Romové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Romská komunita v České republice: etnikum versus národnost- úprava na etnikum |
obrázky |
||
Řádek 151:
V [[Kosovo|Kosovu]] žije též národní skupina [[Aškalijové|Aškalijů]], kteří se sami někdy řadí k [[Albánci|Albáncům]], někdy k Romům, ale také se snaží mít vlastní národnostní identitu.<ref>{{cite book |last1=Marushiakova|first1=Elena|last2=Heuss|first2=Herbert|last3=Boev|first3=Ivan|first4=Jan|last4=Rychlik|
first5=Nadege|last5=Ragaru|first6=Rubin|last6=Zemon|first7=Vesselin|last7=Popov|first8=Victor|last8=Friedman|title=Identity Formation among Minorities in the Balkans: The cases of Roms, Egyptians and Ashkali in Kosovo|url=http://212.72.210.78/sr-www/files/Virtual%20library/Kosovo.pdf|year=2001|publisher=Minority Studies Society, Studii Romani|location=Sofia|page=23|quote=The Ashkali themselves, according to local conditions, gravitated to the Albanians or to the Roms, declaring most often Albanian or Romani identity, but always preserving their own community distinction (from the Roms and from the Egyptians too).}}</ref>.
[[File:Alois Schönn - Lagernde Zigeuner (1856).jpg|thumb|Tábor romských [[nomád]]ů v 19. století]]
Národní skupina [[Jeniše]], často mylně zařazovaná do skupiny Romů, má s cikánským obyvatelstvem mnoho společných historických a sociologických stránek, jedná se však o samostatnou národní skupinu - která je ovšem jako taková úředně uznána jen ve Švýcarsku.<ref>Anerkennung als nationale Minderheit, BAK - Bundesamt für Kultur, online: [http://www.bak.admin.ch/kulturschaffen/04265/04266/index.html?lang=de www.bak.admin.ch]</ref>
Řádek 228 ⟶ 229:
=== Kočující Romové ve středověké Evropě ===
Romům, [[Sintiové|Sintiům]] a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také ''Tataři'', ''pohani'' nebo ''Egypťani'' (odtud výraz ''gypsies'', označení je odvozeno od [[Malý Egypt|Malého Egypta]] v [[Byzantská říše|Byzanci]]). Počátkem [[15. století|15. st.]] se objevují ve střední Evropě, kolem roku [[1420]] ve [[Francie|Francii]] a [[Itálie|Itálii]], [[1425]] ve [[Španělsko|Španělsku]] a počátkem [[16. století|16. st.]] na [[Britské ostrovy|britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie|Skandinávii]]. Zpočátku jsou [[Cikáni]] v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131</ref> Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území [[Německo|Německa]] pochází už z roku [[1417]] od [[Řád bratří kazatelů|dominikánského]] [[mnich]]a Hermanna Kornera, který ve svém díle ''Chronicon'' píše: „''byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli''.“<ref name="rfr2">Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do [[Paříž]]e v roce [[1427]].<ref name="rfr2" />
[[File:Hans Burgkmair d. Ž. - Gypsies in the Market - WGA03696.jpg|thumb|Romové v Německu kolem roku 1510]]
▲Romům, [[Sintiové|Sintiům]] a vůbec všem osobám kočujícím po středověké Evropě, náleželo jedno společné označení – cikáni. Kočovníkům, kteří přišli do Evropy z oblasti Indie (Romové a Sintiové) se někdy říkalo také ''Tataři'', ''pohani'' nebo ''Egypťani'' (odtud výraz ''gypsies'', označení je odvozeno od [[Malý Egypt|Malého Egypta]] v [[Byzantská říše|Byzanci]]). Počátkem [[15. století|15. st.]] se objevují ve střední Evropě, kolem roku [[1420]] ve [[Francie|Francii]] a [[Itálie|Itálii]], [[1425]] ve [[Španělsko|Španělsku]] a počátkem [[16. století|16. st.]] na [[Britské ostrovy|britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie|Skandinávii]]. Zpočátku jsou [[Cikáni]] v Evropě bez problémů přijímáni a často získávají od panovníků ochranné listy, jelikož jsou považováni za poutníky.