Karibská krize: Porovnání verzí

Odebráno 587 bajtů ,  před 5 lety
trochu uklizeno
(obrázky)
(trochu uklizeno)
[[Soubor:Cubacrisis 17 Oct 1962.jpg|thumb|Letecký pohled USAF na kubánskou raketovou základnu]]
'''Karibská krize''' (též '''Kubánská krize''') byla mezinárodní politická krize. Hrozilo, že přeroste v [[jaderný konflikt]]. Vypukla v roce [[1962]] v důsledku rozmístění [[Sovětský svaz|sovětských]] [[Balistická raketa středního doletu|raket]] středního doletu]] na [[Kuba|Kubě]], kterým SSSR odpověděl na umístění amerických raket v [[Turecko|Turecku]]. V reakci na to vyhlásily [[Spojené státy americké|USA]] blokádu [[Kuba|Kuby]], která měla zabránit dopravení dalších raket na toto území. To se podařilo, neboť sovětská [[Plavidlo|plavidla]] se na hranici kontrolované zóny skutečně zastavila. Po dalších jednáních byly odstraněny i již instalované rakety, [[Spojené státy americké]] se zavázaly, že nenapadnou [[Kuba|Kubu]] a že stáhnou svoje [[raketa|rakety]] [[Balistická raketa středního doletu|středního doletu]] z [[Turecko|Turecka]] (taktické jaderné pumy [[B61]] tam zůstávají dodnes<ref>[http://www.armadninoviny.cz/americke-takticke-jaderne-zbrane-v-evrope.html Americké taktické jaderné zbraně v Evropě], armadninoviny.cz</ref>).
 
Dalším významným důsledkem této krize bylo zavedení [[horká linka|horké linky]] mezi [[Bílý dům|Bílým domem]] a [[Kreml]]em.
== Pozadí ==
{{upravit část}}
Události vedoucí k této krizi se začaly odehrávat už v roce [[1952]], kdy se moci na [[Kuba|Kubě]] za podpory americké zpravodajské služby [[Central Intelligence Agency|CIA]] zmocnil diktátor [[Fulgencio Batista]]. Téměř okamžitě se vytvořila [[opozice]] proti jeho vládě. Ta se zformovala do Hnutí mládeže století ([[Hnutí 26. července]]), do jehož čela se postavil mladý levicově orientovaný právník [[Fidel Castro]], který za svoji opoziční činnost pobýval i ve [[Věznice|vězení]]. Castro později odešel do mexického [[exil]]u, odkud v roce [[1957]] začal organizovat [[Partyzánská válka|partyzánskou válku]] proti ostrovnímu režimu.
 
V roce [[1959]] povstalci zvítězili a prozatímním prezidentem se stal [[Manuel Urrutia]]. Fidel Castro zaujal funkci velitele ozbrojených sil. Tam ale nevydržel dlouho. Již [[17. únor]]aúnora [[1959]] byl jmenován předsedou nové reorganizované vlády. Tato nová vláda od začátku bezvýhradně podporovala nejchudší obyvatele a jedním z prvních rozhodnutí bylo zvýšení nejnižších [[Mzda|mezd]] a snížení cen [[lék]]ůléků, elektřiny apod. Od začátku v této vládě také vzrůstal vliv [[komunismus|komunistické]] strany. V říjnu [[1959]] dokonce Castro ostře zasáhl proti pravicovým odpůrcům komunistické strany (např. jeden z [[důstojník]]ůdůstojníků, Hubert Matos, byl odsouzen k dvaceti letům [[Věznice|vězení]] za svoji kritiku [[Komunistická strana Kuby|komunistické strany Kuby]]).
 
Hlavním důvodem Castrových zásahů proti nesouhlasným hlasům však nebyla přímá [[sympatie]] s komunisty. Castro se spíše bál spojení vnitřní opozice s exilovými organizacemi, jejichž aktivita výrazně narůstala. Castrova vláda mezitím stále více zasahovala do soukromého sektoru hospodářství (např. uvalila vysokou daň na těžbu ropy). Tato opatření se kubánských firem výrazně nedotkla, ovšem dotkla se amerických firem, které část svého podnikání provozovaly na Kubě.
 
