Wikipedie

Wikipedistka:Šárka Svojová/Další písek: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
značky: nevhodný zdroj editace z Vizuálního editoru
Řádek 20:
Na tomto gymnáziu ve Velkém Meziříčí získal Borbonius své první zaměstnání jako collega docentium ([[učitel]]) a dostal se tím z [[chudoba|chudoby]], ve které byl. Přišel do styku s domácími i zahraničními šlechtici, protože jeho žáci byli také z rodů [[Hardekové|Hardeků]], Kavků z [[Říčany|Říčan]], Gilleisů, Puchheimů, [[Lichtenštejnové|Lichtenštejnů]], [[Šlejnicové|Šlejniců]], [[Zahrádečtí ze Zahrádek|Zahrádeckých ze Zahrádek]], [[Z Vrchovišť|Vencelíků z Vrchovišť]], [[Valdštejnové|Valdštejnů]], [[Sinzendorfové|Zinzendorfů]] nebo [[Žerotínové|Žerotínů]]<ref>Holý (2011), s. 58 - 59</ref>
 
K dalšímu zlepšení jeho finanční situace došlo 28. října [[1591]], když nastoupil jako [[preceptor]] (vychovatel) [[Morava|moravského]] šlechtice [[Vartenberkové|Jana Jiřího z Vartenberka]] na [[Napajedla|Napajedlích]]. Jeho asi desetiletý [[žák]] byl [[sirotek]]. Otec Zdeněk mu zemřel okolo roku [[1583]] a matka Magdalena z [[Kunovice|Kunovic]] o šest let později. O chlapce pak jako poručníci pečovali dva [[Žerotínové]], Fridrich ze Žerotína a na [[Židlochovice|Židlochovicích]] († [[1598]])<ref>Holý (2011), s. 60</ref> a Bernard, pán na [[Rožnov pod Radhoštěm|Rožnově]] a [[Valašské Meziříčí|Meziříčí]] nad [[Bečva|Bečvou]]. Jan Jiří se měl pod Borboniovým vedením soukromě vzdělávat a také na městských školách a cizozemských univerzitách.
 
Do jara [[1593]] byli oba ve [[Znojmo|Znojmě]]. Ubytovali se v domě tamního lékaře Jana Pomaria, absolventa univerzity ve [[Vídeň|Vídni]] a dřívějšího vychovatele [[Páni z Lipé|pánů z Lipé]]. Borbonius u něj působil jako praktikant a získal tak praktické znalosti a dovednosti, které byly v té době důležité pro studium [[lékařství]], kterému se chtěl věnovat po skončení vychovatelské práce. Doktor Pomarius jej také inspiroval ke studiu [[filosofie|filozofie]] a [[teologie]].
Řádek 28:
V roce [[1594]] se svým žákem Janem Jiřím strávili pět měsíců v Napajedlech, a pak přešli do [[Brzeg|Břehu]] ve [[Slezsko|Slezsku]]. Zde bylo vyhlášené gymnázium s pěti třídami, které koncem 60. let 16. století založil kníže Jiří II. Břežský a nechal pro něj postavit dodnes stojící školní budovu v renesančním stylu.
 
