Antiochos IV. Epifanés: Porovnání verzí

Antiochos IV. Epifanés (z řeckého επιφανης, „zjevný, zřejmý, vznešený, slavný“ <ref>{{Citace monografie|jméno=Václav|příjmení=Prach|odkaz na autora=Václav Prach|titul=Řecko-český slovník|místo=Praha|rok=1993|vydavatel=Scriptum|isbn=80-85528-22-3|stránky=220}}</ref>) byl jedním ze syrských králů řecké dynastie [[Seleukovci|Seleukovců]], jež po smrti [[Alexandr Veliký|Alexandra III. Velikého]], zvaného též Makedonský, ovládla asijskou část jeho veleříše. Otcem Antiocha Epifana byl Antiochos III. a matkou Laodiké III. Proti předpokladům Antiochos Epifanés nastoupil na trůn v letech 175-164 př. n.l., a to po smrti svého staršího bratra Seleuka IV. Filopatóra, jenž byl zavražděn svým [[kancléř|kancléřem]] Héliodórem <ref>{{Citace monografie|jméno=Peter|příjmení=Schäfer|odkaz na autora=Peter Schäfer |titul=Dějiny Židů v antice|místo=Praha|rok=2003|vydavatel=Vyšehrad|isbn=80-7021-633-6|stránky=45}}</ref>. Antiochos Epifanés započal s velmi pečlivou [[helenizace|helenizací]] celé [[Seleukovská říše|Seleukovské říše]].

Zpočátku byl odpor spíše pasivní. Zbožní Židé hledali útočiště stranou od centra dění, někteří i na nehostinných místech v horách či v poušti. K organizovanému aktivnímu odporu se odhodlali až po události, ke které došlo asi v roce 165 př. n. l. ve vesnici [[Modi'in]]. Tam se starý kněz Matitjáš z hasmonejského rodu „vzepřel rozkazu obětovat modle, zabil královského úředníka i Žida ochotného obětovat a oltář zničil“ <ref>Schäfer, str. 54</ref>. Na stranu Matitjáše se v následném ozbrojeném střetu postavilo i jeho pět synů. Nejvýznamnější z nich byl Jehuda zvaný Makabi (hebrejsky „kladivo“), u nás známý též pod počeštěným jménem Juda Makabejský, který celé [[makabejské povstání|povstání]] dovedl k dílčímu, o to však významnějšímu vítězství. Pod jeho vedením se v roce 164 př. n. l. podařilo osvobodit Jeruzalém od všech helenizátorů a znovu posvětit Chrám. <ref>{{Citace monografie|jméno=Miloš|příjmení=Bič|odkaz na autora=Miloš Bič|titul=Ze světa Starého zákona II|místo=Praha|rok=1989|vydavatel=Kalich|isbn=|stránky=615}}</ref> Na památku této události Židé slaví svátek [[Chanuka]].