Jozef Lettrich: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Robot: Nahrazení kategorie Osobnosti československého protikomunistického odboje za Českoslovenští disidenti
m →‎Předsedou Demokratické strany 1945-1948: oprava odkazu na rozcestník
Řádek 126:
| datum přístupu = 2012-10-10}}</ref>
 
Od roku 1946 sílil politický a později i justiční tlak slovenských komunistů na nekomunistické strany. Lettrich se v červnu 1946 v rozhlasovém projevu jasně vyslovil pro Československo, ale KSS stále upozorňovala na to, že Demokratická strana je napojena na ľudácké a separatistické skupiny. Argumentovali i shovívavostí Demokratické strany vůči prezidentovi slovenského státu [[Jozef Tiso|Jozefu Tisovi]]. Lettrich ovšem zpětně postoj DS, která se přimlouvala za milost pro Tisa odsouzeného (a později popraveného) jako válečného zločince, vysvětloval tím, že strana nechtěla dále polarizovat česko-slovenské vztahy a vyhrocovat náboženské napětí. Zároveň prý nechtěl z Tisa udělat mučedníka. V roce 1947 krátce před Tisovou popravou nicméně Lettrich nenechal předsednictvo SNR hlasovat o případné žádosti o milost a celou věc postoupil centrálním úřadům. Později to jeho spolupracovníci zdůvodňovali spíše taktickými vnitrostranickými ohledy - v DS totiž působili exponenti komunistů ([[Milan Polák]]) a případné hlasování předsednictva SNR by jen odkrylo nejednotnost strany. 14. června 1946 ostře kritizoval Demokratickou stranu na zasedání [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] český komunista [[Václav Kopecký]] za její snahy o zachovávání dědictví slovenského státu a za prosazování koncepce Československa jako pouhého soustátí. Historik [[Jan Rychlík (historik)|Jan Rychlík]] soudí, že DS skutečně měla v poválečném období koncepci volnějšího, federativního svazku Čechů a Slováků, ale to nemuselo vůbec znamenat návaznost na ľudácký válečný režim. Samotný Lettrich předložil 17. června 1946 vlastní návrh státoprávního uspořádání, který mírně vycházel vstříc požadavkům českých stran na omezení pravomocí slovenských orgánů. Nicméně DS v tomto ohledu nezískala podporu a koncem června 1946 byla i přes její postoje prosazena takzvaná [[Třetí pražská dohoda]], výrazně omezující kompetence Sboru pověřenců a Slovenské národní rady.<ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad