Daněk evropský: Porovnání verzí

Kohoutková výška u samců se pohybuje mezi 85 až 110 cm, u samic 75 až 90 cm. Bez kelky (ocasu) dosahují délky 130 až 175cm (samice 115 až 140&nbsp;cm), ocas pak měří 18–2718 – 27&nbsp;cm. Hmotnost samců je 40 až 95&nbsp;kg, samic 25 až 50&nbsp;kg.<ref name= LSVodnany/> Letní červenohnědé zbarvení je bíle skvrnité. Skvrny jsou v podélných řadách. Břicho, vnitřní strany běhů a zrcátko, tj. bílá plocha v okolí [[Řiť|řiti]], jsou čistě bílé. Po hřbetě až na špičku ocasu neboli kelky se táhne černý pruh, který lemuje i zrcátko. Kelka je poměrně dlouhá a slouží jako dorozumívací prostředek. Černá kelka je totiž dobře znatelná na bílém zrcátku, v klidu zvěř kelkou neustále pohupuje a při úprku je vztyčená. Zimní zbarvení je tmavohnědé. Skvrny jsou nezřetelné, nebo nejsou vůbec patrné. [[Paroží]] je lopatkovité s očníkem a opěrákem, na lopatě tzv. dlani má pak zářezy tzv. krajkování. První prstovitý výběžek na spodu lopaty je pak tzv. palec .<ref name="K-T"/>

Obývá [[Listnatý les|listnaté]] a [[Smíšený les|smíšené lesy]]. V přírodě je plachý, ale v oborách vychází na pastvu i na otevřená prostranství. Samice s mláďaty a mladší samci žijí v oddělených stádech, dospělí samci jsou někdy samotářští. [[Říje]] probíhá v říjnu, přibližně o měsíc později než u [[jelen lesní|jelenů lesních]]. Samci při ní soupeří o výsadní postavení, obhajují teritorium a přetlačují se [[parohy]]. Daněk se v říji ozývá chrochtavými zvuky - rocháním, které vzniká vtahováním vzduchu do hrtanu. Daněk se v říji páří s více danělami. Říje ovšem není tak bojovná jako u jelenů. Březost trvá necelých 8 měsíců. Počátkem léta samice přivádí na svět jediné [[mládě]]. To se brzy dokáže postavit na nohy, ale až do stáří několika týdnů většinu času leží. Matka ho kojí 4 měséceměsíce. Celkově lze říci že veškeré projevy (říje, kladení, nasazení paroži atd.) jsou ve srovnání s jelení zvěří posunuté o 3 týdny.

V [[Antické Řecko|antickém Řecku]] byla známa představa, že daňci zabíjejí hady. Na ostrově [[Rhodos|Rhodu]] byli prý právě z tohoto důvodu vysazeni daňci. Je zajímavé, že v současnosti na tomto ostrově hadí vůbec nežijí, i když zde podle antických zpráv byli v starověku hojní. Tuto událost připomínají sochy daňka a daněly, umístěné ve rhodském přístavu Mandraki.<ref>Kolektiv: ''Listnaté lesy''. Praha: Slovart, 1997, s. 122-24</ref>