Londýnská dohoda (1915): Porovnání verzí

Po vypuknutí první světové války zachovala Itálie [[neutralita|neutralitu]], přestože byla formálním spojencem dvou bojujících mocnostní [[Německo|Německa]] a [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]]. Za možnost vstupu do války Itálie požadovala teritoriální kompenzace na rakouském území, což [[Vídeň]] rezolutně odmítala. Ovšem tyto požadavky byla ochotná přislíbit druhá strana, tj. Dohoda, která se vůči Itálii zavázala po konečném vítězství nad centrálními mocnostmi připojit tato území: Jižní [[Jižní Tyrolsko]], [[Tridentsko]], [[Istrie|Istrii]], většinu [[Dalmácie]], získat kontrolu nad [[Albánie|Albánií]] a plnou [[Svrchovanost|suverenitu]] nad souostrovím [[Dodekanésos]], (které Itálie okupovala od roku [[1912]]). V případě rozdělení [[Turecko|Turecka]], byla Itálii slíbená jihozápadní část [[Malá Asie|Malé Asie]], taktéž měla obdržet díl z německých afrických [[Německé kolonie|kolonií]]. <br />Smlouva mezi mocnostmi Dohody a Itálií byla podepsána v [[Londýn]]ě [[26. duben|26. dubna]] [[1915]]. Podle ní měla Itálie do jednoho měsíce vstoupit do války. To se také stalo, když [[3. květen|3. května]] [[1915]] vypověděla trojspolkovou smlouvu a [[23. květen|23. května]] [[1915]] vyhlásila válku Rakousku-Uhersku, (Německu až [[28. srpen|28. srpna]] [[1916]]).