Antiochos IV. Epifanés: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Židé a helenizace za Antiocha Epifana: Ve 2. odstavci doplnění referenčního odkazu na knihu "Tanu rabanan".
-u nás, typo
Řádek 1:
[[File:Antiokhos IV.jpg|thumb|Antiochos IV. Epifanés]]
Antiochos IV. Epifanés (z řeckého επιφανης, „zjevný, zřejmý, vznešený, slavný“ <ref>{{Citace monografie|jméno=Václav|příjmení=Prach|odkaz na autora=Václav Prach|titul=Řecko-český slovník|místo=Praha|rok=1993|vydavatel=Scriptum|isbn=80-85528-22-3|stránky=220}}</ref>) byl jedním ze syrských králů řecké dynastie [[Seleukovci|Seleukovců]], jež po smrti [[Alexandr Veliký|Alexandra III. Velikého]], zvaného též Makedonský, ovládla asijskou část jeho veleříše. Otcem Antiocha Epifana byl Antiochos III. a matkou Laodiké III. Proti předpokladům Antiochos Epifanés nastoupil na trůn v letech 175-164 př. n.l., a to po smrti svého staršího bratra Seleuka IV. Filopatóra, jenž byl zavražděn svým [[kancléř|kancléřem]] Héliodórem <ref>{{Citace monografie|jméno=Peter|příjmení=Schäfer|odkaz na autora=Peter Schäfer |titul=Dějiny Židů v antice|místo=Praha|rok=2003|vydavatel=Vyšehrad|isbn=80-7021-633-6|stránky=45}}</ref>. Antiochos Epifanés započal s velmi pečlivou [[helenizace|helenizací]] celé [[Seleukovská říše|Seleukovské říše]].
 
== Židé a helenizace za Antiocha Epifana ==
Řádek 7:
Když proti této praxi začal narůstat odpor ze strany Židů, kteří se drželi učení Tóry, vstoupil nakonec v roce 167 př. n. l. Antiochos Epifanés se svou armádou do Jeruzaléma a zcela zakázal židovské náboženství<ref>{{Citace monografie|jméno=Petr|příjmení=Sláma|odkaz na autora=Petr Sláma|titul=Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury|místo=Praha|rok=2010|vydavatel=Vyšehrad|isbn=978-80-7021-722-1|stránky=47}}</ref> – zamezil vykonávání kultovních úkonů v Chrámu, zakázal zachovávání [[šabat|Šabatu]], [[brit mila|obřízku]] i čtení a studium Tóry. Zbožní Židé byli dokonce násilím nuceni k tomu, aby se účastnili obřadů pro helénské bohy. Poslední kapkou pro tyto Židy bylo, když 6. prosince 167 př. n. l. Antiochos Epifanés umístil do jeruzalémského Chrámu sochu [[Zeus|Dia Olympského]] <ref>Schäfer, str. 51</ref> a na oltáři chtěl obětovat vepře <ref>{{Citace monografie|jméno=Flavius|příjmení=Iosephus|odkaz na autora=Flavius Iosephus|titul=Válka židovská I|místo=Praha|rok=2004|vydavatel=Academia|isbn=80-200-1172-2|stránky=38}}</ref>.
 
Zpočátku byl odpor spíše pasivní. Zbožní Židé hledali útočiště stranou od centra dění, někteří i na nehostinných místech v horách či v poušti. K organizovanému aktivnímu odporu se odhodlali až po události, ke které došlo asi v roce 165 př. n. l. ve vesnici [[Modi'in]]. Tam se starý kněz Matitjáš z hasmonejského rodu „vzepřel rozkazu obětovat modle, zabil královského úředníka i Žida ochotného obětovat a oltář zničil“ <ref>Schäfer, str. 54</ref>. Na stranu Matitjáše se v následném ozbrojeném střetu postavilo i jeho pět synů. Nejvýznamnější z nich byl Jehuda zvaný Makabi (hebrejsky „kladivo“), u nás známý též pod počeštěným jménem Juda Makabejský, který celé [[makabejské povstání|povstání]] dovedl k dílčímu, o to však významnějšímu vítězství. Pod jeho vedením se v roce 164 př. n. l. podařilo osvobodit Jeruzalém od všech helenizátorů a znovu posvětit Chrám. <ref>{{Citace monografie|jméno=Miloš|příjmení=Bič|odkaz na autora=Miloš Bič|titul=Ze světa Starého zákona II|místo=Praha|rok=1989|vydavatel=Kalich|isbn=|stránky=615}}</ref> Na památku této události Židé slaví svátek [[Chanuka]].
 
=== Reference ===