Za [[Československá fotbalová reprezentace|československou reprezentaci]] odehrál v letech [[1920]]-–[[1925]] dvanáct utkání a vstřelil 10 gólů, z toho čtyři v jediném zápase, s [[Jugoslávie|Jugoslávií]] roku [[1921]]. Nastoupil v historickém prvním oficiálním reprezentačním utkání -– také s [[Jugoslávie|Jugoslávií]], na [[Letní olympijské hry 1920|olympijských hrách v Antverpách roku 1920]], a vstřelil v něm [[hattrick]] (hrál již i na tzv. [[Pershingova olympiáda|Pershingově olympiádě]] v [[Paříž]]i roku [[1919]], utkání zde sehraná však později neuznaly všechny zúčastněné strany, a tak nejsou oficiální). Byl u předválečných zárodků "železné Sparty", hrál v ní od roku [[1910]] a do začátku [[První světová válka|1. světové války]], do níž musel narukovat, za ni nastřílel 449 gólů v pouhých 247 zápasech (v novodobých poměrech sotva opakovatelný průměr 1,81 gólu na zápas). Jenže na frontě utrpěl vážné zranění, měl prostřelenou ruku a zdálo se, že již není perspektivním hráčem - roku [[1916]] ze Sparty proto odešel. Sáhla po něm konkurenční [[SK Slavia Praha|Slávia Praha]] a neprohloupila -– Vaník se stal pilířem mužstva, které roku [[1925]] po dlouhých letech prolomilo hegemonii Sparty a získalo mistrovský titul (shodou okolností 1. oficiální československý -– neboť ligu prvně organizovala jednotná celostátní Československá footballová asociace a nikoli Český svaz footballový či Středočeská župa jako v minulosti, navíc byl toho roku zaveden profesionalismus). Vaník se v této sezóně stal i nejlepším střelcem ligy se 13 brankami. Tituly má tři: [[1. asociační liga 1925|1925 československý se Slávií]], [[Mistrovství Českého svazu fotbalového 1912|1912 český se Spartou]] a [[Středočeská župa (1918-1924)|1918 středočeský se Slávií]]. Český sportovní novinář a historik [[Zdeněk Šálek]] o něm napsal: ''"Vynikající technik, jedinečný střelec přímých kopů přes zeď. Uměl hrát na velkém prostoru, byl obávaným střelcem falšovaných míčů."''<ref name="Slavné nohy">{{Citace monografie
