Panslavismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 2:
[[Soubor:Slavic europe.svg|thumb|250px| Země obývané Slovany. Západní, východní a jižní Slované jsou odlišnými barvami.]]
'''Panslavismus''' (slovanská vzájemnost, všeslovanství) je [[idea]] jednoty [[Slované|slovanských]] [[národ]]ů. Může mít politický, nebo kulturní charakter (buď sjednocení politické, náboženské, nebo kulturní).
Za zakladatele panslavismu je považován chorvatský misionář [[Juraj Križanić]]. V moderní době se z panslavismu vyčlenilo takzvané [[novoslovanství]], jehož českým představitelem byl [[Karel Kramář]].
Od počátku až dodnes byl propastný rozdíl mezi vnímáním panslavismu v Rusku a v ostatních slovanských národech. Ruský panslavismus byl ve všech etapách svého vývoje fikcí usilující o posílení ruského impéria. Realitou byl tím, že žil v myslích jedinců ochotných obětovat ruské velikosti cokoli, včetně obecně lidských hodnot. Determinací touto skutečností se zformoval nejprve v soubor idejí a později v ideologii, ve které člověk a národ prakticky neznamenal ve srovnání se státem a církevní organizací vůbec nic a naopak tvořil tradiční organickou součást ruského stylu života ochotného k mysticismu a vizionářství. V tom podle mého názoru spočívá nebezpečí recidívy některých panslovanských vizí více, než jejich uskutečnění v podobě státního panslovanského monstra. Od počátku devadesátých let našeho století totiž probíhá proces rozpadu sovětského a ruského impéria. V nastalé krizové situaci ruští intelektuálové znovu hledají opory, kterými by posílili ztracené ruské sebevědomí. Úloha, jaká je ve společnosti připisována generálům, ukazuje, kam až je Rusko ochotno jít. Ve vyjádření nacionalistických extrémistů zaznívají mezi jinými slovy i panslovanská vyjádření. Jsou však jen jednostrannou nabídkou opakující vize bojovného ruského zpolitizovaného panslavismu druhé poloviny 19. století. Slovanské národy se k nim vesměs staví negativně. Dokazuji tím, že nikdy neměly o všeobjímající ruský panslavismus zájem. Pokud se obracely k Rusku, pak jen ve snaze posílit si vlastnínárodní vědomí a ne nechat rozpustit v ruském národě. Existovaly však u nich osobnosti, které měly vlastní ambice a cíle, jichž chtěly prostřcdnictvím nekritického msofílství dosálnout. Pokud byla národní společnost dostatečně silná a sebevědomá, dokázala se jejich vlivu ubránit. To se nestalo po druhé světové válce. Ke slovu se však nedostal panslavismus, ale nekritické rusofílství levicového zaměření rozvíjející snahu napodobit ruský a sovětský vzor za každou cenu. Dnešní ruská propagace panslovanských vizí stejně jako ve druhé polovině 19. století skrývá protizápadní sentiment, expanzionismus a panrusismus. Nebezpečí jejich prosazení trvá v souvislosti s nestabilitou ruského impéria, s jeho vnitřními a vnějšími problémy. (cit. VLČEK Radomír, Ruský panslavismus - realita a fikce, str. 254-255)
== Vznik a vývoj ==
Řádek 8 ⟶ 12:
[[Soubor:Pan-Slavic flag.svg|thumb|right|Všeslovanská vlajka schválena na všeslovanské konvenci v [[Praha|Praze]] v roce [[1848]]]]
Již v dobách [[humanismus|humanismu]] a [[renesance]] se objevily první vlaštovky budoucího relativně vlivného a silného panslavistického hnutí ([[Juraj Križanić]], [[Vinko Pribojević]], [[Mavro Orbini]]
Mnozí Slované však stále žili v mnohonárodnostních říších, jejichž cíle nebyly slučitelné s národnostními a obrozeneckými záměry. Západní Slované (Češi, Moravané, Slováci, Poláci) žili v područí [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]], jižní Slované pak byli součástí jak [[Rakousko-Uhersko|Vídně]], tak i [[Osmanská říše|Osmanské říše]]. Myšlenky [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]], či v [[Jižní Slované|jihoslovanském]] prostředí [[ilyrské provincie|francouzská správa]] ukázaly mnohým, že spravedlivější společnost existuje.
Řádek 22 ⟶ 26:
Panslovanská aktivita vyvrcholila [[Slovanský sjezd]] v Praze v roce [[1848]]. Na sjezdu se probírala celá řada témat, tehdy slovanské národy tížící; kromě rakouských Slovanů přicestovali také i zástupci [[Rusko|Ruska]]. Z těch hlavních otázek se do popředí dostalo to, jak čelit pangermanismu a jak uplatnit právo na sebeurčení národů. Tehdy byla vytvořena také i [[všeslovanská vlajka]]{{Doplňte zdroj}} (tu později převzala jako státní vlajku [[Jugoslávie]]) a píseň [[Hej, Slované|Hej Slované]].
