Voračičtí z Paběnic: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
typo -px značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace |
infobox, erb |
||
Řádek 1:
{{Infobox dynastie
[[Soubor:Woracziczky_Babienitz_-_Tyroff_AT.jpg|thumb|Nákres rodového znaku z let [[1846]]-[[1865]] s erbem a rodovým heslem]]▼
| jméno = Voračičtí z Paběnic<br />(Woracziczky z Pabeinitz)
| znak = Woracziczky Babienitz - Tyroff_AT.jpg
| znak velikost = 260px
▲
| země = [[České království]]
| mateřská dynastie =
| tituly = [[Vladyka|vladykové]], [[rytíř]]i, [[Hrabě|hrabata]]
| zakladatel =
| mýtický zakladatel=
| rok založení =
| konec vlády =
| meč =
| přeslice =
| poslední vládce =
| současná hlava =
| větve rodu =
|}}
'''Voračičtí z Paběnic''' (též '''Woracziczky z Pabeinitz''') jsou starý [[čechy|český]] [[vladyka|vladycký]] rod, který později povýšil až do [[hrabě]]cího stavu. Pocházeli z [[Paběnice|Paběnic]] nedaleko [[Kutná Hora|Kutné Hory]].
== Historie ==
Bratři Oldřich a Hrabiše drželi Paběnice. Oldřich působil jako pražský kanovník a biskupský administrátor, v roce [[1327]] vstoupil do sedleckého kláštera, kde se později stal opatem. Hrabišovi synové se usídlili v jižních Čechách. Oldřich působil jako místopurkrabí na [[Český Krumlov|Krumlově]], půjčoval [[Rožmberkové|Rožmberkům]] peníze. Jan získal v roce [[1510]] tvrz [[Voračice]], která ležela severně od [[Tábor]]a a po které se rod přejmenoval. Původní majitelé této tvrze nejsou známi.
Během 16. století se rozdělili do několika větví, drželi statky po celých Čechách, například [[Proseč]], [[Prčice]], [[Polánky]], [[Heřmanice]], [[Pyšely]], [[Smilkov]], [[Křtěnovice]], [[Blanice|Blanici]] a dokonce i statky na [[Morava|Moravě]].
Jan vykonával funkci nejvyššího berníka, Jan Lipolt bojoval proti [[Švédsko|Švédům]] za [[třicetiletá válka|třicetileté války]]. V 17. století všechny větve povýšily do panského stavu, v 18. století dokonce do hraběcího. V roce [[1704]] byl jako první do hraběcího stavu přijat František Helfríd se svými bratry Antonínem, Vojtěchem a Leopoldem, který sloužili v císařské armádě jako důstojníci. Helfríd vykonával úřad hejtmana loketského kraje a sloužil u zemského soudu. Věnoval se [[genealogie|genealogii]] a [[heraldika|heraldice]] českých a moravských šlechtických rodin. Jan Kryštof Ignác se na počátku 18. století stal profesorem filosofie a teologie na pražské univerzitě a rektorem koleje u sv. Ignáce. Roku 1778 vymřela nippenburská větev rodu [[Páni z Bissingen|Bissingen]] a její poslední potomek Jan Jindřich odkázal své statky svému bratranci Jáchymu Voračickému z Paběnic. Od této doby se rod také nazývá Voračický-Bissingen (''Woracziczky-Bissingen'').
Jedna z větví se dožila [[19. století]], pravděpodobně existují dodnes.
== Erb ==
Od počátku [[14. století]] byl erbem Voračických čtvrcený štít se stříbrnými a modrými poli. Od [[15. století]] doplněná ještě o klenot s křídly. V této podobě byl potvrzen i při povýšení do hraběcího stavu roku [[1701]]. Roku [[1710]] byl přidán srdeční štítek s iniciálami [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinanda III.]] a [[Leopold I.|Leopolda I.]], klenot orel a dva lvi jako štítonosiči.
== Příbuzenstvo ==
| |||