Na podzim [[1595]] odešel Borbonius se svým žákem Janem Jiřím zpět do Napajedel, protože bylo určeno, že společně podniknou kavalírskou cestu a budou studovat v [[Basilej|Basileji]]. Do konce roku [[1595]] se proto museli připravovat. Borbonius převzal dalšího žáka Zikmunda Praksického ze Zastřizle, kterého měl na starosti již v Jihlavě. Napajedla opustili 17. února [[1596]] a přes [[Brno]], kde se zastavili u nejvyššího hejtmana Markrabství moravského a Vartemberkova poručníka Fridricha ze Žerotína, a prostřednictvím brněnského lékaře [[Šimon Grynae|Šimona Grynaea]] převedli dvě stě tolarů do Basileje, [[Boskovice]], kde se k nim připojil Zikmund Praksický, [[Litomyšl]], [[Pardubice]] a Kolín doputovali 3. března do Prahy. Zde se Borbonius rozloučil se svým vlastním bratrem Václavem. Sešel se i s panem [[Václav Budovec z Budova|Václavem Budovcem z Budova]], rentmistrem, praefectus redituum (pokladníkpokladníkem) [[česká komora|české komory]] a královské rady při [[Opravný prostředek|apelacích]], a jehož manželka Anna byla ze stejného rodu Vartenberků<ref>{{Citace monografie|příjmení = Kaplický|jméno = Václav|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Veliké theatrum. Prolog k tragédii, jejíž jméno je třicetiletá válka|vydání = 2|vydavatel = Československý spisovatel|místo = Praha|rok = 1980|počet stran = 261|strany = 15|isbn = |edice = Klič|odkaz na autora = Václav Kaplický}}</ref> jako Borboniův žák Jan Jiří. Borbonius pána z Budova ústně, poté i písemně, ho poprosil, aby na něhoněj pamatoval při projednávání jeho žádosti o výhost.
 
=== Básnická fáze ===
Řádek 47:
 
=== Studijní pobyt v Basileji ===
Prahu Borbonius se svými žáky, ke kterým jako společník Jana z Vartenberka<ref>{{Citace monografie|příjmení = Březina|jméno = Vladimír|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Rytířský stav v Čechách a na Moravě v raném novověku, Rod Bukůvků z Bukůvky od středověku do 20. století|vydání = 1|vydavatel = Veduta|místo = České Budějovice|rok = 2008|počet stran = 185|strany = 73|isbn = 978-80-86829-33-3|edice = Šlechta zemí České koruny}}</ref> přibyl ještě další šlechtic Albrecht, jehož otec byl bohatý moravský rytíř Jan [[Bukůvkové z Bukůvky|Bukůvka z Bukůvky]] na [[Třemešek (zámek)|Třemešku]] a [[Ivanovice na Hané (zámek)|Ivanovicích]] († [[1620]]) a matka Ester Syrakovská z Pěrkova<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Dolní Studénky – renesanční náhrobky Ester Syrakovské a jejich dětí|url = http://www.turistika.cz/mista/dolni-studenky-renesancni-nahrobky-ester-syrakovske-a-jejich-deti|vydavatel = Turistika.cz|místo = Lapidárium, Hrubý Jeseník|datum vydání = |datum přístupu = 2015-07-17}}</ref>, a další preceptor Jiří Lessnar, opustil 7. března [[1596]]. Cestovali přes [[Amberg|Amberk]], kde byla slavnost na počest narozenin [[Kurfiřt|kurfirsta]] [[Fridrich IV. Falcký|Fridricha IV]]. Další zastávka byla v [[Altdorf|Altdorfu]], kde se Borbonius seznámil s profesorem práv Konradem Rittershusiem. V té době přešel Borbonius z [[Gregoriánský kalendář|gregoriánského]] [[Kalendář|kalendáře]] na [[Juliánský kalendář|juliánský]]. Pak pokračovali přes [[Norimberk]] a [[Marbach|Marbach.]] Borboniovi se vrátila zimnice, která ho trápila i v mládí. Cestu ještě zkomplikoval Albrecht Bukůvka, který ve vesnici Neckarbischofsheim bez jakéhokoliv důvodu zastřelil slepici a místní vesničané se na ně kvůli tomu rozzlobili<ref>Holý (2011), s. 67</ref>. V [[Heidelberg|Heidelberku]] se zdrželi přes čtyři dny, prohlédli si [[Univerzita Heidelberg|univerzitu]] a Borbonius se nechal léčit profesorem medicíny Ludwigem graffemGraffem (Graviem). V Badenu jej potom léčil basilejský profesor medicíny Felix Platter, který jej potom léčil i v Basileji, kam dorazili 8. dubna. Bydlení nalezli v hostinci „zum Storch" (u Čápa), ale po dvou dnech se na žádost Fridricha ze Žerotína přestěhovali do konviktu, který vedla Lavinia de Canonicis, manželka basilejského profesora a představeného církevní obce Johanna Jakuba Grynaea. Jeho manželce za místo u stolu zaplatili 400 [[Tolar (historická měna)|tolarů]] na stravu. Albrecht Bukůvka z Bukůvky se ale hned druhý den přestěhoval do konviktu profesora Johanna Buxtorfa, kam pak chodil na jídlo i Jiří Zikmund.
 