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 131</ref> Na jednotlivých územích tak dostávají průvodní listy, za které odvádějí poplatek za ochranu. Jejich způsob života je však natolik odlišný od života usedlého obyvatelstva, že záhy dochází k prvním sporům mezi kočovníky a starousedlíky. Jedno z prvních a nepříliš lichotivých líčení Cikánů na území [[Německo|Německa]] pochází už z roku [[1417]] od [[Řád bratří kazatelů|dominikánského]] [[mnich]]a Hermanna Kornera, který ve svém díle ''Chronicon'' píše: „''byli velmi ošklivého vzhledu, černí jako Tataři. Putovali v kolonách kolem, nocovali za městem na polích, protože se velmi oddávali zlodějství a báli se, že by je ve městech napadli''.“<ref name="rfr2">Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 132</ref> Stejně nelichotivě se vyjadřuje i Etienne Pasquier, který podobně okomentoval příchod Cikánů do [[Paříž]]e v roce [[1427]].<ref name="rfr2" /> Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný [[topos]] kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači [[Osmanská říše|Turků]] a [[Tataři|Tatarů]], žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133</ref> Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku [[1493]] z [[Milán]]a, z [[Lindau]] a [[Freiburg im Breisgau|Freiburgu]] v letech [[1497]] a [[1498]], [[Španělsko]] roku [[1499]] kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, [[Francie]] je vykázala roku [[1510]], [[Portugalsko]] [[1526]], [[Anglie]] [[1530]], [[Dánsko]] [[1536]], [[Švédsko]] ve 40. létech 16. st., [[Kolín nad Rýnem]] povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.<ref name="rfr2" /> Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování [[čarodějnické procesy|čarodějnic]]. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení [[vlk]]ů a [[Cikáni|Cikánů]] bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.<ref name="rfr3">Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref> Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.<ref name="rfr3" />
Postupem času se v celé středověké Evropě ustálil v písemných záznamech neměnný [[topos]] kočovných Cikánů: Cikáni jsou oškliví, oddávají se nicnedělání, žijí z krádeží, táboří na polích, jsou to vyzvědači [[Osmanská říše|Turků]] a [[Tataři|Tatarů]], žebrají, předpovídají budoucnost, ovládají magii, nemají žádné náboženství, nemají vlast.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 133</ref> Cikáni tak byli v Evropě stále více vnímáni jako cizí, nebezpeční a nepočestní, což vedlo k tomu, že se maximálně distancovali od usedlých obyvatel. Od konce 15. století byla ve stále více zemích proti nim vydávána nařízení. Cikáni byli vykázáni roku [[1493]] z [[Milán]]a, z [[Lindau]] a [[Freiburg im Breisgau|Freiburgu]] v letech [[1497]] a [[1498]], [[Španělsko]] roku [[1499]] kočovníky vyzvalo, aby se buď usadili nebo do 60 dnů zemi opustili, [[Francie]] je vykázala roku [[1510]], [[Portugalsko]] [[1526]], [[Anglie]] [[1530]], [[Dánsko]] [[1536]], [[Švédsko]] ve 40. létech 16. st., [[Kolín nad Rýnem]] povolil pobyt jen Cikánům počestným a netrestaným.<ref name="rfr2" /> Pronásledování Cikánů ve střední Evropě navázalo na předchozí pronásledování [[čarodějnické procesy|čarodějnic]]. Vyvraždění údajných čarodějnic mělo zamezit používání kouzel a magie, zatímco vyhubení [[vlk]]ů a [[Cikáni|Cikánů]] bylo chápáno jako krocení a přemáhání přírody.<ref name="rfr3">Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 141</ref> Vlci a Cikáni byli navíc považováni za hospodářské škůdce.<ref name="rfr3" />
V Českých zemích se drastickou perzekucí Cikánů vyznačují zejména vlády [[Leopold I. Habsburský|Leopolda I.]] a [[Karel VI.|Karla VI.]]
