Rohanové: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
Řádek 38:
[[Soubor:Blason fam fr Rohan-Guéménée.svg|thumb|Erb Rohanů, knížat de Guémené]]
 
Větev založil Charles I., mladší snysyn Jeana I. a Jany, dcery navarrské královny [[Jana II. Navarrská|Jany II.]] Charles začal na konci 14. století užívat titul pána z Guémené ([[Guémené-sur-Scorff]], knížectví od roku 1570). Později byl pro Rohany-Guémené vytvořen vévodský titul de Montbazon (1588, poté zanikl a byl obnoven roku 1594) spojený se stavem francouzských pairů.
 
Z této větve pochází řada významných osobností, včetně kontroverzních, intrikánky [[Marie de Rohan]], provdané vévodkyně de Luynes, nebo [[Louis René Édouard de Rohan|kardinála Rohana]] zapleteným do náhrdelníkové aféry.
 
V době Velké francouzské revoluce Rohanové emigrovali a tato větev hrála důležitou roli v řadách royalistické kontrarevoluce (ve službách Velké Británie a Rakouska). V mezidobí našla větev azyl v Rakousku (v roce 1808 jim zde byl uznán titul knížete z Rohanu). Za Napoleonova císařství se někteří Rohanové smířili a navrátili se do Francie (ještě v roce 1808 bylbylo této větvi potvrzeno postavení [[šlechta císařství|hrabat císařství]]), nicméně hlava rodu [[Charles Alain de Rohan|Charles Alain]] se odmítl do Francie vrátit, načež byl roku 1809 ve Francii odsouzen k smrti.
 
Po restauraci Bourbonů došlo k normalizaci vztahů (bylbylo jim například obnoveno postavení pairů), nicméně ani poté se do Francie nevrátili, naopak si vybudovali venkovské sídlo v Čechách na [[Sychrov (zámek)|Sychrově]] v roce 1820.
 
Na vídeňském kongresu bylo řešeno také bouillonské dědictví, které bylo roku 1824 vyřešeno přiznání titulu vévody de Bouillon pro hlavu rodu.
Řádek 52:
Větev, která se oddělila od větve Rohan-Guémenée v roce 1541 a píše se po obci [[Gyé-sur-Seine]].
 
Po oddělení získali získali Léon (zprvu vikomství, od roku 1548 knížectví). Členové konvertovali ke kalvinismu a tato větev po dobu své existence hrála důležitou roli v podpoře [[hugenot]]ů v Bretani. Největší význam dosáhla větev za [[Henri II. de Rohan|Henriho II.]], kterému se podařilo povýšit na vévodu z Rohanu (1603), s titulem spojen stav pairů Francie.
Pro Henriho bratra Benjamina byl vytvořen roku [[1626]] titul vévody de Frontenay.
 
Řádek 59:
=== Rohan-Soubise ===
[[Soubor:Blason fam fr Rohan-Soubise.svg|thumb|Erb Rohan, seigneurs de Soubise]]
Větev, která se od větve Rohan-Guémenée oddělila v roce 1630, svoje jméno odlišila se podle vlastnictví [[Soubise]] v [[Charente-Maritime]] (zprvu panství, od roku 1667 spojeno s knížecím titulem).
 
BylVe větevvětvi byl obnoven titul vévody de Frontenay, později roku 1714 přeměněn na vévoda Rohan-Rohan (pro odlišení od hlav rodu Rohan-Chabot, kterým byl potvrzen titul vévoda de Rohan, s vévodstvím Rohan-Rohan byl spojen s důstojenstvím paira Francie). Mezi nejvýznamnější členy patřil [[Charles de Rohan-Soubise]], známý jako maršál de Soubise, který byl maršálem Francie.
 
Větev vymřela roku 1807.
Řádek 78:
== Erb ==
[[Soubor:Rohanský palác, Karmelitská 07.JPG|náhled|Rohanský erb na [[Rohanský palác|Rohanském paláci]] v Karmelitské ulici v Praze. Velmi se blíží podobě erbu, který byla Rohanům v roce 1808 pro Rakousko uznán (odchyluje se pouze užitím jednoho hesla na místo dvou uznaných)]]
Rohanský [[erb]] byl červený štít se zlatými prázdnými routami (ve starší podobě sedm prázdných rout v postavení 3, 3, 1, novější podoba má devět rout v postavení 3, 3, 3). Tento štít používala hlavní linie, po ní dědická linie Rohanů-Gié, od linie Rohan-Guémenée užívají Rohanové (tedy všechny odnespodnes žijící linie) polcený štít, kde byla pravá polovina červená s devíti routami a levá polovina potažená hermelínovou kůží (jak odkaz na blízký vztah k bretaňským vévodům). V Rakousku byl Rohanům právě tento štít potvrzen (spolu s dvěma lvi jako štítonoši, knížecí korunou a pláštěm). Původně ve Francii se odlišovali jednotlivé linie štítem, na kterém byl polcený rohanský štít položen jako srdeční štítek.
 
Nejstarší rodové heslo doložené ve výzdobě [[Josselin]]u je „A plus“. Později, zřejmě jako důsledek nesplněných nároků na bretaňský knížecí stolec, používali heslo „Roi ne puis, duc ne daigne, Rohan suis“ (Králem nemůžu, vévodou nechci být, jsem Rohan). Důležitou roli hrají hesla zdůrazňující čest a hrdost na svůj původ, používali „Potius mori quam foedari“ (to je vlastně obdoba hesla Bretaně „Plutôt la mort que la souillure“, tedy Raději zemřít nežli být nečestný) a druhé heslo obdobného významu „Macla sine macula“. Hesla „Potius mori quam foedari“ a „Macla sine macula“ byla potvrzena i v rohanském erbu v Rakousku.