Wikipedistka:Šárka Svojová/Další písek: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
citát
Bez shrnutí editace
Řádek 88:
V různých dobách měl mnoho žáků, ve svých zápiscích jmenoval [[Maxmilián z Lichtenštejna|Maxmiliána]] a Gundakera z [[Lichtenštejnové|Lichtenštejna]]; Jana a Ladislava a Praga, tři bratry z Puchenheimu; tři bratry ze Sonnenbergu a Holobrunu; pána ze Zinzendorgu, Rudolfa ze [[Šlejnicové|Šlejnic]], [[Páni z Říčan|Viléma z Říčan]], Zdeňka a Bartoloměje z Valdštejna, pána z [[Hardekové|Hardeku]], dva pány z Presingu, Veicharda a Pavla Volkarda z [[Auerspergové|Auersperku]], Karla ze Žerotína (syna [[Nové Dvory (okres Kutná Hora)|Kašpara Melichara ze Žerotína]]), Jindřicha ze Zahrádky, [[Bukůvkové z Bukůvky|Bukůvku z Bukůvky]], [[Adam Hodějovský z Hodějova|Adama Hodějovského]] a jiné. Díky nim získal doporučení do různých šlechtických rodin. Brzy měl hodně pacientů a větší majetek. Dne 13. května [[1601]] poslal do [[Česká komora|komory české]] prosebný list, aby [[Jezdectvo|rejtarové]], kterých bylo 500 pod správou Matyáše hraběte z Thurnu a Jana [[Trčkové z Lípy|Trčky]] kvůli mustrování v městě Boleslavi Mladé několik týdnů, do domu a dvorce jeho nebyli ubytováni, protože „''v kraji Boleslavském osobám stavu [[Panský stav|panského]], rytířského i městského v nemocech a nedostatcích zdraví jich začasté propůjčovati se musí''". Nejspíš již v Mladé Boleslavi se Borbonius poznal s paní Marií [[Žacléř|Magdalenou]] [[Trčkové z Lípy|Trčkovou]], dcerou Ladislava (Popela) z [[Lobkovicové|Lobkovic]] a Magdaleny hraběnky [[Salm-Reifferscheidt-Raitz|Salmové]], manželky [[Jan Rudolf Trčky z Lípy|Jana Rudolfa Trčky z Lipé]], matky Adama [[hrabě|hraběte]] Trčky. Byla to paní duchaplná, zaujímala vysoké postavení a později se za něj významně přimlouvala.<ref>Dvořák (1896), s. 8</ref>
 
Dne 22. července [[1602]] byly Bratřím v Boleslavi zapovězeny veškeré náboženské schůze, jejich sbory byly zavřeny, přišli o majetek, správcové a duchovní byli vypovězeni. Borbonius se opět obrátil na českou kancelář, aby mu bylo vráceno pole, které jeho tchyně postoupila Bratřím. Když se nic nedělo, napsal 26. července [[1604]] přímo Rudolfovi II. prosebný list, ve kterém se odvolával na majestát ([[privilegium]] zpravidla významnějšího obsahu, opatřené majestátní pečetí) před sedmi lety mu darovaný a na slib, že všelijaká dobrodiní až i [[Manská soustava|manství]] mít může, a prosil, aby zápis o tomto poli byl změněn a na ně s manželkou převedeno bylo. Císař žádost předal české komoře k vyřízení, ta ji poslala zpět do Boleslavi Jáchimu Hasištejnskému z Lobkovic, aby o ní rozhodl. Ten měl ale užitek ze všech zabavených polností, které patřily Bratřím, tak asi proto rozhodl nepříznivě pro Borbonia. Dne 4. září [[1604]] Hasištejnský napsal české komoře o Borboniovi:{{Citát| V pravdě já se tomu divím, že ten pikartský člověk doktor Borbonius smí se pokoušeti J. M. C. o to následovati, kterýž jest prvé v kanceláři J. M. C. české také to vyhledávat, ale jemu za odpověď dáno bylo, že J. M. C. ráčil ty věci náležitě od té neřádné pikartské sekty, jakožto dům a což k tomu náleží, slušně odníti. A poněvadž on též té pikartské sekty jest, J. M. C. neráčí jemu povinen býti od toho co zase z milosti dáti, co jest ona nebožka (Hytychová) za živobytu svého s vůlí dcery své, dotčeného doktora Borbonia ženy, pryč dala, tehdy již žádného práva a spravedlnosti k tomu víceji nemají; neb proč jest týž doktor toho při týchž Bratřích, dokud jsou ještě ven z Boleslavě vypovědíni nebyli, aby mu zase touže roli anebo ženě jeho navrátili, nevyhledával; a kdyby podnes tíž správcové bratrští toho v držení byli a tu zůstávali, on by týž doktor o tu roli dokonce nestál, neb sice svých rolí mimo ten kus větší dostatek má. A poněvadž jest on Borbonius, dokud jsou toho Bratří v držení byli, bez též role býti mohl, proč by nyní ještě také bez ní býti nemohl? Co jednou na J. M. C. tu při městě Mladé Boleslavi na pikartské sektě a pro jich neřádné činy připadlo, o tom nesmýšlím, kdyby J. M. C. ráčil o tom řádně a náležitě býti zpraven, aby J. M. C. ráčil míti túž věc zase sektářům navrátiti. Když pak ten doktor dokládá, že J. M. C. ráčil jemu za dobrodiní jeho nějaký majetek dáti: i rád bych ta dobrodiní viděl, kteráž jest týž doktor J. M. C. prokázal, a spíše o tom držím, že jest týž nějaký majestát mohl sobě, s odpuštěním, svým klamem vyjednati. Též také dokládá, že za užívání Bratří z toho kusu role šos a poplatek městský platil a posavad platí: já se tomu divím, že on smí tak podvodně o tom zprávu činiti...}}Borbonius za nemocnými cestoval i do vzdálených míst, kdy se ale natrvalo usadil v Praze, není známo. V roce [[1609]] byl jmenován zemským lékařem. V roce [[1609]] - [[1610]] se účastnil porad o zvelebení Univerzity pražské, například když se na poradě přátel univerzity jednalo o prodej vsí, které patřily ke kolejím. Nedochovaly se ale doklady o tom, jestli přijal lékařskou [[Profesor|profesuru]].
 
Další zpráva je ze 7. února [[1611]], kdy v době [[Vpád pasovských|vpádu Pasovských]] žádal o dovolení, aby mohl některé své věci ve [[Rečkova kolej|Veliké koleji]] nebo v obecném fisku (státní pokladna) složit kvůli větší bezpečnosti místa před nepřáteli.[[File:Dům čp. 837, Václavské náměstí, Praha, detail.jpg|thumb|Současný stav domu čp. 837, Václavské náměstí, Praha, na jehož místě bydlel Matyáš Borbonius z Borbenheimu a měl lékárnu (detail)]]