Monosacharidy: Porovnání verzí

Názvosloví monosacharidů je odvozeno od otevřených (acyklických) forem monosacharidů promítnutých ve [[Fischerova projekce|Fischerově projekci]] a jeho základem jsou tzv. konfigurační předpony. Tyto předpony popisují vzájemné postavení (relativní konfiguraci) dvou a více hydroxylových skupin v molekule. Spolu s konfiguračním symbolem D nebo L lze pak definovat absolutní konfiguraci daného monosacharidu. Konfigurační předpony [[Aldózy|aldos]] jsou odvozeny od [[glyceraldehyd|glyceraldehydu]] postupným přidáváním dalšího asymetrického uhlíku. Každým dalším přidaným "patrem" vzniká řada monosacharidů o jeden uhlík delší, přičemž z každého monosacharidu vznikají vždy dvě prodloužené [[aldózy|aldosy]] lišící se konfigurací na nově přidaném chirálním centru. Tímto způsobem lze dospět až k osmi [[aldohexózy|aldohexosám]] v jedné konfigurační řadě, název delších monosacharidů (7 atomů uhlíku a více) je tvořen složením dvou konfiguračních předpon. Na uvedeném schématu je znázorněno odvození [[Aldózy|aldos]] řady D až po šestičlenné monosacharidy. Řada L je odvozena analogicky, přičemž L-monosacharid lze získat z příslušného D-monosacharidu obrácením konfigurace na všech chirálních centrech, protože. dvaDva monosacharidy se stejným názvem lišící se pouze konfiguračním symbolem D a L jsou navzájem [[enantiomery]]. Konfigurační předpony uvádíme kurzívou a oddělujeme z obou stran spojovníkem. Systematický název monosacharidu tvoříme tedy například takto: D-''gluko''-hexosa, z praktických důvodů se často používají triviální názvy, např. D-glukosa, kde už kurzívu nepoužíváme.