Tadeusz Kościuszko: Porovnání verzí

'''Tadeusz Kościuszko''', plným jménem ''Andrzej Tadeusz Bonawentura Kościuszko'' [andžej tadeuš bonaventura koščjuško], v češtině též ''Tadeáš Kościuszko'' ([[4. únor]]a [[1746]] – [[15. říjen|15. října]] [[1817]]) byl [[Polsko|polský]] a [[Spojené státy americké|americký]] generál, pevnostní inženýr, účastnil se americké války za nezávislost, roznítil protiruské hnutí v rozdělovaném Polsku a byl nejvyšším vůdcem povstání v roce 1794.

Tadeusz Kościuszko se narodil ve vesnici Mereczowszczyzna na území [[Republika obou národů|Republiky obou národů]] (nyní [[Merečevščina]] v [[Bělorusko|Bělorusku]]) v únoru 1746. Jeho rodina patřila mezi polsko-litevskou šlechtu a vlastnila malé panství s 31 [[Poddanství|poddanskými]] rodinami. V roce [[1755]] začal navštěvovat školu v Lubieszówě[[Lubieszów]]ě, ale nedokončil jí kvůli rodinným problémům. V roce [[1765]] vstoupil do školy pro [[Kadeti|kadety]] (''Korpus Kadetów Szkoły Rycerskiej'') ve [[Varšava|Varšavě]], kde se měli vzdělávat budoucí důstojníci polské armády. V roce [[1768]] dokončil studia v hodnosti [[Kapitán (vojenství)|kapitána]]. V tomtéž roce vypukla v Polsku občanská válka ([[povstání Barské konfederace]]) a Kościuszko, zřejmě i z důvodu nerozhodnosti na čí stranu se postavit, opustil [[Rzeczpospolita|Rzeczpospolitu]]. Na podzim roku [[1769]] se dostal do Paříže[Paříž]e, kde studoval umění na ''Académie royale de peinture et de sculpture''. Rovněž pilně navštěvoval knihovny, bral soukromé hodiny architektury, zajímal se o filozofii [[osvícenství]] a ekonomickou teorii [[Fyziokratismus|fyziokratismu]].

V roce [[1774]] se vrátil do své země, která dva roky předtím prošla [[Dělení Polska|prvním dělením]] mezi okolní mocnosti. Doma zjistil, že jeho rod je bez prostředků, neboť bratr Josef promrhal většinu rodinného majetku. Do armády vstoupit nemohl, protože měla silně omezený počet vojáků. Nějakou dobu pracoval jako učitel v rodině vojvody [[smolenské vojvodství|smolenského vojvodství]] hejtmana Józefa Sylwestera Sosnowskiho, zamiloval se do jeho dcery Ludwigy, ale otec vztahu nepřál. V roce [[1775]] se pokusil vstoupit do [[Saská armáda|saské armády]], ale bezúspěšně. Nakonec se vrátil do Paříže. Zde se doslechl o vypuknutí [[Americká revoluce|revoluce v Severní Americe]] a rozhodl se zkusit štěstí tam.

Zřejmě díky přímluvě generála [[Charles Lee|Leeho]], pro kterého měl dopis od knížete [[Adam Jerzy Czartoryski|Czartoryského]], byl Kościuszko jmenován inženýrem [[Armáda Spojených států amerických|americké armády]]. Krátce po příjezdu do [[Filadelfie]] [[24. září]] [[1776]] dostal za úkol zpracovat část opevnění města (oblast u řeky [[Delaware (řeka)|Delaware]]).

Snaha Poláků o posílení vlasti vyvolala neklid u [[Rusko|Ruska]] a [[Prusko|Pruska]], ale i u části polské magnaterie (nejbohatší a nejvlivnější šlechty),. Již v dubnu 1792 magnáti [[Szczęsny Potocki]], [[Seweryn Rzewuski]] a [[Franciszek Ksawery Branicki]] připravili tzv. konfederaci, která rušila usnesení [[Ústava 3. května|Ústavy 3. května]]. Garantem obnovení bývalých práv a privilegií šlechtického stavu měla být carevna [[Kateřina II. Veliká|Kateřina II.]] Konfederace byla vyhlášena 14. května v pohraniční obci [[Targowica]] (targowická konfederace) a o několik dní později ruská armáda na žádost targowiczanů překročila hranice Polska. V Polsku několik měsíců probíhaly přípravy na možnou intervenci, kterých se Kościuszko účastnil a za nepřítomnosti [[Józef Poniatowski|Józefa Poniatowského]] přebíral velení cele divize. Na začátku května [[1792]] bylo polské vojsko reorganizováno, velitelem korunního (polského) vojska o počtu asi 17 tisíc vojáků král jmenoval knížete Józefa Poniatowského. Velitelem jedné ze tří divizí, které tvořily korunní armádu, se stal Tadeusz Kościuszko.

