Olovo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m opraveno duplicitní volání parametru šablony |
Dopl. text a obrázek |
||
Řádek 92:
|S-věty=
}}
'''Olovo''' chemická značka: '''Pb''' ''(lat. Plumbum)'' je těžký toxický [[Kovy|kov]], který je znám lidstvu již od [[starověk]]u. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný i při [[pokojová teplota|pokojové teplotě]] a odolný vůči korozi.
== Základní fyzikálně-chemické vlastnosti ==
Řádek 124:
[[Soubor:Lead shielding.jpg|thumb|Olověné pláty se také používají jako štít proti radiaci.]]
[[Soubor:450 Corto - LR - Fiocchi - 1.jpg|right|thumb|Olověné střelivo]]
[[soubor:Olověná trubka.jpg|thumb|Vodovodní olověná trubka uvnitř potažená cínem]]
Olovo začali lidé používat již v dávnověku, protože jeho rudy jsou poměrně dobře dostupné. Kdy a kde bylo olovo získáno poprvé není dosud známo, nejstarší dochovaný předmět pochází z období mezi lety 3000 př. n. l. a 2000 př. n. l. a byl nalezen v [[Malá Asie|Malé Asii]]. V poslední době se projevuje snaha o co největší omezení využívání olova a jeho slitin pro výrobu předmětů praktického použití a to vzhledem k jeho prokázané [[toxicita|toxicitě]]. Avšak ještě v první polovině [[20. století]] bylo olovo velmi běžně užívaným kovem.
* Jedním z největších zpracovatelů olova je do současné doby průmysl, vyrábějící elektrické [[akumulátor]]y. Přes svoji vysokou hmotnost a obsah vysoce žíravé [[kyselina sírová|kyseliny sírové]] jsou technické parametry olověných akumulátorů natolik
* Ve středověku bylo obtížné vyrobit skleněné tabule o větších rozměrech a proto se okna zhotovovala z malých skleněných tabulek, zalévaných k sobě roztaveným olovem takzvané [[vitráž]]e. Dodnes tato okna můžeme vidět ve starých katedrálách a středověkých hradech.
* Vysoké odolnosti olova vůči korozi [[voda|vodou]] bylo využíváno ke konstrukci části [[vodovod]]ních rozvodů (obvykle přímo v jednotlivých objektech) z olověných trubek s cínovou vložkou silnou cca 0.5 mm (poznají se podle podélných výstupků) a odpadních rozvodů v domácnostech a chemických laboratořích (dodnes). Dodnes je řada těchto instalací plně funkčních.
* Konstrukce velkoobjemových nádob na uchovávání koncentrované [[kyselina sírová|kyseliny sírové]] využívá faktu, že olovo je vůči působení této mimořádně silné kyseliny vysoce rezistentní. Olovo přitom slouží pouze pro pokrytí vnitřních stěn ocelových nádrží, samotné olovo by nemělo dostatečnou mechanickou pevnost a odolnost.
* Ve stavebnictví se využívalo olovo ve středověku jako střešní krytina nebo jako materiál pro zalévání spojovacích spon, čepů a jiných železných prvků u kamenných staveb.
* U [[parní kotel|parních kotlů]] se používalo olovo jako těsnění vymývacích víček a náplň [[olovník (pojistka)|olovníků]].
Řádek 138 ⟶ 141:
* Olovo velmi účinně pohlcuje [[rentgenové záření]] a [[gama paprsky]]. Slouží proto jako ochrana na pracovištích, kde se s tímto vysoce energetickým [[elektromagnetické záření|elektromagnetickým zářením]] pracuje.
*
* Olovo je stále převažujícím materiálem pro výrobu [[střelivo|střeliva]] a to především pro svoji vysokou specifickou hmotnost, která poskytuje olověné střele vysokou průraznost. Většina nábojů do lehkých palných zbraní (pistole, revolvery, pušky, samopaly) se skládá z olověného jádra, která je kryto ocelovým nebo měděným pláštěm. Střelivo pro brokové zbraně tvoří obvykle broky z čistého olova, případně slitiny olova s [[antimon]]em.