=== Kočující Romové v novověké Evropě ===
[[File:Auguste Raffet, Famille tsigane en voyage en Moldavie, 1837.jpg|thumb|Romští kočovníci v Moldávii]]
V raném novověku byli kočující [[Cikáni]] většinovou společností vnímáni jako protipól pevného pořádku a nařízení proti nim se stále zostřovala (v 17. a 18. st. se např. na některých místech v [[Německo|Německu]] nařizovalo každého Cikána zatknout a popravit, aniž by mu byl prokázán nějaký trestný čin<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 143</ref>). V [[18. století|18. st.]] také často docházelo k násilnému odebírání cikánských dětí, jejich pokřtění a převýchově.<ref name="rfr4">Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 145</ref> Pronásledováno a pokutováno bylo také usedlé obyvatelstvo, které občas poskytovalo kočovníkům přístřeší a nocleh. Cikáni byli stále více zaháněni do ilegality a upadali nadále do bludného kruhu chudoby, izolace a kriminalizace. Byli nuceni se po Evropě promyšleně pohybovat na hranicích teritoriálních území a při pronásledování v jednom státě prchat rychle na území jiného monarchy, kde byli zase chvíli v bezpečí. Pokud byli zadrženi, hrozila jim ve většině států Evropy poprava nebo káznice, kam byli odsuzováni na nucené práce (např. v roce [[1794]] bylo ve [[Španělsko|Španělsku]] při jedné razii zadrženo zhruba 9 000 až 12 000 Cikánů, kteří byli nasazeni na nucené práce v námořním arzenálu<ref name="rfr4" />). Byly také činěny většinou neúspěšné pokusy o [[integrace|integraci]] kočujícího obyvatelstva a jejich usazení na jednom místě. [[Wittgenstein]]ský [[hrabě]] takovou nabídku učinil [[Cikáni|Cikánům]] v roce [[1726]], za podmínky, že „''od nynějška přijmou křesťanskou důstojnost a občanské chování, odloží cikánské způsoby, docela se zřeknou veškerého muzicírování, potulky, žebroty a krádeží, jakož i všeho obcování s jinými Cikány a podobnou verbeží''."<ref name="rfr4" /> Dobré podmínky pro život Cikáni nalezli také v malých [[hessensko|hessenských]] hrabstvích, kde byli trpěni a dokonce se tu mohli usazovat. Podobně příznivá situace byla rovněž např. na některých místech ve [[Šlesvicko-Holštýnsko|Šlesvicku-Holštýnsku]] a u [[Lübeck]]u. Kočovníci, kteří se integrovali a usadili, se často živili podomním obchodem, obchodováním s koňmi, košíkářstvím, kovářstvím nebo provozováním hudby. V českých zemích se snahami o jejich [[asimilace (sociologie)|asimilaci]] vyznačovaly vlády [[Marie Terezie]] a [[Josef II.|Josefa II.]].
=== Romantismus a 19. století ===
[[File:Emil Volkers Zigeunerlager vor Düsseldorf.jpg|thumb|Cikánský tábor poblíž [[Düsseldorf]]u v Německu]]
Koncem [[18. století|18. st.]] se začíná pohled na Cikány měnit a jejich nespoutaná existence je [[Romantismus|romantickými]] básníky považována za opak stísněných poměrů panujících v usedlé společnosti. Romantici si však těžký a nebezpečný život kočujících Cikánů značně idealizovali. Cikáni se v pojetí umělců stávají symbolem svobody a jsou líčeni jako krásní lidé. Životní styl kočujících obyvatel, který v raném novověku působil tajemně a nebezpečně, koncem 18. st. okouzluje. V podvědomí většiny obyvatel ale nadále přetrvává strach z Cikánů, tradovaný v pověstech a brakové literatuře. Pronásledování Cikánů se postupně zmírňuje, ale stále se jedná o osoby žijící na okraji společnosti. Oplocování a zcelování pozemků v [[19. století|19. st.]] je připravilo o tradiční tábořiště a nemožnost zapojit se do průmyslového pracovního procesu prohloubila ještě více jejich sociální úpadek.<ref>Chudáci, žebráci a vaganti, Lidé na okraji společnosti 1450 – 1850, autor Martin Rheinheimer, nakl. Vyšehrad 2003, strana 159</ref> Proces násilného „civilizování“ Cikánů probíhal ještě celé 19. st. a znamenal postupnou likvidaci jejich tradičního životního stylu.
