Památková péče: Porovnání verzí

V 18. století obrátil kult národní minulosti poprvé pohled k historickým objektům na našem území a první oborovou institucí se stala dobrovolná [[Společnost vlasteneckých přátel umění]], založená [[1796]] (její Obrazárna dala základ dnešní [[Národní galerie v Praze|Národní galerii]]). V roce 1818 pak bylo založeno [[Národní muzeum]]. Památkám se však nevěnovala taková péče jako v současnosti a obdiv společnosti patřil pouze monumentům středověku. Barokem, rokokem i klasicismem se dále spíše opovrhovalo <ref>Péče o kulturní hodnoty v ČR, s.16</ref>.

 

 

Východiskem nového pojetí památkové péče se stalo dílo [[Aloise Riegl]]a. V praxi to znamenalo odklonění od purismu ke konzervační metodě, kdy je cílem zachovat památku v podobě "tak jak je". Tyto myšlenky a zásady se postupně v českých zemích setkaly s plnou odezvou. Zejména [[Praha]] se stala v období [[1905]] až do [[první světová válka|první světové války]] střediskem intenzivní aktivity v oblasti památkové péče. V roce [[1900]] byl založen dodnes aktivní [[Klub za starou Prahu]]. Odsud pochází i převratná idea, že nejen jednotlivá stavba, ale celá historická městská čtvrť může mít povahu uměleckého díla.