymezení emocí , afektů a nálad
 
== Psychologické pojetí emocí ==
Emoce jsou relativně krátké epizody vzájemně souvisejících koordinovaných změn v několika komponentách (neurofyziologické aktivaci, behaviorálním projevu, subjektivním prožitku, v tendenci k jednání a kognitivních procesech), jako odpovědi na (převážně) vnější události, které mají pro jedince '''význam'''. Emoce jsou celistvou odpovědí jedince na osobně relevantní a motivačně významné události (Frijda, 1986; Levenson, 1999), jsou přechodnou (rozuměj netrvalou a časově relativně ohraničenou) bio-psycho-sociální reakcí na události, které mají vliv na naši celkovou pohodu a které potenciálně vyžadují okamžité jednání. Emoce jsou metaforou pro rychlé, bezprostřední, organizované, ekologické a ekonomické zpracovávání informací, které nám pomáhá okamžitě se rozhodovat a jednat bez dlouhého racionálního zvažování (Tooby, Cosmides, 2008). Emoce se vynořují jako odpověď na okamžité a souběžně probíhající zhodnocení aktuálních situací s ohledem na pozitivní nebo negativní implikace z hlediska zájmů či cílů člověka (e.g. Ortony, Clore, Collins, 1988; Smith, Ellsworth, 1985), mají relativně detekovatelný spouštěč, rychlý nástup a omezenou délku trvání. Emoce signalizují stav, na který je třeba odpovědět, nebo který dále nepotřebuje reakci (Frijda, 1988) - viz Poláčková Šolcová, Trnka (2015).
Emoce vyvolávají a ovlivňují pak další psychologické procesy. Lze u nich zjišťovat přibližování či vzdalování, intenzitu a dobu trvání. Emoce jsou [[evoluce|evolučně]] starší než [[rozum]]ové jednání, a proto jsou jejich projevy silnější a obtížněji ovlivnitelné. Emoce se poměrně snadno přenášejí na ostatní ([[panika]], [[pláč]] na pohřbech, neutišitelný [[smích]] apod.)<ref>{{Citace monografie
 
Emoce vyvolávají a ovlivňují pak další psychologické procesy. Lze u nich zjišťovat přibližování či vzdalování, intenzitu a dobu trvání. Emoce jsou [[evoluce|evolučně]] starší než [[rozum]]ové jednání, a proto jsou jejich projevy silnější a obtížněji ovlivnitelné. Emoce se poměrně snadno přenášejí na ostatní ([[panika]], [[pláč]] na pohřbech, neutišitelný [[smích]] apod.)<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hartl
| jméno = Pavel
}}</ref> Silné emoce mohou poškodit zdraví nebo dokonce přivodit [[smrt]]. Také dlouhodobé působení určité emoce může vést ke změnám zdravotního stavu.
 
'''Cit''' je poněkudpodle některých užší pojem, kterým se označuje konkrétní pocitový zážitek.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hartl
| jméno = Pavel
| strany = 87
}}</ref>
 
Užší je pak předevšíjm z toho hlediska, že emoce potřebuje více kritérií na to, abychom daný stav mohli označit emocí (např. subjektivní prožitek, fyziologická reakce, projev emoce, tendence k jednání, regulace emoce ad.).
 
Z jiného hlediska je pocit obecnějším, širším pojmem než emoce: stále něco cítíme, ale to neznamená, že právě prožíváme nějakou emoci. Pocit je neustálý (i když ne nutně reflektovaný a uvědomovaný) - je prostou odpovědí na otázku "Jak se cítíš?". Pocit lze považovat za synonymum k afektu a je součástí všech afektivních procesů (emocí, nálad, emočních epizod apod.).
 
=== Vlastnosti emocí ===
| kapitola =
| strany = 62
}}</ref>; pokud se u někoho nedostavují emoce, mluví se o [[apatie|apatii]], lhostejnosti,.
* ''předmětnost'' – emoce sejsou vztahujíreakcí kena konkrétnímukonkrétní zážitkupodnět (tím se liší od afektu a od [[nálada|nálady]], která je spíše nezacílená<ref>{{Citace monografie
* ''spontánnost'' – emoce se spouštějí samovolně, s nízkou možností jejich ovlivnění rozumem,
* ''předmětnost'' – emoce se vztahují ke konkrétnímu zážitku (tím se liší od [[nálada|nálady]], která je spíše nezacílená<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Nakonečný
| jméno = Milan
}}</ref>),
* ''aktuálnost'' – emoce se odehrávají bezprostředně, okamžitě,
* ''polarita'' – emoce lze zpravidla umístit na dimenzi libost–nelibost, jens někdyohledem jsouna nevyhraněné,sociální ambivalentníkontext je však řada emocí umístitelná ambivalentně (příjemný [[strach]], loučení, lítost apod.),
* ''vliv na [[paměť]]'' – emoční stavy mají vliv na paměťové procesy, pokud je nějaký údaj spojen s určitou emocí (pozitivní i negativní), jedinec si ho snáze zapamatuje; velmi silná emoce může schopnost zapamatování naopak snížit (úlek, vztek).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Nakonečný
 