Řádek 278 ⟶ 281:
== Společnost a kultura ==
[[File:Bihari Sándor Bíró előtt.jpg|thumb|Romští muzikanti v Maďarsku okolo roku 1886]]
[[File:Alfred Dehodencq A Gypsy Dance in the Gardens of the Alcázar.jpg|thumb|Španělští gitanos tančí [[flamenco]]]]
Základem rómské společnosti je rodina, kde panuje velká soudržnost. Rodinou jsou pro Romy lidé, v daleko menší míře obydlí. Tradičně se představitel určitého seskupení Romů, který požívá velkou autoritu, nazývá [[Vajda (titul)|vajda]] ([[maďarština|maďarsky]] „vévoda“, „kníže“; maďarština slovo zase přejala ze slovanských jazyků). Mezi tradiční romská povolání patřily [[hudba]], [[kovářství]], [[košíkářství]], čištění peří, broušení nožů, věštectví, apod.
Řádek 290 ⟶ 296:
=== Národní symboly ===
{{Podrobně|Romská vlajka|Romská hymna}}
[[Soubor:Roma flag.svg|thumb|upright|Romská vlajka]]▼
Romská vlajka se skládá z modrého pruhu v horní polovině, zeleného pruhu v polovině dolní a z červené [[čakra|čakry]] s 16 paprsky umístěné uprostřed. Čakra, která je také na vlajce [[Indie]], odkazuje na indický původ romského národa. Zelený a modrý pruh symbolizují život věčných poutníků po zelené zemi pod blankytnou oblohou.
▲[[Soubor:Roma flag.svg|thumb|upright|Romská vlajka]]
Tato vlajka byla přijata na [[1. Mezinárodní sjezd IRU|1. Mezinárodním sjezdu IRU]] v Londýně v roce [[1971]].
Řádek 310 ⟶ 316:
=== Náboženství ===
Romové se přizpůsobili náboženství místního obyvatelstva. Část Romů na Balkáně a na Blízkém východě se hlásí k [[islám]]u, ve zbytku Evropy přijali Romové [[křesťanství]]. V Česku jsou většinou formální katolíci. Jejich patronkou je [[Černá Sára]]. Od počátku devadesátých let v Česku přibývá romských členů protestantských církví. Náboženské představy Romů stejně jako zvyky a rituály s nimi spojené se liší podle jednotlivých kmenů a podle krajin, ve kterých žijí. V Česku v některých rodinách zvláště ve větších městech romské tradice mizí, nejdéle se uchovávají tradice spojené se smrtí a narozením. Původem slovenští Romové mají velký respekt z duchů zemřelých, ''mulů''. Mnoho z nich uvádí, že se s nimi alespoň jednou v životě setkali. Z těchto setkání mívají strach. [[Mulové]] se jim mohou zjevovat, po případě je varovat před hrozícím nebezpečím. Část slovenských Romů má také obavy z ''guny daj'', zřejmě obdoby slovanské polednice. Ta může uhranout jejich nově narozené dítě, pokud jej nechají o samotě a není pokřtěno. Guny daj lze zahnat magickými praktikami, které se liší podle jednotlivých rodin. Někteří věří i v existenci čarodějnic ([[striga|strig]]). Hovořit o strigách a setkání s nimi je zřejmě tabu.
[[Soubor:Romany musicians.jpg|thumb|right|upright|Romští muzikanti v Brně]]
|