Řád templářů: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Náhrada Hughes_de_Payns.svg -> Armoiries_Ugo_dei_Pagani.svg (CommonsDelinker: File renamed: File renaming criterion #2: Changer un nom sans aucune signification ou ambigu en un représentatif du sujet de l'
m (GR) File renamed: File:Ugo dei Pagani (Versailles).jpgFile:Hugues de Payens (Versailles).jpg File renaming criterion #4: Приведение к единообразному виду имён с…
Řádek 44:
{{Citát|V témže roce 1118 jistí vznešení muži rytířského stavu, pobožní muži, Bohu zasvěcení a bohabojní, se zavázali službou Kristu z rukou patriarchy. Slíbili žít navždycky jako řádní kanovníci, bez vlastnictví, v čistotě a poslušnosti. Jejich předáky byli ctihodný Hugo z Payns a Godefroi ze Saint Omer. Jelikož neměli žádný kostel ani žádné sídlo, dal jim král dočasně obydlí jižně od paláce, blízko chrámu Páně (dnešní mešita Aqsá). ... Král, jeho vznešení muži, také patriarcha a církevní preláti jim svěřili úděly ze svých domén, některé na vymezený čas a některé navěky. Museli se postarat rytířům o potravu a oblečení. Jejich plnou povinností, kterou jim patriarcha a ostatní biskupové uložili za odpuštění hříchů, bylo, že budou chránit cesty a silnice proti útokům lupičů a loupežníků. To se dělalo zvláště na ochranu poutníků.|[[Vilém z Tyru]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = Věra Hrochová | titul = Křížové výpravy ve světle soudobých kronik | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství | místo = Praha | rok = 1982 | počet stran = 255 | isbn = | poznámka = Dále jen ''Křížové výpravy ve světle soudobých kronik'' | strany = 76}}</ref>|200}}
 
[[Soubor:UgoHugues deide PaganiPayens (Versailles).jpg|náhled|vlevo|190px|[[Hugues de Payens]], první velmistr Řádu templářů]]
První písemná zmínka o řádu pochází z prosince roku 1120, kdy byl [[Hugues de Payens|Hugo z Payns]] svědkem potvrzení výsad [[Maltézský řád|johanitů]] jeruzalémským králem [[Balduin II. Jeruzalémský|Balduinem II.]]<ref>''Noví rytíři'', s. 18–21</ref> Od svého vzniku se templáři těšili přízni krále, patriarchy, ale i významných poutníků jako byli například [[Fulko V. z Anjou]], který se v roce 1120 stal přidruženým členem řádu, nebo [[Hugo I. ze Champagne]], který se v roce [[1125]] stal řádným členem řádu. Představitelé řádu hráli důležitou roli i v diplomatické aktivitě, když Hugo z Payns byl v roce [[1127]] členem poselstva, které nabídlo sňatek s jeruzalémskou princeznou (a dědičkou) [[Melisenda Jeruzalémská|Melisendou]] hraběti Fulkovi z Anjou. Během této diplomatické mise měl Hugo také získat nové vojáky pro tažení proti [[Damašek|Damašku]].<ref>''Noví rytíři'', s. 21–22</ref> Už dříve požádal král Balduin [[Bernard z Clairvaux|Bernarda z Clairvaux]], aby pomohl templářům získat papežské schválení řádu.