Wikipedie

S-300: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
Řádek 57:
|Síla exploze=
}}
'''S-300''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|'''С-300'''}}, v [[ASCC|kódu NATO]] '''SA-10 Grumble, SA-12 Giant/Gladiator''', nebo '''SA-20 Gargoyle''') je rodina [[Rusko|ruských]] [[Protiletadlový raketový komplet|protiletadlových raketových systémů]] dlouhého dosahu. Tyto systémy jsou určeny k obraně strategických cílů před údery vedenými [[Letoun|letadly]], [[vrtulník]]y, [[Střela s plochou dráhou letu|střelami s plochou dráhou letu]] i [[Balistická raketa|balistickými raketami]]. Systémy jsou schopny činnosti za každého počasí i v podmínkách intenzivního [[Elektronická válka|radioelektronického rušení]].
== Historie ==
Vývoj protiletadlového systému S-300 byl zahájen v roce 1969 a první systémy byly do [[Sovětská armáda|Sovětské armády]] zaváděny od roku 1979. Výrobcem systému je firma Almaz a od roku 1993 je S-300 vyráběn i v [[Čínská lidová republika|ČLR]] pod názvem '''红旗''' （''hong qi'' - ''Rudá vlajka''）. V současné době tento systém slouží v armádách řady zemí<ref>http://www.raspletin.ru/istorija-sistem-pvo-i-pro-67939/c-300</ref>. Pokračovatelem S-300 je systém S-400, který byl přijat do výzbroje [[Ruská armáda|Ruské armády]] v roce 2007.
 
== Popis a charakteristika ==
Systém S-300 používá v Ruské armádě [[Protivzdušná obrana|vojsko PVO]], [[Pozemní vojsko|pozemní vojsko]] a [[Válečné loďstvo|vojenské námořnictvo]]. Vzhledem ke specifikům jednotlivých druhů vojsk existuje více typů systému S-300, avšak každý z nich obsahuje společnéstejné základní prvky. UJedná typů určených pro pozemní vojska a vojska PVO jsou základní prvky systému rozmístěny v bojové sestavě.se o:
* velitelské stanoviště,
* [[radiolokátor]]y různého určení,
* rakety v odpalovacích kontejnerech.
 
V případě systémů pro pozemní vojska a vojska PVO jsou tyto základní prvky geograficky rozptýleny v bojové sestavě a v případě námořních typů systému S-300 se nacházejí na jedné [[Loď|lodi]]. Kromě uvedených základních prvků jsou součástí systému další, buď podpůrná, nebo volitelná zařízení <ref>http://www.valka.cz/clanek_13084.html</ref>.
Jádrem bojové sestavy je velitelské stanoviště s přehledovým [[radiolokátor]]em, ke kterému je připojeno několik [[Protiletadlový raketový komplet|protiletadlových raketových kompletů]]. Každý komplet je vybaven radiolokátorem k navádění raket a případně i vlastním přehledovým radiolokátorem. Palebnou sílu kompletu zajišťují protiletadlové řízené rakety, které jsou převáženy v samostatných kontejnerech. Rakety se odpalují z vertikální polohy, což umožňuje ostřelování cílů přilétajících ze všech směrů. Každé odpalovací vozidlo veze 4 kontejnery (viz fotografie), přičemž součástí jednoho kompletu je několik odpalovacích vozidel. Například verze systému S-300 PMU-2 může obsahovat až 6 kompletů, přičemž jeden komplet může mít až 12 odpalovacích vozidel <ref>http://rbase.new-factoria.ru/missile/wobb/c300pmu2/c300pmu2.shtml</ref>. Komplety se umisťují buď vedle velitelského stanoviště, nebo mohou být od něho vzdáleny až 40 km. Součástí systému S-300 jsou i další volitelná zařízení <ref>http://www.valka.cz/clanek_13084.html</ref>.
 
Uspořádání systému si budeme ilustrovat na verzi S-300 PM2 ("Favorit"), která je nejmodernější exportní verzí systému S-300 pro PVO. Bojovou sestavu S-300 PM2 tvoří velitelské stanoviště (VS), ke kterému je připojeno několik [[Protiletadlový raketový komplet|protiletadlových raketových kompletů]] (PLRK). Komplety mohou být od velitelského stanoviště vzdáleny až 90 km, přičemž spojení s komplety se zajišťuje rádiem. Velitelské stanoviště 83M6E2 sestává z velitelského vozidla a z přehledového radiolokátoru. Velitelské vozidlo 54K6E2 slouží k řízení celého systému a přehledový radiolokátor 64N6E2 slouží k vyhledávání cílů do vzdálenosti 300 km a k určování jejich parametrů.
Námořní typy systému S-300 disponují podobnými základními prvky, avšak ty všechny se nacházejí na jedné [[Loď|lodi]].
 
