Nikolaj Judenič: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Útok na Petrohrad: čísla |
|||
Řádek 42:
V říjnu [[1919]] se vrhla jeho armáda na Petrohrad. Město bylo v té době jen lehce bráněno, protože [[Rudá armáda|Rudou armádu]] zaměstnával boj na jiných frontách (především na Sibiři a Ukrajině). Judeničův přítel z carské armády finský [[Carl Gustaf Emil Mannerheim|generál Mannerheim]] naléhal na finskou vládu, aby se k útoku připojila. Finská vláda, ale podmínila účast svých vojsk v útoku na Petrohrad potvrzením nezávislosti Finska [[bělogvardějci]]. Admirál Kolčak, který byl hlavou bělogvardějců, ale tak nehodlal učinit, a tak byla Mannerheimova prosba odmítnuta.
Severozápadní armáda zatím dobyla [[Kingisepp]] a [[Gatčina|Gatčinu]], ale nepodařilo se jí přerušit vlakové spojení mezi Moskvou a Petrohradem. Bolševici tak mohli poslat do města početné posily. Ty zastavily postup Severozápadní armády na konci října [[1919]] a v listopadu 1919 byli už značně demoralizovaní bělogvardějci zatlačeni zpátky na území Estonska. Vrchní velení estonské armády, díky zápornému vztahu bělogvardějců k nezávislosti nově vzniklých států, zbytky ustupující Judeničovy armády odzbrojili a internovali. V lednu [[1920]] uzavřelo Estonsko příměří se sovětským Ruskem a bolševici se zavázali uznat estonskou nezávislost. 28. ledna 1920 se Judenič pokusil neúspěšně uprchnout z Estonska s veškerými financemi Severozápadní armády. Byl zadržen [[Stanisław Bułak-Bałachowicz|generálem Bułak-Bałachowiczem]] společně s estonskou policií. Při zadržení měl u sebe 227
== Poválečný život ==
|