Pokračovací válka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 63:
[[Soubor:Finnish advance in Karelia during the Continuation War.png|thumb|Hranice postupu finských vojsk v [[Karelie|Karélii]]]]
Koordinace plánů Německa a Finska proti SSSR probíhala již od jara 1941, 7. června započal [[Operace Renntier|příchod německých vojsk do oblasti Petsama]] a 9. byly vydány první rozkazy k mobilizaci finských vojsk.
Válka byla zahájena 22. června nálety německého letectva, využívajícího k dotankování finská letiště (Utti), na sovětské území a minovacími operacemi německé Kriegsmarine proti sovětským vodám, vedenými loděmi z oblasti Ålandských ostrovů a položením min v sovětských pobřežních vodách v oblasti [[Estonsko|Estonské SSR]] finskými ponorkami. 25. června [[1941]] odpověděl Sovětský Svaz leteckým bombardováním finských měst a dělostřeleckým ostřelováním finského území [[Rudá armáda|Rudou armádou]], načež Finsko ještě týž den vyhlásilo SSSR válku. První fáze války (1941) se vyvíjela přesně podle finských představ. Během necelých dvou měsíců finská armáda osvobodila ztracená území a pokračovala dál do nitra [[Východní Karelie]], a spolu s [[Wehrmacht]]em směrem na [[Bílé moře]], [[Oněžské jezero]] a řeku [[Svir]], a 29. června začala společná finsko-německá [[operace Silberfuchs]] s cílem dobýt Murmansk ([[operace Platinfuchs]]) a přetnout murmanskou železnici u Kandalakši ([[operace Polarfuchs]]), kterýmžto postupem již v říjnu 1941 „operace finských a německých sil znamenaly nejen vážné ohrožení Leningradu, ale i zásobovacích linií vedoucích z Archangelska a Murmansku na ruskosovětsko-německou frontu.“<ref>Winston S. Churchill, Druhá světová válka, svazek III, díl šestý, str.
522</ref> V prosinci 1941 se finská vojska zastavila. Část Parlamentu a vlády sice chtěla zastavit už na hranicích z roku [[1939]], [[Carl Gustaf Emil Mannerheim|Mannerheim]] ale prosadil postup až na výše zmíněnou linii, neboť z bezpečnostních důvodů vyhovovala mnohem více než staré hranice. Jednak byla mnohem lépe hájitelná, jednak se zabrané území dalo v případě potřeby použít jako předpolí a manévrovací prostor v případě velkého nepřátelského útoku a nakonec mělo být navrácení zabraného území lákadlem pro SSSR, k ukončení války a znovuuznání hranice z roku 1939. Finsko poté v průběhu války opravdu několikráte nabídlo Sovětskému svazu mír za uznání hranic z roku [[1939]] a ústup ze zabraného území, ale pokaždé bylo odmítnuto.{{Doplňte zdroj}}