Nâzım Hikmet: Porovnání verzí

Ve [[20. léta 20. století1920–1929|20. letech]] se zúčastnil [[Turecká válka za nezávislost|turecké války za nezávislost]]. Na počátku 20. let odjel do [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] studovat. Do Turecka se vrátil roku 1924 jako přesvědčený [[Komunismus|komunista]]. Pro své levicové přesvědčení byl pak v Turecku několikrát vězněn. Nejdelší věznění začalo roku [[1940]] a trvalo deset let. Mezinárodní výbor za jeho osvobození vedli roku [[1949]] například [[Pablo Picasso]] či [[Jean -Paul Sartre]]. Známá byla též jeho [[hladovka]] ve vězení, na niž navazovala solidární řetězová hladovka tureckých básníků ([[Orhan Veli]], [[Melih Cevdet]], [[Oktay Rıfat]]). Po propuštění roku [[1950]] odjel Hikmet do [[Exil|exilu]], působil zejména v Sovětském svazu, kde též zemřel a je pohřben na Novoděvském hřbitově v [[Moskva|Moskvě]]. Měl i [[Polsko|polské]] státní občanství, často též pobýval v [[Praha|Praze]]. Nikdy se však nezřekl turecké národnosti a nepřestal psát [[Turečtina|turecky]]. Dnes je Hikmet v Turecku vnímán jako národní klasik, roku [[2010]] turecký hudební skladatel [[Fazil Say]] složil k 47. výročí Hikmetovy smrti [[oratorium]] nazvané ''Nazim''.

Jeho poezie byla zpočátku formálně klasická, [[Sylabický verš|sylabická]], ale ve 20. letech byl silně ovlivněn zejména [[Vladimir Vladimirovič Majakovskij|Vladimirem Majakovským]] a [[Futurismus|futurismem]], načež se uchýlil k [[Volný verš|volnému verši]]. Hodně jeho básní zhudebnil [[Zülfü Livaneli]]. Úspěšné byli i jeho [[Divadelní hraDrama|divadelní hry]], zejména ''Ferhad ile Şirin'', která vznikla na základě lidové legendy o milenecké dvojici Ferhada a Širín. Roku [[1956]] ji pod názvem [[Legenda o lásce]] zfilmoval v československo-[[Bulharsko|bulharské]] koprodukci český režisér [[Václav Krška]].<ref>http://www.csfd.cz/film/5369-legenda-o-lasce/</ref> Hikmet napsal i jeden román: ''Yaşamak Güzel Şey be Kardeşim''.