Harry Schell: Porovnání verzí

'''Harry Schell''' ([[29. červen]] [[1921]] [[Paříž]], [[Francie]] – [[16. květen]] [[1960]] [[SilverstouneSilverstone]], [[Velká Británie]]) byl [[Spojené státy americké|americký]] pilot [[Formule 1]].

Bylo více než jasné, že Harry půjde ve šlápějích svých rodičů a tak nikoho nepřekvapilo, že se po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] (sloužil v americké armádě ve [[Finsko|Finsku]]) objevil jako pilot Ecurie Bleu. Již v roce [[1949]] stál na stupních vítězů v Coupe du Salon, když svůj Talbot přivedl na druhém místě. Svůj debut v mistrovství světa vozů formule 1 si odbil na trati v Monte Carlu a představil tady zcela odlišnou koncepci vozu, startoval totiž na voze Cooper T12, který se stal prvním vozem F1 s motorem vzadu. Během prvních let ve formuli 1 závodil s vozy F2 HWM a Gordini a užíval si velké pozornosti žen. Zkoušel své štěstí i v týmu Enrico Plate a s vozem Maserati skončil druhý v GP Říma a třetí v Aintree. Druhé místo v GP Cadours povzbudilo obě strany tak, že se rozhodli pokračovat v závodech Grand Prix. A přineslo to zasloužený úspěch, když se jim dařilo v národním mistrovství Francie. Pro rok [[1954]] si Schell zakoupil Maserati A6GCM a po řadě druhých míst v závodech nezapočítávaných do mistrovství světa v Castelfusano, Pescara, Aintree si pořídil Maserati 250 F a ve [[Španělsko|Španělsku]] bojoval o vedení s Ascarim a Trintignanem než pro poruchu musel odstoupit. Pro rok [[1955]] se upsal vozům Vanwall a [[Ferrari]] v týmu Tonyho Vandervella a zvítězil v několika menších podnicích. V roce [[1956]] již Schell demonstroval úžasný potenciál zelených vozů, když v Reims šlapal na paty vozům Ferrari a zvítězil v Grand Prix Caen. V [[Belgie|Belgii]] si dojel pro čtvrté místo a třemi body si zajistil 15. místo v mistrovství světa F1. Rok [[1957]] je ještě úspěšnější, to už Schell pracuje pro Maserati v mistrovství světa, je sedmý a v Peskaře dokonce dojíždí třetí. Předtím než odchází k BRM je druhý v Pau a třetí v Modeně. Rok [[1958]] je pro Harryho Schella vrcholem jeho kariéry. V [[Nizozemsko|NizozemíNizozemsku]] se stal prvním Američanem nejblíže vítězství v Grand Prix a v celém mistrovství světa je na pátém místě. I přesto že se týmu BRM v následující sezóně nedařilo, zůstal Schell týmu Raymonda Maye věrný. Koncem roku [[1959]] si koupil vlastní Cooper - Climax a zúčastnil se několika závodů. I začátkem roku jezdil se svým Cooprem než přijal nabídku týmu Yeoman Credit. Byla to příležitost postavit se na start International trophyTrophy, v deštěm sužovaném SilverstouneSilverstone se odehrávaly testy týmu a v jedné z rychlých začátek dostal Harry smyk, toto malé selhání ho stálo život.

* 0 NejrychlejšýchNejrychlejších kol