=== Funkce emocí ===
Původní smyslFunkcí emocí je příprava jedince k adekvátní reakci na konkrétní zážitekudílost. Kromě toho vedou emoce kefacilitují vštípení zážitku. Například strach má jedince připravit na nebezpečí a vtisknout danou situaci do paměti jako nebezpečnou. Emoce tak vedou k vymezení a hierarchizaci hodnot, vytvoření schopnosti seberegulace.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Nakonečný
| jméno = Milan
** schopnost přizpůsobit své jednání na základě emocí jiných lidí.
 
=== Rozdělení emocíafektivních jevů podle intenzity a délky trvání ===
Klasifikace jednotlivých typů afektivních procesů je založena především na základě délky trvání jevu (např. Frijda, 1993; Levenson, 1999; Stein, Trabasso, Liwag, 1993), přičemž paradoxně „změřit“ délku afektivního jevu, jakým je emoce, emoční epizoda či nálada, je značný problém, protože v sobě zahrnují celou řadu komponent, jejichž trvání může být různé (Scherer, 1984), s celou řadou zdánlivých konců. Mezi afektivními jevy se objevují afektivní postoje jakožto relativně trvalé a citově zbarvené přesvědčení, preference a predisponované chování vůči objektům, jevům a osobám (nenávist, láska, ničení, mít rád); interpersonální afektivní postoje, které
* ''[[afekt]]'' – velmi intenzivní, krátkodobá emoce,
charakterizuji afektivní (citový) vztah v diskrétních interpersonálních interakcích (např. vřelost, chlad, podpora); osobnostní rysy jako temperamentové dispozice a tendence k chování, které je typické pro jedince (nervozita, hostilita, závistivost, žárlivost) a nakonec vášně jako vysoce hodnocené individuální cíle s emočně důležitými výsledky snažení. Kromě toho se v psychologické literatuře vyskytuje i termín sentiment, jakožto dlouhodobá afektivní dispozice reagovat emočně na určité situace, objekty či děje (Frijda et al., 1991; Oatley, 2000).
* ''[[nálada]]'' – méně intenzivní, dlouhodobější emoce,
* ''[[afekt]]'' – Afekt je základní stavební jednotkou a součástí všech afektivních jevů, jedem bod kontinua prožívání, charakter a funkce afektu je především evaluační. Afekt nemá (ve srovnání s emocí) signální charakter, nereaguje na něco, je přítomný neustále, nemusí být nutně interpretován ani registrován.
* ''[[vášeň]]'' – intenzivní, dlouhodobá emoce.
* ''[[nálada]]'' –relativně ohraničený úsek afektivního proudu s určitou charakteristickou valenční kvalitou. Nálada je determinována implicitním afektivním vyladěním jedince, tvarována aktuálními duševními a tělesnými procesy,<br>přičemž její obsah je konstruován s ohledem na kontext, sociokulturní prostředí, kognitivní styl apod. stejně, jako je tomu u emoce. Náladu lze jinými slovy pojímat jako aktuální a časově relativně ohraničenou dispozici vnímat, interpretovat a vztahovat se k vnějšímu prostředí i sám k sobě určitým způsobem (pozitivně – negativně), přičemž tato aktuální dispozice reflektuje momentální vnitřní zdroje člověka. (Viz Poláčková Šolcová, Trnka, 2015)
* ''[[vášeň]]'' – vysoce hodnocené individuální cíle s emočně důležitými výsledky snažení.
 
=== Rozdělení emocí podle charakteru ===
}}
* PETRUSEK, Miloslav. Společnosti pozdní doby. Praha. Slon. 2006. ISBN 80-86429-63-6
* POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva, TRNKA, Radek. (2015). Příspěvek k teorii afektivních procesů. Československá Psychologie. 59 (4): 298-314
* PIXLEY, Jocelyn. 2009. 'The Current Crisis of Capitalism': What Sort of Crisis?. The Economic and Labour Relations Review. 19(2): 59-68
* SAYER, A. 2005. Class, Moral Worth and Recognition. Sociology 39 (5): 947–963.
Anonymní uživatel