Wikipedistka:Šárka Svojová/Další písek: Porovnání verzí

V bakalariátu jako student primy pokračoval na [[Latina|latinské]] [[Luteránství|luteránské]] akademii „Gymnásium illustre" ve [[Velké Meziříčí|Velkém Meziříčí]], kde byl rektorem Jan Ursinius. Tuto školu na místě dvou měšťanských domů nechala v roce [[1578]] postavit paní Alina Meziříčská z Lomnice a mezi studenty patřil i [[Jindřich Matyáš Thurn]]<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Turistický portál Velké Meziříčí|url = http://www.turistikavm.cz/kam-ve-meste/pamatky-a-zajimavosti/skoly/destinationgoogle/9|vydavatel = Turistické informační centrum|místo = |datum vydání = |datum přístupu = 2015-06-24|kapitola = Školy}}</ref>. V průběhu studia si Matěj Burda změnil jméno na latinské Borbonius. V této škole byl čtyři roky jako [[student]] (do jara [[1590]]) a pak do října [[1591]] jako collega docentium ([[učitel]]). Tím, že získal místo kolegy na meziříčském [[Gymnázium|gymnasiu]], dostal se z [[chudoba|chudoby]], ve které byl.

K dalšímu zlepšení jeho finanční situace došlo 28. října [[1591]], když nastoupil jako [[preceptor]] (vychovatel) [[Vartenberkové|Jana Jiřího z Vartenberka]] na [[Napajedla|Napajedlích]]. Jeho asi desetiletý [[žák]] byl [[sirotek]]. Otec Zdeněk mu zemřel okolo roku [[1583]] a matka Magdalena z [[Kunovice|Kunovic]] o šest let později. O chlapce pak jako poručníci pečovali dva [[Žerotínové]], Fridrich ze Žerotína a na [[Židlochovice|Židlochovicích]] (***)a Bernard, pán na [[Rožnov pod Radhoštěm|Rožnově]] a [[Valašské Meziříčí|Meziříčí]] nad [[Bečva|Bečvou]]. Jan Jiří se měl pod Borboniovým vedením vzdělávat na městských školách a cizozemských univerzitách.

Do jara [[1593]] byli oba ve [[Znojmo|Znojmě]]. Borbonius zde byl praktikantem u lékaře Jana Pomariuse, který ho inspiroval ke studiu [[lékařství]], [[filosofie|filozofie]] a [[teologie]]. Potom strávili rok v [[Jihlava|Jihlavě]], kde Borbonius ještě přibral žáky [[Valdštejnové|Zdeňka z Valdštejna]], Jindřicha [[Zahrádečtí ze Zahrádek|Zahrádeckého]] ([[Staré Hobzí]]) a Jiřího Zikmunda Praksického ze [[Páni ze Zástřizl|Zastřizle]] (za něj měl roční plat 70 zlatých<ref>{{Citace monografie|příjmení = Holý|jméno = Martin|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Ve službách šlechty. Vychovatelé nobility z českých zemí (1500 - 1620)|vydání = |vydavatel = Historický ústav Akademie věd České republiky|místo = Praha|rok = 2011|počet stran = 498|strany = 38|isbn = 978-80-7286-181-1|edice = Práce Historického ústavu AV ČR|jazyk = Resumé v angl. a něm. Rejstříky.}}</ref>). V roce [[1594]] přešli všichni do [[Brzeg|Břehu]] ve [[Slezsko|Slezsku]].

Dne 22. července [[1602]] byly Bratřím v Boleslavi zapovězeny veškeré náboženské schůze, jejich sbory byly zavřeny, přišli o majetek, správcové a duchovní byli vypovězeni. Borbonius se opět obrátil na českou kancelář, aby mu bylo vráceno pole, které jeho tchyně postoupila Bratřím. Když se nic nedělo, napsal 26. července [[1604]] přímo Rudolfovi II. prosebný list, ve kterém se odvolával na majestát ([[privilegium]] zpravidla významnějšího obsahu, opatřené majestátní pečetí) před sedmi lety mu darovaný a na slib, že všelijaká dobrodiní až i [[Manská soustava|manství]] mít může, a prosil, aby zápis o tomto poli byl změněn a na ně s manželkou převedeno bylo. Císař žádost předal české komoře k vyřízení, ta ji poslala zpět do Boleslavi Jáchimu Hasištejnskému z Lobkovic, aby o ní rozhodl. Ten měl ale užitek ze všech zabavených polností, které patřily Bratřím, tak asi proto rozhodl nepříznivě pro Borbonia. Dne 4. září [[1604]] Hasištejnský napsal české komoře o Borboniovi: „
<nowiki>{{</nowiki>''V pravdě já se tomu divím, že ten [[Hereze v křesťanství|pikartský]] člověk doktor Borbonius smí se pokoušeti J. M. C. o to následovati, kterýž jest prvé v kanceláři J. M. C. české také to vyhledávat, ale jemu za odpověď dáno bylo, že J. M. C. ráčil ty věci náležitě od té neřádné pikartské sekty, jakožto dům a což k tomu náleží, slušně odníti. A poněvadž on též té pikartské [[Sekta|sekty]] jest, J. M. C. neráčí jemu povinen býti od toho co zase z milosti dáti, co jest ona nebožka (Hytychová) za živobytu svého s vůlí dcery své, dotčeného doktora Borbonia ženy, pryč dala, tehdy již žádného práva a spravedlnosti k tomu víceji nemají; neb proč jest týž doktor toho při týchž Bratřích, dokud jsou ještě ven z Boleslavě vypovědíni nebyli, aby mu zase touže roli anebo ženě jeho navrátili, nevyhledával; a kdyby podnes tíž správcové bratrští toho v držení byli a tu zůstávali, on by týž doktor o tu roli dokonce nestál, neb sice svých rolí mimo ten kus větší dostatek má. A poněvadž jest on Borbonius, dokud jsou toho Bratří v držení byli, bez též role býti mohl, proč by nyní ještě také bez ní býti nemohl? Co jednou na J. M. C. tu při městě Mladé Boleslavi na pikartské sektě a pro jich neřádné činy připadlo, o tom nesmýšlím, kdyby J. M. C. ráčil o tom řádně a náležitě býti zpraven, aby J. M. C. ráčil míti túž věc zase sektářům navrátiti. Když pak ten doktor dokládá, že J. M. C. ráčil jemu za dobrodiní jeho nějaký majetek dáti: i rád bych ta dobrodiní viděl, kteráž jest týž doktor J. M. C. prokázal, a spíše o tom držím, že jest týž nějaký majestát mohl sobě, s odpuštěním, svým klamem vyjednati. Též také dokládá, že za užívání Bratří z toho kusu role šos a poplatek městský platil a posavad platí: já se tomu divím, že on smí tak podvodně o tom zprávu činiti..."''|Jáchim Hasištejnský z Lobkovic<nowiki>}}</nowiki>