Řádek 147 ⟶ 150:
** V současné době je z ekologického hlediska zvyšován tlak na odstranění toxických těžkých kovů jako je olovo a kadmium z elektronických produktů každodenního použití. V souvislosti s tím roste poptávka po pájkách složených pouze ze stříbra a cínu, přes jejich vyšší cenu a nižší kvalitu a životnost spoje - bezolovnaté pájky jsou křehčí, tedy výrazně náchylnější ke vznikům tzv. studených spojů (otřesy, tepelná dilatace), navíc jsou dříve či později degradovány tzv. cínovým morem, jehož vznik olovo významně potlačuje, proto se olověné pájky téměř výhradně používají při opravách elektroniky. <!-- Zdroj: www.ebastlirna.cz, www.elektrika.cz; do vyhledávání zadej např. zaklínadlo "RoHS" -->
* [[
* Ještě před nedávnou dobou byla hojně užívanou slitinou [[liteřina]], směs olova, cínu a antimonu. Odlévala se z ní jednotlivá písmena, která se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k [[knihtisk|tisku knih]], novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a byly odlity nové litery. V současné době je tento typ tisku překonán a opuštěn.
Řádek 157 ⟶ 160:
Olovo vytváří sloučeniny s mocenstvím Pb<sup>2+</sup> a Pb<sup>4+</sup>. Nejstálejší jsou přitom sloučeniny dvojmocného olova, čtyřmocné olovo je vesměs oxidačním činidlem. Z velké řady sloučenin mají největší praktický význam:
* [[Oxid olovnatý]], PbO, se vyskytuje ve dvou barevných formách – červená tetragonální (starší název olovnatý [[klejt]]) a forma žlutá. Oxid olovnatý lze nejsnáze připravit přímou oxidací roztaveného olova vzdušným [[kyslík]]em. Hlavní uplatnění nalézá při výrobě těžkého olovnatého skla
* [[Oxid olovnato - olovičitý]], [[suřík]], Pb<sub>3</sub>O<sub>4</sub>, složený oxid 2PbO + PbO<sub>2</sub>, nalézá využití jako nerozpustný červený [[pigment]]. Slouží k výrobě antikorozních nátěrů železných a ocelových konstrukcí a jako součást keramických glazur. Uplatňuje se i při výrobě syntetického kaučuku jako aktivátor vulkanizace.
Řádek 183 ⟶ 186:
* <sup>208</sup>Pb, v množství přibližně 52,4 % které vzniklo jako finální produkt rozpadu [[thorium|thoria]] <sup>232</sup>Th ([[Thoriová rozpadová řada]]).
Olovo, vyskytující se v rudách vykazuje tedy odlišný vzájemný poměr jednotlivých izotopů v závislosti na svém původu. Této skutečnosti lze v jistých případech využít k vysledování původu olova (obvykle archeologické vzorky) metodou [[hmotnostní spektrometrie]]. Uvedená technika určí velmi přesně vzájemné zastoupení jednotlivých izotopů olova a porovnáním s tabelovanými hodnotami pro známé [[starověk]]é lokality těžby olověných rud lze s velkou mírou pravděpodobnosti určit původ vyšetřovaného olověného předmětu nebo i předmětu, kde byl použit olovnatý pigment.
Podobné studie se nemusí omezovat vždy pouze na archeologické vzorky – existují výzkumy, které se snažily vytipovat základní zdroj emisního olova ze spalovacích motorů pro určitou lokalitu. Podle jedné z těchto prací pochází např. většina emisního olova v okolí Vídně z Polska.
Řádek 190 ⟶ 193:
== Zdravotní rizika ==
Olovo patří zcela jasně mezi toxické prvky. Z historického hlediska je právě nadměrné užívání olova jedním z faktorů, který přispěl k zániku [[Starověký Řím|římské říše]] v období kolem změny letopočtu. Největší podíl na tom mělo používání [octan olovnatý|octanu olovnatého]] jako sladidla.
Toxicita olova je zvláště významná pro dětský organismus. Trvalá expozice dětského organismu i nízkými dávkami olova je příčinou zpomalení duševního vývoje a nepříznivých změn v chování.
| |||