Panslavismus: Porovnání verzí

Od počátku až dodnes byl propastný rozdíl mezi vnímáním panslavismu v Rusku a v ostatních slovanských národech. Ruský panslavismus byl ve všech etapách svého vývoje fikcí usilující o posílení ruského impéria. Realitou byl tím, že žil v myslích jedinců ochotných obětovat ruské velikosti cokoli, včetně obecně lidských hodnot. Determinací touto skutečností se zformoval nejprve v soubor idejí a později v ideologii, ve které člověk a národ prakticky neznamenal ve srovnání se státem a církevní organizací vůbec nic a naopak tvořil tradiční organickou součást ruského stylu života ochotného k mysticismu a vizionářství. V tom podle mého názoru spočívá nebezpečí recidívy některých panslovanských vizí více, než jejich uskutečnění v podobě státního panslovanského monstra. Od počátku devadesátých let našeho století totiž probíhá proces rozpadu sovětského a ruského impéria. V nastalé krizové situaci ruští intelektuálové znovu hledají opory, kterými by posílili ztracené ruské sebevědomí. Úloha, jaká je ve společnosti připisována generálům, ukazuje, kam až je Rusko ochotno jít. Ve vyjádření nacionalistických extrémistů zaznívají mezi jinými slovy i panslovanská vyjádření. Jsou však jen jednostrannou nabídkou opakující vize bojovného ruského zpolitizovaného panslavismu druhé poloviny 19. století. Slovanské národy se k nim vesměs staví negativně. Dokazuji tím, že nikdy neměly o všeobjímající ruský panslavismus zájem. Pokud se obracely k Rusku, pak jen ve snaze posílit si vlastnínárodní vědomí a ne nechat rozpustit v ruském národě. Existovaly však u nich osobnosti, které měly vlastní ambice a cíle, jichž chtěly prostřcdnictvímprostřednictvím nekritického msofílstvírusofilství dosálnout. Pokud byla národní společnost dostatečně silná a sebevědomá, dokázala se jejich vlivu ubránit. To se nestalo po druhé světové válce. Ke slovu se však nedostal panslavismus, ale nekritické rusofílství levicového zaměření rozvíjející snahu napodobit ruský a sovětský vzor za každou cenu. Dnešní ruská propagace panslovanských vizí stejně jako ve druhé polovině 19. století skrývá protizápadní sentiment, expanzionismus a panrusismus. Nebezpečí jejich prosazení trvá v souvislosti s nestabilitou ruského impéria, s jeho vnitřními a vnějšími problémy. (cit. VLČEK Radomír, Ruský panslavismus - realita a fikce, str. 254-255)