[[Imatrikulace|Immatrikulováni]] byli 20. dubna [[1596]] a Borbonius na této [[Kalvinismus|kalvínské]] univerzitě studoval lékařství, seznámil se s [[chemiatrie|chemiatrií]] (lékařský směr v 17. – 18. stol., který veškeré životní pochody vysvětloval chemickým děním v těle) a zácvikem v [[lékárna|lékárně]]. Všichni navštěvovali přednášky, chodili na [[Botanika|botanické]] výlety s doktorem Banhinim, cvičili se v [[Rétorika|řečnění]] i hudbě. Borboniovi se ale stále vracela zimnice, postonával, trpěl [[Melancholie|těžkomyslností]] a hledal proti ní pomoc.
Řádek 55:
I když to byla smutná doba, byl velmi zaměstnán. Své žáky učil rétoriku, logiku, latinsky číst [[Starý zákon|Starý]] a hlavně [[Nový zákon]], koncipování korespondence, soukromým disputacím a doprovázel je na přednášky artistické fakulty.
 
Albrecht Bukůvka byl dobrý student, přednášel latinské texty a za veřejné čtení [[List Galatským|listu ke Galatským]] obdržel od J. Grynaea jako odměnu knižní vydání modliteb na žalmy Petra Martyra Vermigliho. Učil se hrát na [[loutna|loutnu]] a jeho kolegové na [[varhany]].
 
Věnoval se i vlastnímu studiu medicíny, navštěvoval lékařské přednášky, disputace, praxe v univerzitní lékárně. Účastnil se [[Anatomie|anatomických]] ostentací (z lat., podívaná, ukázalosť) profesorů v akademickém anatomickém divadle, kde probíhali pitvy zvířat i lidí. V prosinci [[1596]] to třeba byla [[pitva]] těla, kterou prováděl dr. Kašpar Banhius, a kterou Borbonius ve svém deníku pečlivě popsal. Připravoval se také ke zkouškám. Četl [[Polemika|polemické]] spisy, účastnil se theologických [[Disputace|disputací]] a psal hodně do Čech [[Karel starší ze Žerotína|Karlu ze Žerotína]], Šimonu Grynaeovi v [[Brno|Brně]], Václavu Laviniovi, Šimonu Skálovi Klatovskému, Matiáši Plorantiu, [[Daniel Adam z Veleslavína|Danieli Adamu z Veleslavína]], Václavu Budovci z Budova, Jeronýmu Arconatovi (Hieronymus Arconatus z [[Lemberkové|Lemberka]], 1553-1599), Vilému z Lovče, [[Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu|Theodoru z Ottersfeldu]], Zdeňku z [[Valdštejnové|Valdštejna]], Janu Paludiovi v [[Ženeva|Ženevě]] a dalším.
Řádek 73:
Dne 7. května Borbonius dostal dva dopisy. Pán ze Žerotína, poručník Varbenberkův, mu psal, aby se s Vartenberkem vrátil domů a Praksického aby kvůli cestě do Ženevy předal Paludiovi. Ve druhém dopise byla nabídka Borboniova rodáka Mistra Šimona Skály z Kolince, děkana [[artistická fakulta|artistické fakulty]] pražské univerzity, aby se přestěhoval do Prahy a přednášel medicínu „''in academiam Pragensam ad professionem medicam''".
 