[[Spojené státy americké|Spojené státy]] se ihned rozhodly pro odvetná opatření a začaly blokovat obchod s Kubou. Zajisté to nebylo příliš šťastné řešení. Spojené státy tím totiž odstartovaly kubánský příklon k [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]] a přiřadily jim tak roli v bipolárním rozdělení světa. A v tomto momentě, tedy během roku [[1960]], také začala sovětská podpora Kuby. V dubnu [[1960]] ukončily [[Spojené státy americké]] veškerou svou pomoc Kubě a o měsíc později navázala [[Havana]] oficiální [[diplomat]]ickédiplomatické a obchodní vztahy s [[Moskva|Moskvou]]. Kuba zároveň ukončila veškeré dodávky [[cukr]]ucukru do Spojených států a ukončila tak svoji roli „cukřenky“ Spojených států. [[Sovětský svaz]] poté začal svoji masivní podporu Kuby, která zahrnula i [[úvěr]] ve výši sto milionů [[Americký dolar|amerických dolarů]] určený především na nákup [[Zbraň|zbraní]]. Obě [[velmoc]]i potvrdily začátek nových sporů posílením svých vojenských pozic. V listopadu 1960 například Spojené státy posílily veškerévojenskou [[Armáda USA|své vojsko]]přítomnost v oblasti [[Antily|Antil]].
 
Jako další krok obrany proti sebemenšímu americkému vlivu zvolil [[Fidel Castro]] [[znárodňování]] kubánských podniků, což zřejmě utvrdilo odhodlání [[Američan]]ůAmeričanů zničit Castrův režim. To bylo definitivně potvrzeno [[19. říjen|19. října]] [[1960]], kdy Spojené státy z [[Havana|Havany]] odvolaly svého [[Velvyslanec|velvyslance]] a úplně zablokovaly veškerý vývoz amerického zboží na Kubu. Všemi těmito opatřeními však Spojené státy jen prohlubovaly vztahy Moskva – Havana, a potvrzovaly tak postavení Kuby jako předsunuté hlídky SSSR na západní polokouli. Tato kubánská role byla potvrzena, když [[3. leden|3. ledna]] [[1961]] došlo k přerušení diplomatických vztahů mezi Havanou a [[Washington D. C.|Washingtonem]]. Spojené státy tak svou reakcí na kubánskou agrární reformu prakticky vehnaly Castra do náruče Sovětského svazu. Fakt, že jediná obrana proti politice USA vede přes SSSR, vedl Castra k akceptování komunismu, ačkoliv sám vyznavačem [[marxismus-leninismus|marxismu-leninismu]] nebyl a s kubánskými komunisty měl nejeden konflikt.
 
== Útok na Kubu ==
{{Podrobně|Vylodění v zátoce Sviní}}
[[Soubor:Annex No. 30 Phase 1 Pre Strike - NARA - 193244.tif|thumb|V roce 1961 byla pod vedením CIA podniknuta neúspěšná invaze na Kubu v zátoce Sviní]]
Po tomto Castrově rozhodnutí o znárodnění začaly Spojené státy organizovat tajné operace a opatření proti havanské vládě, mj. podporu kubánskému [[exil]]ovému hnutí, kterému byly poskytnuty zbraně a výcvik od [[Central Intelligence Agency|CIA]]. [[17. duben|17. dubna]] [[1961]] se ozbrojené síly kubánského exilu vylodily v [[zátoka Sviní|zátoce Sviní]]. Útok měl být (minimálně podle představ velitelů těchto invazních sil) podpořen v dalších fázích letectvem a ozbrojenými silami USA. Ve skutečnosti tento příslib měli od CIA, která ovšem nikdy nedocílila otevřeného souhlasu vládní administrativy s tímto bodem plánu.
 
Invaze byla velice špatně naplánována, k očekávanému povstání nedošlo a invazní jednotky samy byly směšně slabé a mizerně vyzbrojené, což vedlo k jejich rychlému rozdrcení, zejména když rozhořčené reakce světové veřejnosti přesvědčily prezidenta [[John Fitzgerald Kennedy|Kennedyho]], že podpořit zřejmě předem ztracenou věc by bylo nevhodné, takže se od celé věci distancoval. Castro díky tomuto útoku a následnému vítězství dostal příležitost na Kubě dokončit budování [[Totalitarismus|totality]]. To také učinil založením [[Sjednocení revolučních organizací]] (ORI), které spojovalo doposud samostatné politické subjekty (Hnutí 26. července, Lidovou socialistickou stranu a Direktorium 13. března).
 
Ještě před tímto útokem, [[13. březen|13. března]] 1961, ale americká vláda vyhlásila otevřenou distanci od latinskoamerických [[diktatura|diktatur]].
 
Přes veškeré neshody ale kubánští činitelé, především [[Che Guevara|Ernesto „Che“ Guevara]] a Fidel Castro, několikrát naznačili možnost uvolnění vazeb se sovětským blokem a ochotu „rozmrazit“ vztahy mezi Havanou a Washingtonem. Ale [[John Fitzgerald Kennedy|Kennedyho]] vláda na tyto náznaky nereagovala a posunula tak Kubu opět blíže Sovětskému svazu. Počátkem roku [[1962]] se Castro dokonce demonstrativně přihlásil k ideologii [[Marxizmus-leninismus|marxismu-leninismu]], čímž ovšem ztratil podporu některých jihoamerických států a na lednovém sjezdu OAS ([[Organizace amerických států]]) byla Kuba [[ostrakizace|ostrakizována]] coby nástroj komunistického bloku. O několik dní později, [[3. únor]]aúnora, uvalily Spojené státy [[embargo]] na veškerý obchod s Kubou, zanedlouho poté byla Kuba dokonce vyloučena z Hospodářské a sociální rady OASOrganizace amerických států a jiných sdružení a rad OASOrganizace amerických států (navíc byla ustanovena komise, která měla plnit dozor nad dodržováním všech sankcí vůči Kubě).
 
== Rozmístění sovětských raket ==
[[Soubor:Jupiter on its launch pad.jpg|thumb|Více než 100 amerických balistických raket [[PGM-19 Jupiter|Jupiter]] vyzbrojených jadernými hlavicemi a schopných zasáhnout Moskvu bylo v roce 1961 rozmístěno v Itálii a Turecku]]
Mezitím se v Moskvě zrodila [[operace Anadyr]], jejíž náplní byl projekt vybudování sovětských vojenských základen na Kubě. Tento plán byl vymyšlen jako odpověď na rozmístění amerických střel v [[Turecko|Turecku]] a [[Itálie|Itálii]]. Během jara [[1962]] bylo o&nbsp;operaci definitivně rozhodnuto a v květnu na Kubu vyrazila sovětská delegace, která měla vyjednat souhlas kubánské vlády. Toho se jí také dostalo (souhlas byl bez váhání a jednohlasný) a v červnu už Chruščov potvrzoval sestavu [[velitel]]skéhovelitelského sboru pro operaci a na Kubu byla zároveň vyslána další sovětská delegace, která s Havanou uzavřela sovětsko-kubánskou vojenskou smlouvu.
 
Od 12. července začal probíhat přesun vojenského materiálu a personálu na Kubu. Tehdy selhala americká [[rozvědka]]. Washington totiž o dění na Kubě dostal informace až koncem srpna. První varování, jako reakci na tyto informace, dostala Moskva [[4. září]] [[1962]], zároveň Spojené státy povolaly do akce 150 tisíc záložních vojáků. Na toto varování Chruščov odpověděl prohlášením, že na Kubě žádné sovětské rakety neumístí. V té době už rakety ale na Kubě byly.
 
