Jokosuka MXY7: Porovnání verzí

Přidáno 214 bajtů ,  před 7 lety
upresneni verze nosice, odstraneni neustaleho opakovani spojeneckych kodu
(→‎Odkazy: zapati,, + Francillon)
(upresneni verze nosice, odstraneni neustaleho opakovani spojeneckych kodu)
| více uživatelů =
}}
[[Soubor:G4M Type 1 Attack Bomber Betty launching Baka G4M-10.jpg|thumb|Letoun[[Micubiši BettyG4M|G4M2E Model 24 Tei]] vypouští Óku]]
[[File:Japanese Ohka rocket plane.jpg|thumb|Model Óky]]
'''Jokosuka MXY-7 Óka''' ({{Vjazyce|ja}}: 桜花, ''Óka'', někdy nestandardně přepisováno i jako ''Ohka''; {{Vjazyce|cs}}: ''Třešňový květ'') byl [[raketový motor|raketový]] sebevražedný [[letoun]] [[Japonské císařské námořní letectvo|japonského císařského námořního letectva]] používaný v závěru [[Válka v Tichomoří|druhé světové války v Tichomoří]]. Američané mu přezdívali ''Baka'' (japonský pojem pro šílence). Všechny varianty stroje měly na přední části trupu emblém třešňového květu.<ref name=wwii/>
 
== Vývoj ==
V roce [[1944]] vyvinula japonská firma [[První námořní letecké dílny v Jokosuce|Jokosuka]] speciální sebevražedný letoun '''MXY-7 Óka'''. První bezmotorový let byl proveden 23. října 1944 na letišti v Sagami klouzavým letem do moře bez pilota, o měsíc později byly na letiši Kašima zahájeny testy s raketovým pohonem. Jednalo se o pilotovanou pumu obsahující 1200&nbsp;kg trhaviny (trinitroaminolu). Letounek měl tři [[raketový motor|raketové motory]] na [[Raketový motor na tuhé pohonné látky|tuhé palivo]], které mohly po dobu deseti sekund vyvinout statický tlak 800 kp. Óku vynášel těžký dvoumotorový [[bombardér]] [[Micubiši G4M|G4M2e model 24J24 Tei („Betty“)]] v pumovnici bez dveří. Zhruba ve vzdálenosti 80 km od cíle ve výšce 8000 m se Óka odpoutala od nosného [[bombardér]]u a pomocí raketových motorů dosáhla rychlosti přesahující 900&nbsp;km/h. Poté nastal rychlý bezmotorový let, při němž [[pilot]] navedl letoun na cíl, přičemž mohl zapnout dle potřeby pohonné rakety.
 
Na sériové výrobě se podílela řada subdodavatelů. Trup včetně instalace motorů i hlavice produkovaly dílny společnosti Kanagawa K. K., křídlo a ocasní plochy byly vyráběny firmou Fudži Hikóki K. K., detaily a odlévané díly pocházely z regionů [[Ósaka]], [[Hirošima]] a [[Tokio]]. Kompletaci Óky zajišťoval 1. námořní letecký arzenál v Jokosuce, model 11kompletoval11 kompletoval v sérii 600 kusů také 1. námořní letecký arzenál v Kasumigaře.
 
== Nasazení ==
K prvnímu použití sebevražedného letounu došlo [[21. březen|21. března]] [[1945]] jednotkou 721.''[[kaigun Kókútaikókútai 721]]'' pod velením Motoharua Okamury. Určeným cílem byla operační skupina 58.1, která se skládala z letadlových lodí [[USS Hornet (CV-12)|USS ''Hornet'' (CV-12)]], [[USS Bennington (CV-20)|USS ''Bennington'' (CV-20)]] a [[USS Wasp (CV-18)|USS ''Wasp'' (CV-18)]] spolu s menšílehkou letadlovou lodí [[USS Belleau Wood (CVL-24)|USS ''Belleau Wood'' (CVL-24)]], doprovázených dvěma bitevními loděmi, čtyřmi křižníky a dvaceti torpédoborci. Ani jednajeden nosič BettyG4M2e se však nedostala natolik blízko k cíli, aby mohla vypustit sebevražednou letounovou pumu Óka.
První úspěšné nasazení MXY-7 proběhlo 1. dubna 1945 při bojích o Okinawu, kdy byla zasažena bitevní loď [[USS West Virginia (BB-48)|USS ''West Virginia'']] do jedné z hlavních dělových věží.
Třetí nasazení letounů Óka bylo provedeno 12. dubna proti uskupení lodí v blízkosti Okinawy. První zásah s Ókou v tento den se zdařil Saburo Dohimu, kterému bylo přiznáno potopení americké bitevní lodě. Totéž bylo přiznáno i dalšímu pilotovi MXY-7, jehož nosný letoun před svým sestřelením rádiem oznámil přímý zásah jednoho z těchto plavidel. Další dvě BettyG4M2e, které rovněž skončily v moři, oznámily zásah blíže neurčených nepřátelských válečných lodí. Záznamy amerického námořnictva však tyto zásahy nepotvrzují. Dalším, tentokrát potvrzeným úspěšným nasazením z tohoto dne, se stalo potopení poškozeného radarového výstražného torpédoborce USS ''Mannert L. Abele''. Torpédoborec USS ''Jeffers'', přivolaný na záchranu trosečníků z ''Abele'', se stal terčem útoku další Óky. Přestože byl sebevražedný raketový letoun sestřelen protiletadlovou palbou lodi, následný výbuch na mořské hladině 50 m od torpédoborce byl natolik silný, že poškodil horní palubu a ''Jeffers'' byl nucen opustit oblast a odplout k opravám. Dalším napadeným plavidlem se stal torpédoborec USS ''Stanly'', který byl poškozen po útoku dvou MXY-7.
 
14. dubna bylo proti lodím u Okinawy nasazeno dalších devět nosičů Ók, avšak z této operace se navrátila ani jedna BettyG4M2e a celá akce tak skončila neúspěchem. O dva dny později proti tomuto uskupení lodí vzlétlo více než sto letounů kamikaze, včetně šestnácti BettyG4M2e, zásah Ókou však opět nebyl hlášen. Stejným výsledkem skončilo i nasazení čtyř nosičů MXY-7 28. dubna.
 
4. května 1945 úspěšně navedl svou letounovou pumu praporčík Susumu Ohaši na lehkou minonosku USS ''Shea''. Bojová hlavice explodovala na pravé straně můstku a usmrtila 27 členů posádky, 91 bylo zraněno. Další poškození Ókou v oblasti Okinawy zaznamenala v tento den minolovka USS ''Gayety'', v jejíž blízkosti vybuchl další raketový letoun.
 
Závěrečného úspěchu dosáhly MXY-7 11. května, kdy společně se stovkou kamikaze zamířily k Okinawě čtyři letouny BettyG4M2e. Jedna vypuštěná Óka zasáhla předchozím útokem poškozený torpédoboroectorpédoborec ''Hugh W. Hadley'', který se tak stalbyl neopravitelně neopravitelnýmpoškozen. 25. května skončilo neúspěchem z důvodu špatných meteorologických podmínek nad Okinawou nasazení 11 nosičů BettyÓk.
Poslední akce proběhla 22. června 1945, při které Japonci vyslali k americkému loďstvu šest nosičů pilotovaných pum bez nahlášených zásahů.