Pět dní nato, 12. května [[1597]], s Vartenberkem a Bukůvkou opustili Basilej. Nejdříve navštívili [[Ženeva|Ženevu]], [[Lyon]], [[Lausanne]], [[Schaffhausen]] a přes [[Vídeň]] cestovali na Moravu, kam 12. června přišli do Napajedel. Tady se Albrecht chvíli na [[Napajedla (zámek)|zámku v Napajedlech]] pozdržel, ale v srpnu [[1597]] ho Borbonius doprovodil do Ivanovic za otcem.<ref>Březina (2008), s. 73</ref>
 
=== Návrat z ciziny ===
Řádek 80:
Borbonius byl v roce [[1597]] mezi pozvanými svatebními hosty, když potřetí a naposledy vstupoval do stavu manželského [[Velký Újezd|Jakub st. Vojsko z Bogdunčovic]], biskupský a kapitulní [[prokurátor]] olomouckého [[Stanislav Pavlovský|biskupa]]; moravský královský prokurátor. Borbonius o něm psal jako o starém, chromém a slepém muži. Přesto se svou třetí ženou Kateřinou Březnickou z [[Náchod|Náchoda]] zplodil ještě dvě dcery, Johanku a Annu, které však zemřely v dětském věku<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = Jord|jméno = |titul = Encyklopedie dějin města Brna|url = http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2670|vydavatel = |místo = |datum vydání = |datum aktualizace = 2011-04-26|datum přístupu = 2015-06-24|kapitola = Jakub st. Vojsko z Bogdunčovic}}</ref>
 
V témže roce [[1597]] byl Borbonius jako věhlasný doktor přizván lékařem Vavřincem Suchartou k lékařským konzultacím kvůli projevům pakostnice Karla staršího ze Žerotína, kterého znal již několik let. Byl považován za vyhlášeného specialistu při léčení této nemoci i ze zkušeností získaných z léčení dalšího významného aristokrata a Žerotínova přítele [[Karel I. z Lichtenštejna|Karla z Lichtenštejna]]. Výsledek odborné konzultace z dochovaných pramenů není znám, ale popisy této nemoci se pak staly pravidelnou součástí Žerotínovy korespondence až do jeho smrti v roce [[1636]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = Knoz|jméno = Tomáš|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Karel st. ze Žerotína / Don Quijote v labyrintu světa|vydání = 1|vydavatel = Vyšehrad|místo = Praha|rok = 2008|počet stran = 365|strany = 288|isbn = 978-80-7021-956-0|odkaz na autora = Tomáš Knoz}}</ref>
 
V září [[1598]] se kvůli přípravám na cestu Borbonius vypravil do [[Čechy|Čech]]. Cestoval přes [[Český Brod]], [[Mělník]] a do [[Litoměřice|Litoměřic]] přišel okolo 20. září, kde hned zapomněl na veškeré cestovní a studijní plány. Náhodou se seznámil s Kateřinou, dcerou Salomeny Nosidlové, která souhlasila, že se stane jeho ženou. Musel ještě vyřídit nějaké záležitosti s tím spojené, tak nerad opustil nevěstu a 27. listopadu odjel přes [[Praha|Prahu]], [[Čáslav]], [[Havlíčkův Brod|Německý Brod]] a Brno do Napajedel. Tam mu ale brzo přišla zpráva, že se Kateřina rozmyslela a vrátila svému snoubenci volnost. Dary, které od něj dostala, již předala příteli Borboniovu Eliáši Čtyrkolskému. Borbonius se hned vydal do Litoměřic, ale nesměl ani vstoupit do domu, ve kterém Kateřina bydlela. Tím skončil své zápisky.
Řádek 90:
Borbonius ještě nějakou dobu strávil na Moravě, a potom přijel do Čech.
=== Lékařská praxe ===
Po získání doktorátu lékařství a návratu do Čech si Borbonius otevřel lékařskou praxi. Stal se physikusem v [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]], kde byl významný [[Sbor (církev)|sbor]] českých bratří, a 26. února [[1601]] se oženil s Annou, dcerou Verony [[Římskokatolická farnost Mcely|Hytychové]], boleslavské [[Měšťanstvo|měšťky]], s níž dostal hojné [[věno]]. Byla to bezdětná vdova po Petřekovi z [[Polkovice|Polkovic]], důchodenském písaři, kterého zabili pacholci řezničtí, když se v noci opilý vracel domů<ref>Kaplický (1980), s. 33</ref>.
 