[[Soubor:LeMay Cuban Missile Crisis.jpg|thumb|Prezident Kennedy a generál [[Curtis LeMay|LeMay]], který byl stoupencem tvrdé linie, 18. října 1962]]
O necelý měsíc později založil prezident [[John Fitzgerald Kennedy]], na základě pozorování průzkumných letounů, zvláštní skupinu [[Central Intelligence Agency|CIA]] pro Kubu. Ve stejné době probíhalo zasedání Valného shromáždění [[Organizace spojených národů|OSN]], kde kubánský prezident [[Osvaldo Dorticos Torrado]] reagoval na kritiku [[militarizace]] prohlášením, že země pouze reaguje na hrozbu vnější [[agrese]].
 
Za další týden, [[16. říjen|16. října]] 1962, se prezidentu Kennedymu dostaly do rukou snímky sovětských základen na Kubě. Okamžitě svolal schůzi se svými poradci, na které byla řešena otázka možného zásahu, případně jeho charakteru a&nbsp;možných rizik.
 
O dva dny později měl John F. Kennedy v rukou další snímky Kuby. Zcela zřetelně z nich vyčetl rychlý postup sovětských prací. Podle vědecké analýzy nové ozbrojení „ostrova svobody“ ohrožovalo životy 80 milionů Američanů raketami Sandal SS-4 s doletem 2000 km, rakety Skean měly dosah 5000 km a tudíž by se jednalo o přímé ohrožení USA. Opět, tentokrát naléhavěji, diskutoval [[americký prezident]] se svými poradci o možnostech obrany proti takovému ohrožení a&nbsp;sovětských reakcích na taková opatření. Ještě téhož dne v 17 hodin se Kennedy setkal se sovětským ministrem zahraničí [[Andrej Gromyko|Andrejem Gromykem]]. Na této schůzce Gromyko vznesl požadavek, aby Spojené státy přestaly ohrožovat Kubu, a zároveň konstatoval, že Sovětský svaz Kubě pouze pomáhá s modernizací [[zemědělství]] a jen Kubě poskytuje malé množství obranných zbraní. O raketách na schůzce nepadlo ani slovo. (Gromyko o nich pochopitelně nezačal a&nbsp;udivený prezident Kennedy nakonec také ne).
 
== Námořní blokáda a vyhrocení ==
Spojené státy se nakonec, přes veškeré dohady, rozhodly reagovat na ohrožení námořní blokádou Kuby. Bylo rozhodnuto, že půjde pouze o čistě vojenskou [[Blokáda|blokádu]] a útočit budou Spojené státy pouze v případě selhání tohoto opatření. První vojenská opatření začala 22. října 1962 v pravé poledne. Tentýž den v 19:00 vystoupil prezident Kennedy v [[Televize|televizi]] a v [[rozhlas]]erozhlase. Ve svém projevu vysvětloval svým občanům následující akci. Ta začala 24. října v 10:00. Den před tím se Rada OASOrganizace amerických států usnesla na ukončení dodávky zbraní na Kubu. Zároveň počaly kubánské jednotky obléhat [[Základna Guantánamo|Guantánamo]] a v zemích [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] začala mobilizace{{Doplňte zdroj}}. Před polednem 23. října dorazila do Washingtonu odpověď na chystanou blokádu. [[Moskva]] se v ní (zcela pochopitelně) postavila naprosto proti akci Spojených států a označila ji za ohrožení světového [[mír]]umíru, vměšování se do cizích záležitostí apod.
 
[[Soubor:P-3A VP-44 over USS Barry (DD-933) and Metallurg Anasov during Cuban Missile Crisis 1962.jpeg|thumb|Námořní blokáda Kuby]]
Po započetí blokády se sovětské lodě, které nebyly podpořeny ponorkami, které pluly daleko za obchodními loděmi a byly to snad nejhorší dieselelektrické ponorky, které mohli Sověti do této akce zapojit, zastavily na hranici blokády na základě signálů vysílaných z USA válečných lodí (některé se obrátily k návratu), [[tanker]]y podle dohody mohly projet. Na území Kuby však nadále probíhala kompletace již dovezených raketových systémů. V [[Severní Amerika|Severní Americe]] začala probíhat preventivní opatření (otevírání krytů, poplašné cvičení aj., zároveň začala velká [[nákupní horečka]]), vláda Spojených států začala zvažovat i [[embargo]] na dovoz [[Ropa|ropy]] na ostrov a také začala nacvičovat v [[Západní Berlín|Západním Berlíně]]. (obávalaObávala se, že by se konflikt mohl přenést i tam).
 
