Safvet-beg Bašagić: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{NK ČR}} jako položka seznamu; kosmetické úpravy |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
'''Safvet-beg Bašagič''', [[Bosenština|bosensky]] '''Safvet-beg Bašagić-Redžepagić''' ([[6. květen|6. května]] [[1870]] [[Nevesinje]], [[Bosna a Hercegovina]]
V roce [[1882]] se společně s rodinou přestěhoval do [[Sarajevo|Sarajeva]], kde letech [[1885]]-[[1895]] studoval gymnázium. Mezi lety [[1895]]-[[1899]] navštěvoval [[Vídeňská univerzita|Vídeňskou univerzitu]], obory orientální jazyky a historie. Psát poezii začal už za studií na gymnáziu, ale jeho prvotina ''Trofanda iz hercegovačke dubrave'' (Rané ovoce z hercegovského hájku) vyšla až v roce [[1896]] v Záhřebu. V této době píše i první eseje o bosenské historii. V roce [[1900]] zakládá společně s [[Edhem Mulabdić|Edhemem Mulabdićem]] a [[Osman Nuri Hadžić|Osmanem Nuri Hadžićem]] noviny ''Behar'' (květ).▼
Bašagić pocházel z rodu Redžepagiću, který měl původ u Redžep-paši (?–1703). Ten byl po Vídeňské válce jmenován beglerbegem a muhafizem v Nikšići a poté hercegovským valím. Jeho dědeček Lutfullah-beg zvaný Bašaga (?–1851), odtud Bašagić, se oženil s Alijou Selmanović(ovou), s níž měl dva syny Osman-pašu (?–1881) a Ibrahim-bega (1841–1902). Ibrahim-beg, nižší osmanský úředník, pojal za manželku Almasu, vnučku legendárního Smail-agy Čengiće, jenž vstoupil i do lidové poezie. V tomto svazku se narodili synové Teufik-beg (?–1942), Safvet-beg a Osman-beg (?–1927) a dvě dcery, Munira a Kanita.
V letech [[1900]]-[[1906]] byl profesorem [[Arabština|arabského jazyka]] na sarajevském Velkém gymnáziu. V roce [[1903]] zosnoval klub ''Gajret'' (Pomoc), nedlouho poté kluby ''El-Kamer'' (Měsíc) a ''Muslimanski klub'' (Muslimský klub). V roce [[1907]] vydával noviny ''Ogledalo'' (Zrcadlo). O rok později se vrátil opět do [[Vídeň|Vídně]], aby dokončil disertační práci na téma Bosňáci a Hercegovci v islámské literatuře, kterou předložil v roce [[1910]]. Ve stejném roce byl jmenován za člena Bosenského saboru (Parlamentu), kde po smrti [[Ali-beg Firdus|Ali-bega Firduse]] obsadil místo předsedy. Na tomto místě setrval až do pádu [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherské]] monarchie. Od roku [[1919]] pracoval jako správce Zemského muzea v Sarajevu. V roce [[1927]] byl penzionován.▼
▲
▲V letech [[1900]]
V politické i literární činnosti se přikláněl k bosňácko-chorvatské vzájemnosti. Je označován za zakladatele a vůdčí osobností „bosňácko-muslimské renesance" - bosňáckého národního obrození.▼
Bašagić vstoupil do sňatku s Fahrijou, zřejmě svou příbuznou. Společně přivedli na svět syny Namika a Fikreta a dcery Almasu (1913–2002) a Enisu (1922–2010), vdanou Knežić, která vystudovala medicínu v Záhřebu.
▲V politické i literární činnosti se přikláněl k bosňácko-chorvatské vzájemnosti. Je označován za zakladatele a vůdčí osobností „bosňácko-muslimské renesance"
== Dílo ==
| |||