V různých dobách měl mnoho žáků, ve svých zápiscích jmenoval [[Maxmilián z Lichtenštejna|Maxmiliána]] a Gundakera z [[Lichtenštejnové|Lichtenštejna]]; Jana a Ladislava a Praga, tři bratry z Puchenheimu; tři bratry ze Sonnenbergu a Holobrunu; pána ze Zinzendorgu, Rudolfa ze [[Šlejnicové|Šlejnic]], [[Páni z Říčan|Viléma z Říčan]], Zdeňka a Bartoloměje z Valdštejna, pána z [[Hardekové|Hardeku]], dva pány z Presingu, Veicharda a Pavla Volkarda z [[Auerspergové|Auersperku]], Karla ze Žerotína (syna [[Nové Dvory (okres Kutná Hora)|Kašpara Melichara ze Žerotína]]), Jindřicha ze Zahrádky, [[Bukůvkové z Bukůvky|Bukůvku z Bukůvky]], [[Adam Hodějovský z Hodějova|Adama Hodějovského]] a jiné. Díky nim získal doporučení do různých šlechtických rodin. Brzy měl hodně pacientů a větší majetek. Dne 13. května [[1601]] poslal do [[Česká komora|komory české]] prosebný list, aby [[Jezdectvo|rejtarové]], kterých bylo 500 pod správou Matyáše hraběte z Thurnu a Jana [[Trčkové z Lípy|Trčky]] kvůli mustrování v městě Boleslavi Mladé několik týdnů, do domu a dvorce jeho nebyli ubytováni, protože „''v kraji Boleslavském osobám stavu [[Panský stav|panského]], rytířského i městského v nemocech a nedostatcích zdraví jich začasté propůjčovati se musí''". Nejspíš již v Mladé Boleslavi se Borbonius poznal s paní Marií [[Žacléř|Magdalenou]] [[Trčkové z Lípy|Trčkovou]], dcerou Ladislava (Popela) z [[Lobkovicové|Lobkovic]] a Magdaleny hraběnky [[Salm-Reifferscheidt-Raitz|Salmové]], manželky [[Jan Rudolf Trčky z Lípy|Jana Rudolfa Trčky z Lipé]], matky Adama [[hrabě|hraběte]] Trčky. Byla to paní duchaplná, zaujímala vysoké postavení a později se za něj významně přimlouvala.<ref>Dvořák (1896), s. 8</ref>
Řádek 214:
 
=== Emigrace ===
V roce [[1627]] opustil Čechy, odešel nejdříve do [[Sasko|saské]] [[Žitava|Žitavy]] a potom do polské [[Toruň|Toruně]] v Prusích. Kníže Radivil<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Albrycht Stanisław Radziwiłł|url = https://en.wikipedia.org/wiki/Albrycht_Stanis%C5%82aw_Radziwi%C5%82%C5%82|vydavatel = |místo = |datum vydání = |datum aktualizace = 2015-07-21}}</ref> zde [[Exulant|exulantům]] vykázal pustou osadu.
 
I v nové vlasti brzy získal Borbonius význačné postavení, protože jej za osobního lékaře přijal královský syn [[kníže]] Vladislav, následně [[král]] [[Vladislav IV. Vasa|Vladislav IV.]], a léčil i další vysoce postavené příslušníky polské šlechty.
 
