Sandro Botticelli: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění Díla
doplnění Díla + 1 fotka Flory
Řádek 25:
Pohřbu svého otce, který zemřel v únoru [[1482]], se Botticelli nezúčastnil, z [[Řím]]a se vrátil až na jaře téhož roku. Vzápětí mu městská rada zadala výzdobu Sálu lilií v [[Palazzo Vecchio]], žádná z jeho fresek se však nedochovala. Naproti tomu se dochoval jeden z jeho nejslavnějších obrazů, ''Jaro'' (Primavera), který zřejmě rovněž vznikl krátce po Botticelliho návratu z Říma. Láska byla hlavním námětem malířovy tvorby 80. let. Roku [[1483]] si u něj při příležitosti svatby svého syna objednal florentský kupec Antonio Pucci cyklus 4 obrazů, jejichž námětem je ''Příběh rytíře Nastagia degli Onesti'', jak je ztvárnněný v [[Dekameron]]u. Dnes jsou obrazy majetkem [[madrid]]ského [[Prado|Prada]]. I v dalších dílech z poloviny 80. let se láska projevuje v podobě její bohyně [[Venuše]]. [[File:Sandro Botticelli - Saint Augustin.jpg|thumb|left|160px|''Svatý Augustin''. Freska v kostele Ognissanti ve Florencii, kolem 1480]] Je to jak v proslulém [[Zrození Venuše (Botticelli)|''Zrození Venuše'']], tak ve freskách do vily rodiny Lemmiů. Byl to opět svatební dar rodičů synovi, dnes jsou fresky přeneseny na plátno a vystaveny v [[Louvre|Louvru]]. V roce [[1487]] obdržel Botticelli další zakázku od městské rady, tentokrát [[tondo]] [[Madona|Madony]] pro recepční síň v [[Palazzo Vecchio]]. Jedná se o ''Madonu s dítětem a šesti anděli'' (Madonna della Melagrana), v níž Dítě v ruce drží [[granátové jablko]]. Obraz je dnes v uložen v [[Galleria degli Uffizi|Uffiziích]]. Zde se rovněž nachází přibližně o dva roky mladší ''Zvěstování'', které umělec původně vytvořil pro Franceska Guardiho do jeho rodinné kaple. Kolektivním dílem významných florentinských malířů byla fresková výzdoba letního sídla [[Lorenzo I. Medicejský|Lorenza I. Medicejského]] zvaného Nádherný (Magnifico). Tento podporovatel umění a [[humanismus|humanismu]] zadal Botticellimu, jeho bývalému žáku [[Filippino Lippi]]mu, [[Perugino]]vi a [[Domenico Ghirlandaio|Ghirlandaiovi]] výzdobu své venkovské vily Spedaletto poblíž [[Volterra|Volterry]]. Všechny fresky však vzaly za své při požáru domu v 19. století. Roku [[1491]] byl jmenován do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí [[Santa Maria del Fiore|florentského dómu]]. Porota rozhodovala pod silným vlivem Lorenza Nádherného.
 
V červenci [[1491]] se stal [[převor]]em [[dominikáni|dominikánského]] [[klášter]]a San Marco fanatický kazatel [[Girolamo Savonarola]]. Od té doby se načas ve Florencii vše změnilo. Na jaře [[1492]] zemřel [[Lorenzo I. Medicejský|Lorenzo Medicejský]], který Savonarolu zprvu podporoval. Dva roky nato byli [[Medicejové]] z Florencie vyhnáni. Savonarola vyhlásil Florencii za vyvolené Boží město, odkud se bude šířit Boží království. Kritizoval marnivost, přepych a myšlenky [[humanismus|humanismu]], hlásal [[asketismus]]. Savonarolův vliv se nevyhnul ani Botticellimu. Obrazy s [[antika|antickou]] tematikou se z jeho díla vytrácejí na úkor náboženských. Sloh ztrácí charakteristickou hravost, líbivost a uvolněnost a stává se více exaltovaný.[[Soubor:Primavera 04.jpg|thumb|''Flora na obraze Jaro'']]
 
Roku [[1493]] zemřel Botticelliho nejstarší bratr Giovanni. Rok nato se jeho další bratr, Simone, vrátil z [[Neapol]]e. Společně zakoupili venkovskou vilu v Bellosguardu s výhledem na [[Arno]]. I po vyhnání Medicejů z Florencie s nimi Botticelli zůstával v kontaktu. Navštěvoval je v jejich sídle ve [[Villa del Trebbio|Ville del Trebbio]], jeho prostřednictvím byl s nimi ve styku i [[Michelangelo Buonarroti|Michelangelo]].<ref>Deimlingová 2004, s. 93</ref> Savonarolova poprava v květnu [[1498]] Botticellim i jeho bratrem Simonem hluboce otřásla, Simone dokonce pro svou aktivní podporu popraveného [[dominikáni|dominikána]] musel z Florencie uprchnout. Roku [[1498]] byl Botticelli přijat do florentského [[cech]]u lékařů a lékárníků, kam vstupovali i někteří malíři. V roce [[1504]] působil v komisi, která rozhodovala o umístění Michelangelova Davida.
Řádek 34:
 
== Dílo ==
[[File:Botticelli-primavera.jpg|thumb|left|''Jaro'']] Botticelli patří k nejvýznamnějším představitelům italského [[Quattrocento|quattrocenta]]. Vytvořil svůj vlastní svébytný styl, vyznačující se elegancí provedení s důrazem na linii a detail. Podrobnosti na jeho obrazech někdy působí jako okázalá zátiší. Do Savonarolova vystoupení byl pod vlivem [[novoplatonismus|novoplatonismu]], který se snažil smířit [[antika|antické]] [[ideál]]y s [[křesťanství|křesťanskými]]. Jeho malba je charakteristická výraznou kresebností. Některé obrazy mají [[melancholie|melancholickou]] atmosféru, citový aspekt obrazů bývá zdůrazněn dynamickými křivkami linií. V pojetí krajiny vycházel z vlámského malířství.<ref>Martindale, Andrew, ''Člověk a renesance'', Artia, Praha 1971, s. 66</ref> Přibližně od roku [[1490]] se začal věnovat především náboženské tematice. Jeho obrazy odrážely [[apokalypsa|apokalyptické]] nálady konce 15. století.
 
