Hans Baur: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Better image (GlobalReplace v0.3)
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Úprava parametrů infoboxu; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox Vojenský- vojenský velitel
|barva=lightgrey
|jméno=Hans Baur
|obrázek= Hans Baur 1950s.jpg
|šířkavelikost obrázku = 220px
|popispopisek=Hans Baur v uniformě [[Oberführer|Oberführera]]a
|datum narození=[[19. červen]] [[1897]]
|datum úmrtí=[[17. únor]] [[1993]] (95 let)
Řádek 21:
}}
 
'''Johann Peter Baur''', uváděný jako '''Hans Baur''' ([[19. červen]] [[1897]] – [[17. únor]] [[1993]]), byl válečný pilot za [[První světová válka|první světové války]] a [[Adolf Hitler|HitlerHitlerův]]ův osobní pilot za druhé světové války. Zároveň byl v hodnosti [[Gruppenführer|SS-Gruppenführer]] ''und Generalleutnant der Polizei'' velitelem ''Fliegerstaffel des Führers'' (vládní letecké služby).
 
== Mládí, první světová válka a poválečné období ==
Řádek 34:
== Druhá světová válka ==
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1995-041-23A, Ostfront, Adolf Hitler, Erich v. Manstein.jpg|náhled|vlevo|Za přísných bezpečnostních opatření navštívil Hitler 10. března 1943 velitelství [[Skupina armád Jih|Skupiny armád Jih]] v [[Záporoží]]. Na polním letišti jej vítá polní maršál [[Erich von Manstein]], vpravo přihlížejí Hans Baur a polní maršál [[Wolfram von Richthofen]].]]
Zpočátku převážel vládní činitele, včetně Adolfa Hitlera. Později začal převážet i vysoké armádní důstojníky a hodnostáře mezi [[Berlín]]em, [[Vlčí doupě|Wolfsschanze]] ve [[Prusko|Východním Prusku]] a novým Hitlerovým polním velitelstvím [[Wehrwolf]], které se nacházelo poblíž ukrajinského města [[Vinnica]]. Poté, co 19. listopadu roku 1942 začala ruská protiofenzíva u [[Volgograd|StalingradStalingradu]]u (také jako [[Operace Uran]]), byly německá [[6. armáda (Německo)|6. armáda]] a [[4. tanková armáda (Německo)|4. tanková armáda]], spolu se zbytky italských a rumunských jednotek obklíčeny. Mezitím co se [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] pokoušela zásobovat obklíčené jednotky ze vzduchu, nechal si Hitler na začátku prosince k sobě zavolat Baura. Jeho sdělení bylo prosté: ''„Potřebuji mluvit s generálem [[Hans-Valentin Hube|Hansem Hubem]] a chci, abyste ihned letěl do Stalingradu, vyzvedl ho a přivezl sem.“'' Jeho reakce na nebezpečný úkol, který se mnohým pilotům Luftwaffe stal osudným, odpověděl Baur prostým ''„Jawohl, mein Führer!“'' (Provedu, můj Vůdče!) a okamžitě začal připravovat k letu stroj [[Focke-Wulf Fw 200]]. Brzy ráno odstartoval z východopruského [[Rastenburg]]u a směřoval k zásobovacímu letišti [[Morozovskoje]]. Dotankoval palivo, naložil zdravotnický materiál a přikrývky a bez stíhacího doprovodu odstartoval směrem Stalingrad, kde přistál na letišti [[Pitomnik]]. Zde naložil generála [[Hans-Valentin Hube|Hubeho]] a tolik raněných, kolik jen mohl, a odletěl zpět.<ref name="Skalický">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Skalický
| jméno = Jakub
Řádek 44:
}}</ref>
 
17. února roku 1943 společně s Hitlerem těsně unikli sovětským jednotkám u ukrajinského [[Záporoží]]. Hitler projednával situaci s polním maršálem [[Erich von Manstein|von Mansteinem]] v jeho štábu, když sovětští tankisté útočili na okrajový perimetr letiště, tam jim ale došlo palivo. Baur však v pravý okamžik upozornil Hitlera na hrozící nebezpečí a okamžitě s ním odletěl. Po boku německého diktátora pak sloužil až do konce války, kdy s ním strávil poslední hodiny v jeho [[Vůdcův bunkr|bunkru]] v [[Berlín|Berlíně]]ě. Mezi posledními Vůdcovými rozkazy bylo jednak ujmout se [[kremace]] jeho těla a těla [[Eva Braunová|Evy Braunové]] a také dopravit ministra [[Martin Bormann|Martina Bormanna]] s důležitými dokumenty do [[Flensburg]]u, kde se vytvářela nová vláda pod velením admirála [[Karl Dönitz|Dönitze]]. Jako poslední dar od Hitlera dostal na památku jeho oblíbený obraz [[Fridrich II. Veliký|Friedricha Velikého]] jako důkaz vděku.<ref name="Skalický" />
 
Během noci na 1.&nbsp;květen však ztratil s Bormannem kontakt během pokusu o útěk, když se jejich skupina připletla do přestřelky mezi tanky [[T-34]] a [[Tiger]]. Když se snažil uniknout, byl zasažen dávkou ze [[samopal]]u do nohy. Nebyl schopný utéci ani bojovat, a tak jej jeden sovětský voják zatáhl do blízké budovy a okradl, nicméně mu zachránil život, neboť mu na rány přiložil obvazy. Ještě před útěkem spálil své pravé doklady a převlékl se do běžné vojenské uniformy, působil proto jako řadový voják, který byl zraněn. Jeho zranění však byla natolik vážná a měl tak silné bolesti, že se rozhodl odhalit svou pravou identitu v domnění, že mu bude poskytnuta lepší zdravotní péče. Sověti ho však ihned předali důstojníkům [[NKVD]], kteří ho vyslýchali tak dlouho, dokud neupadl do [[bezvědomí]]. Teprve poté byl odvezen do polní nemocnice, kde mu byla kvůli infekci a nepovedené operaci [[amputace|amputována]] noha pod kolenem. V listopadu roku 1945 byl převezen k dalším výslechům NKVD do [[Moskva|Moskvy]] do vězení [[Butyrka]]. Mučení dohnalo Hanse Baura až na pokraj [[sebevražda|sebevraždy]]. Sovětským tribunálem byl odsouzen na 25 let nucených prací, avšak v říjnu roku 1955 byl společně s dalšími vězni propuštěn.<ref name="Skalický" />
Řádek 55:
| vydavatel = E. J. Noomen
| jazyk = en
}}</ref> Hans Baur zemřel dne [[17. únor|17. února]]a roku [[1993]] v bavorském městě [[Herrsching]]. Pochován a zpopelněn byl na hřbitově v [[Mnichov|Mnichově]]ě.
 
== Shrnutí vojenské kariéry ==