V [[Emigrace|emigraci]] se scházel s [[Jan Amos Komenský|Janem Amosem Komenským]].
 
Borbonius zemřel v Toruni 16. prosince [[1629]]. Epitaf mu napsal sám Komenský: „Ačkoli nedošel koruny mučednické, však mezi pravdy boží vyznavače počten býti má."<ref>Kaplický (1980), s. 258</ref>
 
== Jan Amos Komenský o Borboniovi ==
 
=== KAPITOLA LXXXIV. ===
 
=== Matiáš Borbonius, doktor ===
# Mezi odsouzenými byl vzácný a šťastný lékař, za tří císařů zemský doktor, Matiáš Borbonius; jehož když těmi bouřkami nevinným býti poznal kníže z Lichtenšteina, život mu vyprosil a sobě za životního doktora vzal. Což Jana Chrysostoma Šreple, císařského rychtáře, kterýž pěkného Borboniusova domu dostati usiloval a proto všecko zlé o Borboniovi mluvil, tak mrzelo, že nemoha jeho, jak chtěl, zkaziti, ani ďábelské k němu nenávisti v srdci tajiti, potkav ho od knížete se vracejícího na ulici města, pochopům ho kyjmi bíti a až do domu tak provázeti rozkázal. Což ač knížeti odporné bylo, však se Šreplovi nic za to nestalo.
# Ten doktor, ačkoli nedošel koruny mučedlnické, však mezi pravdy Boží vyznavače počten býti má. Nebo kolikrát koli s ním buď kníže neb od něho k tomu nastrojení lidé o proměnění náboženství opravdově mluvili, (mluvívali pak často), vždycky však nadarmo. Hodná jest paměti daná od něho Smečanskému odpověd; nebo když lahodnými slovy a z Veliké přívětivosti i objímáním jeho, aby římským katolíkem byl, žádaje řekl: "Ach můj milý Borboni, jak bys ty znamenitě katolické církvi a mnohých lidí spasení nápomoci mohl příkladem svým!" on spěšně nato odpověděl: "Nýbrž nic jistšího není, jako že by se velká škoda církvi Vaší stala, kdybych já k ní přistoupil." A když se na příčinu vzeptal, odpověděl: "Račte mi věřiti, m. p., že tak mé svědomí outlé jest, že žádnou věcí ničehož odporného strpěti nemůže. Jestliže bych tedy proti svědomí přestoupil, nic bych očekávati od něho nemohl, než že by mne hryzlo, trápilo, mučilo i na zoufání přivedlo. A já s naříkáním a strachem z světa sejda, byl bych příčinou, že by se jiní mým příkladem káti a toho varovati učili." Tak nepohnutého vida, v nenávist ho vzal a s jinými v létu 1628. z země vypověděl.
# A tak se přestěhoval Borbonius do Polska, kdež od Vladislava, královského syna, (potom krále) za doktora užíván byl. V Prusích v městě Toruni život dokonal, téměř sedmdesátiletý stařec, léta 1629. 16. prosince.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Komenský|jméno = Jan Amos|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Historie o těžkých protivenstvích církve české. Summa historie o protivenstvích církve české, hned od počátku jejiho na víru křesťanskou obrácení (to jest od léta 894. až do léta 1632.) zběhlých.|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = |počet stran = |strany = |isbn = |url = http://texty.citanka.cz/komensky/perztoc.html|kapitola = KAPITOLA LXXXIV., Matiáš Borbonius, doktor, http://texty.citanka.cz/komensky/perz2-84.html}}</ref>
 
== Dochované památky ==
Řádek 254 ⟶ 263:
 
=== Romány o něm ===
O Borboniovi pojednávají díla [[Zikmund Winter|Zikmunda Wintra]] ''[[Mistr Kampanus (román)|Mistr Kampanus]]'' a [[Václav Kaplický|Václava Kaplického]] ''VelkéVeliké Theatrum''.
 
=== Dílo ===
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedistka:Šárka_Svojová/Další_písek“