Když [[18. květen|18. května]] 1792 ruská vojska v počtu asi 100 tisíc vojáků vkročila na území Rzeczpospolité, začala polsko-ruská válka. Litevská armáda (vedle korunního vojska druhá část armády Rzeczpospolité) v důsledku zrady velitele [[Ludwik Wirtemberski|Ludwika Wirtemberského]] nekladla útočníkům skoro žádný odpor. Korunní armáda (polské části republiky) neměla dost sil zadržet vojsko vstupující na [[Ukrajina|Ukrajinu]], jen se jí podařilo ustoupit za Bug.

Většina politických činitelů se chystala opustit zemi (zejména do Saska - [[Drážďany|Drážďan]] a [[Lipsko|Lipska]]), Kościuszko také. V srpnu mu Národní zákonodárné shromáždění revoluční Francie udělilo titul čestného občana Francie.<ref> Kronika Polski, (red.) A. Nowak, Wyd. Kluszczyński, Kraków 2005, s. 384 </ref>. V Lipsku Kościuszko pobyl jeden dva týdny, pak odejel do Paříže, kde se snažil získat podporu Francie pro plánované povstání, ale konkrétní závazky neobdržel.

V lednu [[1793]] Prusko a Rusko podepsaly dohodu o druhém dělení Polska, který ratifikoval polský Sejm svolaný do [[Grodno|Grodna]]. Polsko se zmenšilo na přibližně 200 tisíc čtverečných kilometrů se 4 milióny obyvatel.

[[Kościuszkovo povstání]] (v polštině známé jako ''Insurekcja kościuszkowska'') vypuklo 12. března 1794 a skončilo 16. listopadu téhož roku kapitulací posledních oddílů před [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|Alexandrem Suvorovem]]. Kościuszko hrál během bojů zásadní roli a proto je tento odboj pojmenován po něm. Ne že by snad byl jednoznačně nezpochybnitelným vůdcem, který centralizovaně ovládal a řídil celý chod povstání, ale představoval jakési pojítko, často i znesvářených stran, a postupně i určitý symbol protiokupačních bojů. Dne [[10. říjen|10. října]] v bitvě u Maciejowic byl Kościuszko zraněn a zajat Rusy. Byl uvězněn v [[Petropavlovská pevnost|petropavlovské pevnosti]] v Petrohradě[[Petrohrad]]ě.

V letech [[1798]]-[[1815]] žil v [[Brevile]] u Paříže a podílel se na vytváření polských legií v [[Itálie|Itálii]]. Na podzim [[1799]] se setkal s [[Napoleon Bonaparte|Napoleonem]]. Kościuszko byl proti spojování polské otázky s Napoleonem, kterému nedůvěřoval.

V roce 1799 se podílel na založení Společnosti polských republikánů. V roce [[1800]] vydal brožuru ''Czy Polacy mogą wybić się na niepodległość?'' (''Mohou se Poláci zmoci na nezávislost?''). V roce [[1808]] publikoval knihu ''Obroty artylerii konnej'' (Manévry jízdní artilerie). Pravděpodobně v roce 1808 odcestoval do [[Solothurn]]u ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] za Franciszkem Zeltnerem a usadil se v domě na ulici Gurzelngasse 12, kde strávil poslední roky svého života a zemřel. Od roku [[1936]] se zde nachází Kościuszkovo muzeum.

Car [[Alexandr I. Pavlovič]] několikrát sliboval obnovení Polska. Po Napoleonově abdikaci Kościuszko napsal ruskému caru Alexandru, aby se prohlásil ústavním králem celého Polska a aby do deseti let zrušil robotu. V roce [[1815]] car [[Alexandr I. Pavlovič]] chtěl získat Kościuszkův souhlas s vytvořením tzv. [[Kongresové Polsko|Polského království]] (Kongresovky) a pozval Kościuszka do Vídně. Když Kościuszko zjistil, že plánované Polské království má být menší než [[Varšavské knížectví]], tak prohlásil, že to "je výsměch" a opustil Vídeň.<ref>[http://www.nonpossumus.pl/biblioteka/feliks_koneczny/swieci/202.php]</ref>.

V roce [[1818]] byly ostatky Tadeusze Kościuszky převezeny do Polska a pochovány v kryptě [[wawel]]ské katedrály. Srdce vojevůdce je uloženo v urně v [[Královský hrad (Varšava)|královském zámku]] ve Varšavě. Na jeho paměť byla také v Krakově[[Krakov]]ě nasypána [[Kościuszkova mohyla]].