Komplety sestávají z navigačního radiolokátoru a z odpalovacích vozidel. Navigační radiolokátor 30N6E2 slouží k navádění raket na cíle, které byly kompletu předány z VS. Odpalovací vozidla 5P85SE2 slouží k přepravě a k odpalování raket. Protiletadlové řízené rakety jsou převáženy v samostatných kontejnerech, přičemž každé odpalovací vozidlo veze až 4 kontejnery. Rakety 48N6E2, resp. 48N6E se odpalují z vertikální polohy, což umožňuje ostřelování cílů přilétajících z libovolného směru. Dostřel raket je 200 km.
Systém S-300 lze charakterizovat jako mnohokanálový, tj. dokáže sledovat a sestřelovat více cílů současně. Moderní verze dokáží útočit až 72 raketami na 36 cílů současně, tj. 2 raketami na jeden cíl. Pravděpodobnost zničení cíle jednou raketou je pro aerodynamické cíle 0,81-0,98 a pro balistické cíle 0,70-0,93. Výkonnost S-300 nebyla doposud ověřena v bojovém nasazení, ale praktické testy prokazují, že se jedná o jeden z nejvýkonnějších protiletadlových raketových systémů, které jsou v současné době provozovány<ref>http://www.valka.cz/clanek_13109.html</ref>. ▼
 
Maximální konfigurace systému S-300 PM2 může obsahovat až 6 kompletů, přičemž jeden komplet může mít až 12 odpalovacích vozidel <ref>http://rbase.new-factoria.ru/missile/wobb/c300pmu2/c300pmu2.shtml</ref>. To znamená, že jeden takovýto systém může mít k palbě připraveno až 288 raket.
Další významnou charakteristikou systému je úplná [[Automatizace|automatizace]]. Všechny úkoly - detekce, sledování, stanovení cíle, zachycení cíle, doprovod a navádění střel, hodnocení výsledků střelby - je systém schopen řešit automaticky pomocí počítačů.{{Fakt/dne|20150803193246}} Funkce obsluhy spočívá v kontrole nad zařízeními a v odpalu raket.▼
 
▲Systém S-300 lze charakterizovat jako mnohokanálový, tj. dokáže sledovat a sestřelovat více cílů současně. ModerníVýše verzezmíněná dokážíkonfigurace systému S-300 PM2 dokáže útočit až 72 raketami na 36 cílů současně, tj. 2 raketami na jeden cíl. Pravděpodobnost zničení cíle jednou raketou je pro aerodynamické cíle 0,81-0,98 a pro balistické cíle 0,70-0,93. Výkonnost S-300 nebyla doposud ověřena v bojovém nasazení, ale praktické testy prokazují, že se jedná o jeden z nejvýkonnějších protiletadlových raketových systémů, které jsou v současné době provozovány<ref>http://www.valka.cz/clanek_13109.html</ref>.
 
▲Další významnou charakteristikou systému je úplná [[Automatizace|automatizace]]. Všechny úkoly - detekce, sledování, stanovení cíle, zachycení cíle, doprovod a navádění střel, hodnocení výsledků střelby - je systém schopen řešit automaticky pomocí počítačů <ref>http://www.{{Faktvalka.cz/dne|20150803193246}}clanek_13084.html</ref>. Funkce obsluhy spočívá v kontrole nad zařízeními a v odpalu raket.
 
== Verze ==
Řádek 77 ⟶ 84:
* typy S-300V jsou určeny pro pozemní vojsko (např. <ref>http://rbase.new-factoria.ru/missile/wobb/c300v/c300v.shtml</ref>),
* typy S-300F jsou určeny pro vojenské námořnictvo (např. <ref>http://rbase.new-factoria.ru/missile/wobb/fort/fort.shtml</ref>).
Nyní k jednotlivýmvybraným typům a jejich variantám podrobněji.
=== S-300P ===
První protiletadlový systém S-300P začal pracovat v [[Moskva|Moskevském]] okruhu PVOS v roce 1978 (v kódu NATO SA-10 Grumble). Byl to mobilní systém, jehož jednotlivé prvky byly umístěny na přívěsech tahačů Ural-357, Kraz-255 a Kraz-260. Systém používal střely 5V55 s doletem 47 km, později s doletem 75 km. Minimální výškový dosah byl 25 metrů a maximální 25 km. Střely měly délku 7,25 metru a průměr 0,5 metru. Hlavice obsahovala 130 kg výbušniny se směrovým účinkem. Střely byly odpalovány z transportních kontejnerů metodou studeného startu. V polovině 80. let byl tento systém modernizován a dostal označení S-300PT.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/S-300“