Infanticida (lidé): Porovnání verzí

* Zanedbání péče (též záměrné nicnedělání, dítě není aktivně zabito, avšak zemře v důsledku zanedbání -– nedostatečné kojení či špatná hygiena).<ref name="diamond"/>

Infanticida ve smyslu přinášení [[lidská oběť|lidských obětí]] bohům byla běžnou praxí u blízkovýchodních národů známých ze starohebrejských historických spisů. Staří Syřané, Féničané nebo Kartaginci děti obětovali mohůmbohům jako zápalnou oběť na ohňových oltářích zvaných [[tofet]]. Podobné praktiky znali v omezené míře též Izraelité, o otmtom svědčí biblické legendy o [[Abrahám|Abrahámovi]] a [[Izák|Izákovi]] nebo o [[Jiftach|Jiftáchove]] dceři. Tato praktika však byla u Izraelitů brzy zakázána.

Ve [[Starověké Řecko|starověkém Řecku]] bylo zabíjení dětí běžnou praxí, ačkoliv lidské oběti tu považovalipovažovaly za nepřijatelné. Zpravidla se tak dělo na pokyn otce. Ve Spartě o smrti dítěte rozhodovala rada starších. Šlo především o ponechání neduživých nabonebo slabých dětí bez pomoci na opuštěném místě. Věřilo se, že při tomto způsobu nejde o [[Vražda|vraždu]], ačkoliv šance na přežití byla minimální. Tento postup však ponechával možnost na zásah bohů. Našel své místo v legendách o [[Médeia|Médee]], [[Oidipus|Oidipovi]] nebo [[Paris (mytologie)|Paridovi]], kvůli kterému se vedla [[trojská válka]]. [[Starověký Řím]] přebral zvyklosti v souvislosti s infanticidou od Řecka. Zabíjení dětí bylo legislativně zakázané až zákonem z roku [[374]].

Ve starověké [[Indie|Indii]] i [[Čína|Číně]] někdy chudí lidé zabíjeli přebytečné dcery, protože v těchto kulturách jsou preferováni mužští potomci. Ve venkovských oblastech těchto zemí přezily podobné praktiky až do 20. století. V Indii bylo známo i bětováníobětování dětí např. u pralesních kmenů Oraónců a Mundů.

Děti ve značné míře obětovali bohům také příslušníci starých amerických civilizací, zvláště [[Aztékové]], kteří je obětovali bohu deště [[Tlaloc|Tlalokovi]]. V menší míře obětovali děti [[Inkové]] a jejich předchůdci [[Močická keramika|Močikové]] a [[Čimú|Čimúové]], jednalo se hlavně o děti z urozených rodin, které byly omámeny drogami a pohřbeny zaživa. vV Severní Americe obětovali děti pouze [[Načezové]], a to při pohřbech.

V Africe a na [[Papua Nová Guinea|Papui Nové Guineji]] bylo zvykem odkládat znetvořené a nduživéneduživé děti.

[[Křesťanství]] infanticidu od počátku odmítalo. Z císařů ji jako první odsoudil [[Konstantin I. Veliký]] roku 318. Zákon na její zákaz vydal roku 374 císař [[Valerianus]]. Koncil v [[Toledo|Toledu]] v roce 589 odsoudil infanticidu ve Španělsku, kde byla ještě stále přetrvávající praxí, a koncil v Konstantinopoli roku 1094 infanticidu položil na úroveň homicidy (prohlásil, že zabití dítěte je stejně závažné jako zabití dospělého člověka).

V současné společnosti je infanticida prakticky úplně neznámý pojem, snad s výjimkou oblastí, kde se děti rodí do extrémní chudoby nebo musí čelit kulturně-legislativním překážkám ([[Čína]], [[Severní Korea]]). Vedou se diskuse, zda i [[feticida]], neboli usmrcení dítěte v lůně matky, má být považována za druh infanticidy.