Hyperglykemie: Porovnání verzí

'''Hyperglykemie''' (někdy psáno '''hyperglykémie''') je definováno jako zvýšení [[glykemie]] nad normu. Za normoglykémii u zdravých osob na lačno je považováno rozmezí 3,5-5,5 mmol/l. U diabetiků se za optimální hladinu glykémie (ke které směřuje terapeutická intervence) nalačno považuje rozmezí 4-6 mmol/l, rozmezí 6-7 mmol/l je hodnoceno jako uspokojivé a nad 7 mmol/l je neuspokojivá hladina glykémie.<ref>Rybka, J. et al. Diabetologie pro sestry. Praha, Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1671-8.</ref> Hodnoty glykémie po jídle rostou u zdravých osob i u diabetiků a norma pro stavy po jídle je tedy vyšší. U diabetiků je většinou často zvýšená glykémie jak nalačno tak po jídle a po jídle trvá zvýšení glykémie déle než u diabetiků. Výrazná hyperglykémie může diabetika ohrozit porušením [[acidobazická rovnováha|acidobazické rovnováhy]] organismu (ketoacidóza), mírnější, ale dlouhotrvající hyperglykémie zvyšuje riziko rozvoje pozdních komplikací diabetu.

 

Může být způsobena nedostatečnou aplikací [[inzulin]]u, přejedením, anebo působením stresových hormonů ([[adrenalin]], [[kortizol]]). Dalšími příčinami mohou být horečnaté onemocnění, vynechání aplikace inzulinu nebo vznik diabetu.

 

Nejčastějšími akutními projevy hyperglykemie jsou žízeň, sucho v ústech a s tím spojené nadměrné močení. Někteří lidé také cítí velký hlad nebo vidí rozostřeně. Močí tělo spolu s vodou ztrácí i minerální látky. Dlouhotrvající hyperglykemie přispívá k narušení funkce tělesných struktur, které mají za příčinu vznik chronických pozdních komplikací diabetu. Sem se řadí [[diabetická retinopatie]] (poškození cév vyživujících sítnici oka), [[diabetická nefropatie]] (poškození cév obalujících glomeruly ledvin), [[diabetická neuropatie]] (poškození funkce autonomní nebo senzorických nervů), [[diabetická makroangiopatie]] (poškození velkých cév) a [[diabetická noha|syndrom diabetické nohy]].

 

Hyperglykemii lze snížit na referenční hodnoty glykemie pomocí individuální odzkoušené dávky inzulinu. Pokud je glykemie nižší než cca 17 mmol/l, je možné hyperglykemii snížit pomocí fyzické aktivity (samotné nebo v kombinaci s dávkou inzulínu). Při hyperglykemii nad 17 mmol/l se nedoporučuje sportovat z důvodu zvýšené pravděpodobnosti vzniku [[diabetická ketoacidóza|diabetické ketoacidózy]].

 

V důsledku déletrvající hyperglykemie tělo cítí nedostatek zdroje energie ve svých buňkách a snaží se získat energii z dalšího nejvýhodnějšího zdroje, tj. z [[tuky|tuků]]. Rozkladem tuků vzniká energie a jako odpadní látka ketony, jejichž následkem je rozvoj [[diabetická ketoacidóza|diabetické ketoacidózy]]. Vnitřní prostředí těla se okyseluje a tím se rozvrací [[metabolismus]] ostatních metabolických drah. Neléčená diabetická ketoacidóza vede ke zhroucení metabolismu, které se může projevit hyperglykemickým kómatem, a nutnosti hospitalizace.

 

<references/>

 

 

[[Kategorie:Hematologie]]