Jeruzalémské království: Porovnání verzí

 

Počet křesťanů latinského [[ritus|ritu]] začal stoupat. Důležitou úlohu začaly v&nbsp;novém království hrát italské městské státy: [[Benátská republika|Benátky]], [[Pisa]] a [[Janovská republika|Janov]]. Italská loďstva pomáhala křižákům při dobývání palestinských přístavů a odměnou za vojenskou pomoc jim bylo přidělení obchodních čtvrtí v&nbsp;těchto nově dobytých městech; Italové se podíleli na zvyšování latinské populace.<ref name="kvo53"/> Po vojenském tažení do Zajordánska v&nbsp;roce 1115 byl [[Jeruzalém]] znovu zalidněn, a to především křižáckými osadníky z&nbsp;[[Evropa|Evropy]] a domorodými křesťany. Jeruzalémské království však trpělo geografickou vzdáleností od západní Evropy a jeho východní hranice nebyla ideální obrannou linií. Většina území, které v&nbsp;této době jeruzalémský král ovládal, se nacházela v&nbsp;pásu území mezi [[středozemní moře|Středozemním mořem]] a [[Jordán]]em. Země za ním byla častým dějištěm nájezdů a vojenských střetů.

Po smrti Balduina&nbsp;I. roku [[1118]] na trůn nastoupil jeho bratranec Balduin Le Bourg jako [[Balduin II. Jeruzalémský|Balduin&nbsp;II.]] Projevil se jako schopný vládce, úspěšně bránil království před invazí seldžuckých Turků a fátimovských Egypťanů a&nbsp;dále rozšiřoval ovládané území.<ref name="sl95">Hrochová, str.&nbsp;95.</ref> Během vlády Balduina&nbsp;II. vznikly ve Svaté zemi první [[Rytířský řád|rytířské řády]]<ref name="sl102">Hrochová, str.&nbsp;102.</ref> a dále se prohloubil vliv Jeruzaléma nad [[křižácké státy|křižáckými státy]] [[Edesské hrabství|Edessou]] a [[Antiochijské knížectví|Antiochií]], kde se Balduin&nbsp;II. stal regentem zastupujícím jejich indisponované vládce – mrtvého regenta [[Roger ze Salerna|Rogera ze Salerna]] z&nbsp;Antiochie a zajatého hraběte [[Joscelin z Courtenay|Joscelina z&nbsp;Edessy]]. Sám král byl během své vlády několikrát poražen a dokonce zajat Seldžuky, jeho regentství ani vláda v&nbsp;Jeruzalémě tím však neutrpěly.<ref name="kvo55">Tate, str.&nbsp;55.</ref> Balduinovy dcery byly poté provdány do vládnoucích rodů v&nbsp;Antiochijském knížectví a Tripolském hrabství, nejstarší dcera [[Melisenda Jeruzalémská|Melisenda]] měla po Balduinově smrti zdědit korunu v&nbsp;Jeruzalémě. Balduinovi&nbsp;II. i královské radě bylo jasné, že princezna by nemohla vládnout sama, snažili se jí proto zajistit výhodný sňatek. Se žádostí o&nbsp;výběr vhodného kandidáta na jeruzalémský trůn se obrátili na francouzského krále [[Ludvík VI. Francouzský|Ludvíka&nbsp;VI.]], který jako možného jeruzalémského krále doporučil [[Fulko V. z Anjou|Fulka&nbsp;V.]], hraběte z&nbsp;Anjou a hlavu mocného rodu [[Anjouovci|Anjouovců]].<ref name="sl100">Hrochová, str.&nbsp;100.</ref>