Josef Fischer (filozof): Porovnání verzí

Po studiumaturitě (1908) vystudoval na [[Univerzitapražské Karlova|Univerzitěfilozofické Karlově]]fakultě filozofii, dějepis a zeměpis (PhDr. v roce 1913 na základě práce ''Filosofie dějin Františka Palackého''). Od roku 1915 působil jako středoškolský profesor krátce na gymnáziu v [[Rychnov nad Kněžnou|Rychnově nad Kněžnou]], pak v [[Louny|Lounech]] (1915–1919; tuto etapu jeho života zpracoval beletristicky v románě ''Pavel a Hedvika zpracoval'' jeho tehdejší student [[Karel Konrád (novinář)|Karel Konrád]]), popak docentuřena přednášelreálce modernív filozofiiPraze–Karlíně a od roku 1931 na reálném gymnaziu v Praze–Libni. V roce 1928 se habilitoval pro obor dějiny filozofie na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě]] Univerzity Karlovy]],<ref>FORST, Vladimír a kol. ''Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce.'' Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, 900 s. [Heslo „Josef Fischer" je na str. 707–708.]</ref> na níž pak také přednášel jako soukromý docent<ref>GABRIEL, Jiří (ed.) ''Slovník českých filozofů''. Brno: Masarykova universita, 1998. 697 s. ISBN 80-210-1840-2 [Heslo „Josef Fischer" je na str. 126–127.]</ref><ref>KRÁL, Josef. ''Československá filosofie: Nástin vývoje podle disciplin.'' Praha: Melantrich, 1937, 337 s. [O doc. Fischerovi viz str. 235.]</ref> (nehonorovaný) moderní filozofii. Zabýval se zejména filozofií dějin, zvláště historicko-filozofickými názory [[František Palacký|Františka Palackého]].

Ve 20. a 30. letech byl významným představitelem levicové [[Sociální demokracie|sociálně demokratické]] inteligence sdružené kolem [[Masarykova demokratická akademie|Dělnické akademie]]. Do různých časopisů psal články orientované v duchu masarykovské demokracie a protifašisticky. Ve 30. letech se výrazně angažoval v [[Fašismus|protifašistické]]m hnutí (v letech 1937–1938 byl předsedou Společnosti přátel demokratického Španělska<ref>''Malá československá encyklopedie.'' Svazek 2., D–CH. Praha: Academia, 1985, 969 s. [Heslo „Josef Fischer" je na str. 456.]</ref>), ve 40. letech pak v [[Nacismus|protinacistickém]] odboji.

Josef Fischer byl jedním z iniciátorů manifestu ''Věrni zůstaneme'', vůdčí osobností petičního[[Petiční výbor Věrni zůstaneme|Petičního výboru ''Věrni zůstaneme'']] a hlavním autorem jejíhojeho programového dokumentu ''Za svobodu, do nové ČSR'', nastiňujícínastiňujícího vývoj poválečné ČSR, a přijatého za domácí program celé domácí nekomunistické rezistence. Podílel se také na zpravodajských aktivitách pro zahraniční odboj a šíření ilegálních tiskovin. V říjnu [[1941]] jej [[gestapo]] zatklo, 1941–[[1943]] byl vězněn v [[Věznice Pankrác|pankrácké veznici]] v [[Praha|Praze]], odkud se pokoušel i nadále kontaktovat a vést odboj. Koncem roku [[1944]] byl odsouzen v [[Berlín]]ě k trestu smrti a v únoru [[1945]] popraven. Odboje se aktivně účastnila i jeho manželka [[Milena Fischerová-Balcarová]] (1905–1945), česká herečka, recitátorka, hlasatelka a lektorka pražského rozhlasu, jež zahynula v březnu téhož roku v [[Koncentrační tábor Ravensbrück|koncentračním táboře Ravensbrück]].