O dva dny později Chruščov poprvé uznal existenci [[Raketa|raket]] na Kubě a také prvně naznačil možnost [[kompromis]]ukompromisu, o další den později vznesl jako základní požadavek stažení amerických raket z Turecka a Itálie. Ve stejný den, tedy 27. října, dali Sověti jasně najevo, že nenechají tuto situaci jen tak, a tak byl na popud sovětského důstojníka nad Kubou sestřelen americký špionážní letoun [[Lockheed U-2]], jeho pilot [[major]] [[Rodolf Anderson, Jr.]] zahynul. To mělo za následek zamyšlení Kennedyho nad vážností situace a tak napsal další rozhořčený dopis pro Nikitu Chruščova, ve kterém se prezident Kennedy rozčiloval nad sestřelením [[letoun]]uletounu, který podle mezinárodního práva porušil územní celistvost Kuby a nad pokračující výstavbou sovětských základen na Kubě. V dopise Kennedy definitivně prohlásil, že jeho snaha o mírové řešení končí a dal Sovětskému svazu jasné [[ultimátum]] požadující stažení sovětských raket do 48 hodin. Zároveň uvedl, že pokud se tak stane, Spojené státy upustí od blokády Kuby a budou garantovat i její bezpečnost. Ultimáta se Sovětský svaz nezalekl, protože dál stupňoval své požadavky.
 
== Konec krize ==
Chruščov odpověděl již druhý den, 28. října, dopoledne. Jeho odpověď byla naprostým šokem pro Kubu a úlevou pro zbytek světa: Chruščov souhlasil se stažením zbraní z Kuby, ale vymínil si, že budou staženy rakety z Itálie a Turecka. Kennedy vyšel vstříc Sovětům a slíbil, že rakety z Turecka a Itálie odstraní. Hned další den byly nařízeny [[demontáž]]nídemontážní práce ze Sovětské strany.
 
Tímto souhlasem se hrozící horká [[válka]] stala opět [[Studená válka|studenou válkou]] a hrozba jaderné katastrofy byla odložena na neurčito. I přes zdlouhavé jednání o přesných podmínkách stažení zbraní spory nastaly kolem určování, co je ještě obranná a co už útočná zbraň (tento spor se týkal především letounů Iljušin); největší problém byl ale s Castrovým odmítnutím kontroly odsunu sovětských zbraní. Fidel Castro se totiž (celkem právem) cítil naprosto ošizen a vyřazen z veškerého jednání a neuklidnil ho ani příjezd [[Anastáz Mikojan|Anastáze Mikojana]], který měl za úkol vysvětlit mu všechny důvody vynechání kubánské vlády z jednání. (jakoJako hlavní důvody uvedl nedostatek času a také argument, že v případě útoku jadernou zbraní by Kuba nebyla jen poškozena jako světové velmoci, ale rovnou by zmizela z mapy světa).
 
V téže době, kdy Mikojan uklidňoval rozčileného Castra, pobýval v [[New York]]uYorku náměstek sovětského ministra zahraničí [[Vasil Kuzněcov]], který zde vyjednával přesnou podobu sovětsko-americké dohody. [[Blokáda]] Kuby byla definitivně odvolána [[20. listopad]]ulistopadu 1962 po splnění Kennedyho požadavků. Sovětský svaz souhlasil i s kontrolou [[demilitarizace]], ovšem jednání o tomto kroku elegantně přehodil na Kubu, coby suverénní [[stát]]. Jednání sice ještě pokračovala, Chruščov s Kennedym si vyměnili několik dalších [[dopis]]ůdopisů (ty se však týkaly spíše budoucnosti vztahů s Kubou než minulé krize), ale karibská krize pomalu utichala. A to i přesto, že americké závazky ke Kubě písemně potvrdil až [[Henry Kissinger]] v roce [[1970]].
 
== Odkazy ==
506

editací