Aktivity požadující prosazování zájmů slovanských národů v rámci Rakouska později oslabovaly a do popředí se dostal další proud, [[austroslavismus]]. Na jeho úspěch měl především vliv ten fakt, že celá řada lidí (např. [[Ľudovít Štúr]], [[Karel Havlíček Borovský]] etc), která původně prosazovala myšlenku sjednocení Slovanů pod ruským carem, po návštěvě Ruska pochopila kulturní odlišnost střední i východní Evropy a hledala umírněné a politicky průchodné řešení, ovšem bez potřeby rezignovat na vlastní národní ideály.
ruský politický panslavismus má kořeny v polovině 19. století po prohrané Krymské válce. Tehdy politikové poraženého Ruska přehodnotili svůj původně velmi kladný až nekriticky obdivný vztah k tehdejším evropským mocnostem (dnes by se řeklo "západním státům") a s cílem oslabovat tyto "západní státy" začali hledat nové spojence v probouzejících se malých nesamostatných slovanských národech. Že šlo jen o vypočítavou politiku dokazuje vztah tehdejšího Ruska k podrobeným Polákům na ruských územích, který celému světu prakticky ukázal, jaké mocenské zájmy Rusko ve skutečnosti mělo. Tehdy také vznikla propagandistická kniha N. J. Danilevského "Rusko a Evropa"<ref>[http://royallib.com/book/danilevskiy_nikolay/rossiya_i_evropa.html DANILEVSKIJ, Nikolaj. Rusko a Evropa. Moskva. 1854. (ke stažení v ruštině)]</ref>, ve které byla rozpracována idea protikladnosti úpadkového západního germánsko-románského světa a nastupující slovanské civilizace pod hegemonií Ruské říše.
=== Konec 19. století ===
Řádek 34 ⟶ 40:
Zatímco po vzniku [[Československo|Československa]] se mezi západoslovanskými národy od panslavismu upustilo, pro nově vzniklé [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]] se stal hlavní [[Ideologie|ideologií]]; za panslavistické byly vybrány i [[státní symboly]], které tak měly reprezentovat jednotu [[národ]]ů země. Nemalý vliv na úpadek panslavismu u západních Slovanů měl československo-[[Polsko|polský]] spor o [[Těšínsko]], [[Orava (region)|Oravu]] a [[Spiš]]. Rovněž [[Říjnová revoluce|bolševická revoluce]] v [[Rusko|Rusku]] a odklon Ruska od svých tradičních hodnot vedl k úpadku slovanské myšlenky u západních Slovanů. Názorový rozkol mezi bývalými tzv. „rakouskými“ Slovany a východní Evropou se totiž dramaticky prohloubil. Naproti tomu v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců se panslovanství stalo nutností z důvodu snahy o sjednocení historicky a kulturně rozdílných slovanských národů v jednom státě.
Za [[druhá světová válka|druhé světové války]] byli Slované [[nacismus|nacistickým]] [[Německo|Německem]] považováni za třetí „rasu“ (po [[Židé|Židech]] a [[Romové|Romech]]) určenou k likvidaci nebo zotročení{{Zdroj?}}. Ovšem ani tato skutečnost nevedla po skončení konfliktu (jak by se dalo předpokládat) k novému rozmachu panslavismu. Bylo to dáno i tím, že ve všech slovanských státech byly nastoleny [[komunismus|komunistické]] režimy. V [[sovětský blok|sovětském bloku]] se sice občas panslavistická [[argumentace]] používala k zdůvodnění spojenectví mezi [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] a dalšími slovanskými státy, ale obvykle byla překryta „socialistickým internacionalismem“. Těchto Všeslovanských výborů se účastnili komunisté z různých slovanských zemí včetně Československa (např. [[Zdeněk Nejedlý]]) a které byly personálně propojené s vedením Komunistické strany Sovětského svazu a sovětským Komisariátem (ministerstvem) zahraničních věcí.
== Panslavismus v současné době ==
Panslavistické myšlenky se objevují i dnes, většinou v různých politických i nepolitických sdruženích a spolcích.{{Doplňte zdroj}} Spektrum těchto myšlenek je poměrně rozsáhlé – od názorů na potřebu vytvoření společného slovanského státu na [[federace|federativním]] principu, až po volnou spolupráci mezi slovanskými národy. Na určitý vzestup panslavismu mají, mimo jiné, vliv události v bývalé [[Jugoslávie|Jugoslávii]]{{Doplňte zdroj}} – zejména války mezi [[Chorvati|Chorvaty]], [[Srbové|Srby]] a [[Bosňáci|Bosňáky]], považované panslavisty za bratrovražedné boje, kterým je nutno v budoucnosti zabránit. Objevují se i vzpomínky na [[germanizace|germanizaci]], [[maďarizace|maďarizaci]], [[druhá světová válka|druhou světovou válku]], [[Turecko|tureckou]] okupaci [[Balkán|Balkánu]]
V České republice je za proruskou panslavistickou stranu politického typu považován [[Českomoravský slovanský svaz]]<ref>[http://slovane.eu Webové stránky Českomoravského slovanského svazu s heslem: "Sjednocuj, buduj a braň!"]</ref>, [[České hnutí za národní jednotu]], někdy i [[Národní strana (2002)|Národní strana]]. Staré komunisty i mladé nacionalisty dal dohromady společný negativní postoj k USA a EU.
|