Edvard Beneš: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
rv Qwerslay |
upřesnění k sestavení vlády |
||
Řádek 88:
Po obnovení Československa vznikla nová politická situace. Existovaly sice nadále různé politické strany, byly však sdružené v [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní frontě]]. V [[Československé parlamentní volby 1946|parlamentních volbách 1946]] dosáhly [[Komunistická strana Československa]] a z části [[Komunistická strana Slovenska]] velkého úspěchu (na Slovensku vyhrála volby Demokratická strana). Připadlo na ně 114 poslaneckých [[Mandát (politika)|mandátů]] z celkového počtu 300 míst v [[Národní shromáždění republiky Československé|Národním shromáždění]], tedy 38 %. V důsledku toho byl předseda KSČ [[Klement Gottwald]] jmenován a zvolen novým předsedou československé vlády. To vše, spolu se vzrůstajícím vlivem [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] v zemi, ztížilo prezidentu Benešovi jakékoliv manévrování pro záchranu demokracie a udržení nezávislosti československého státu.
Benešova nerozhodnost v únoru roku [[1948]] usnadnila komunistům úplné převzetí moci v zemi. V té době byl už Beneš ovšem velmi vážně nemocen. Dlouhodobě trpěl [[Ménierova nemoc|Ménierovou nemocí]] a častými migrénami. Již v roce [[1943]] jej v [[Londýn]]ě postihlo mozkové krvácení. Když ho v roce [[1945]] v Praze navštívil předseda [[Česká strana národně sociální|národních socialistů]] [[Petr Zenkl]], byl Benešovým tělesným i duševním stavem zděšen. V červenci [[1947]] jej postihl záchvat mrtvice; od té doby musel být pod stálým lékařským dohledem. Počátkem roku 1948 musel chodit o holi, trpěl nesnesitelnými bolestmi hlavy, místy i ztrátou řeči, a občas i výrazně slinil a musel odplivávat. Jeho postižení se stále výrazněji zhoršovalo.<ref>Epocha Speciál, léto-podzim 2007, vydáno 6.6.2007, s.94</ref><ref name="10p">{{Citace monografie | příjmení = Budínský | jméno = Libor | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Deset prezidentů | vydavatel = Knižní klub | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 285 | isbn = 80-242-0966-7 | strany = 60}}</ref> Jediní, kdo se za Beneše v tzv. únorové krizi roku 1948 otevřeně postavili, byli studenti, kteří byli následně surově zbiti v Nerudově ulici.<ref>Zdroj:Beseda s Ing.Josefem Lesákem a Dr.Zdeňkem Koňákem, únor 1998, strojní fakulta ČVUT v Praze, Masarykova akademie práce, strojní společnost na ČVUT v Praze</ref> Za politické krize, způsobené neschopností demokratických stran, mu ministři demokratických stran netakticky nabídli svoji demisi. Hlavním důvodem jejich demise bylo náhlé obsazení všech vedoucích míst ve [[Sbor národní bezpečnosti|Sboru národní bezpečnosti]] (SNB) komunisty. Beneš jejich demisi po komunistickém nátlaku [[25. únor]]a 1948 přijal a pověřil předsedu KSČ [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]] opětovným sestavením vlády, která pak vznikla již zcela pod komunistickým vedením v rozporu s ústavou, která přikazovala sestavení vlády podle výsledků posledních voleb nebo vyhlášení nových voleb.
V květnu 1948 se prezident Beneš ještě pokusil komunistům vzepřít, když odmítl podepsat novou [[Ústava Československé republiky|československou ústavu]], kterou bylo zlikvidováno demokratické státní zřízení.<ref>[http://www.lexdata.cz/web/lexdata.nsf/frameset?openpage&sb=C1256D49002E7CB2C12566D40071DFB9 Ústava 9. května]</ref> Měsíc poté, [[7. červen|7. června]] 1948, abdikoval Beneš na úřad prezidenta, jeho nástupcem se pak stal [[Klement Gottwald]]. Dne [[3. září]] roku 1948 Edvard Beneš zemřel v Sezimově Ústí. Zde v parku své vily je spolu se svou manželkou [[Hana Benešová|Hanou]] pochován.
| |||