=== Výběr z díla ===
* ''Madona s dítětem ve svatozáři z cherubínů'', tempera na dřevě, 120 x 65 cm, [[Galleria degli Uffizi]], [[1469]]–[[1470]]. Jedna z prvních Botticelliových Madon může sloužit jako ukázka jeho rané tvorby, v níž ještě nedosáhl dokonalosti. Modelace Madoniny tváře využívá hry světla a stínu. Prostor je zdůrazněn zlatým pozadím se [[svatozář]]í složenou z postav [[cherub]]ínů. Botticelli zde použil ikonografický motiv, který v křesťanském umění není příliš běžný.
* ''Klanění Tří králů (Del Lamovo Klanění)'', tempera na dřevě, 111 x 134 cm, [[Galleria degli Uffizi]], kolem [[1475]]. Obraz si objednal florentský zbohatlík Gasparre del Lama. Obraz měl být koncipovaný tak, aby na něm byli vyobrazeni členové rodiny Medici i on sám v jejich středu, aby vznikl dojem, že patří mezi ně. Poslední postava vpravo vzadu je autoportrét autora obrazu. Podle dobového zvyku se vypodobnil tak, že pozoruje diváka obrazu. Jedná se o Botticelliho nejznámější [[autoportrét]]. Del Lampa je šedivý prostovlasý muž uprostřed pravé skupiny, rovněž hledící na diváka. Identifikace dalších členů rodiny Medicejských není jednoznačná. Nepochybné je pouze, že král klečící před Madonou je Cosimo starší, zakladatel [[dynastie]].
* ''Svatý Augustin'', freska, 185 x 123 cm, kostel Ognissanti Florencie, kolem [[1480]]. Ačkoliv Botticelliho doménou byly malby [[tempera|temperou]] na dřevě, nevyhýbal se ani nástěnným obrazům. Svatý Augustin je nejstarší dochovanou Botticelliho freskou. Jak ukazuje [[erb]] umístěný nad ní, zadavateli byla rodina Vespucci. Obraz tvoří protějšek ke [[Domenico Ghirlandaio|Ghirlandajově]] obrazu ''Svatý Jeroným''. S pravou rukou na srdci se sv. Augustin chápe pera, aby zapsal své vidění. Hodiny za ním ukazují dobu západu slunce a určují tak okamžik, kdy situace nastala.
* ''Jaro'' (Primavera), tempera na topolovém dřevě, 230 x 314 cm, [[Galleria degli Uffizi]], kolem [[1482]]. Interpretace obrazu je stále předmětem odborných studií a ani datace obrazu není jednoznačná. Někteří autoři jeho vznik kladou až do let [[1485]]–[[1487]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Johannsen
| jméno = Rolf H.
| titul = Slavné obrazy. 50 nejvýznamnějších maleb dějin umění
| vydavatel = Nakladatelství Slovart
| místo = Praha
| rok = 2004
| počet_stran = 285
| kapitola = Primavera
| strany = 45
| isbn = 80-7209-639-7
}}</ref> Obraz Botticelli pravděpodobně namaloval pro Lorenza di Pierfranceska, bratrance Lorenza Nádherného. Dílo má nejméně dvě významové roviny. V prvním plánu se jedná o oslavu příchodu jara ve [[Venuše|Venušině]] zahradě. Obraz je také [[metafora|metaforou]] pojetí lásky, jak ho vykládal [[novoplatonismus|novoplatónský]][[filosofie|filosof]] u dvora Medicejských [[Marsilio Ficino]]. Láska pro něj byla [[dualita|dualitou]] pozemské, tělesné touhy a touhy [[křesťanství|křesťanské]], směřující k Bohu.<ref>Deimlingová 2004, s. 45</ref>
 
 
=== Nejznámější díla ===
{{Upravit část}}
[[Soubor:Botticelli-primavera.jpg|thumb|right|'''[[Primavera (Botticelli)]]''' (kolem [[1482]], tempera na dřevě, [[Galleria degli Uffizi|Galerie Uffizi]], Florencie)<br />Obraz by mohl být vyjádřením lásky Giuliana Medici k prosté dívce Simonettě Cataneo Vespucciové, která je tu zobrazená jako královna slavnosti; namalován na zakázku pro bratrance Lorenza I. Nádherného, pro vilu Reale Lorenza Medici v Castellu]]
[[Soubor:Sandro_Botticelli_-_La_nascita_di_Venere_-_Google_Art_Project_-_edited.jpg|right|thumb|'''[[Zrození Venuše (Botticelli)|Zrození Venuše]]''' (kolem [[1484]], tempera na plátně, Galerie Uffizi, Florencie); namalován na zakázku pro bratrance Lorenza I. Nádherného.]]
* '''[[Muž s medailí]]''' (kolem 1475, Galerie Uffizi, Florencie)