Wikipedistka:Šárka Svojová/Další písek: Porovnání verzí

{{Infobox - osoba|datum narození = 24. srpen 1566|datum úmrtí = <nowiki>{{Datum úmrtí a věk|1629|12|16|1566|08|24}}</nowiki>|jméno = Matyáš Borbonius z Borbenheimu|původní jméno = Matěj Burda|místo narození = Kolinec|místo úmrtí = [[Toruň]], Polsko|národnost = česká|vzdělání = základní školy, vyšší, univerzita|povolání = lékař, lékárník, básník, spisovatel, politik|sourozenci = bratr Václav, sestra později provdaná za měsťana sušického Tobiáše Pavlovic a snad nevlastní bratr Vratislav}}'''Matyáš Borbonius z Borbenheimu''' [Borbónyus], též '''Matiáš''', '''Matthias''', '''Matthia''', původním jménem '''Matěj Burda''', ([[24. srpen]] [[1566]] [[Kolinec]] u [[Klatovy|Klatov]] - [[16. prosinec]] 1629 [[Toruň]]) byl příslušník [[Jednota bratrská|Českých bratří]], [[lékař]], [[farmaceut|lékárník]], [[Humanismus a renesance v české literatuře|humanistický básník]], voják českých protestantských stavů, člen [[Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740)|Karlovy univerzity]], [[obecní starší]] [[Nové Město (Praha)|Nového Města Pražského]]. Byl jedním z [[Staroměstská exekuce|nepopravených českých pánů]], který dostal [[Milost (právo)|milost]] ve [[České stavovské povstání|II. stavovském povstání]].

Narodil se blízko Klatov, v Kolinci, kde se dříve dolovalo na zlato, jako Matěj Burda rodičům Burdovým Štěpánu a Kateřině (pocházela z [[Kasejovice|Kasejovic]] u [[Blatná|Blatné]]), poddaným [[rytíř|rytíře]] [[Václava Vintíř|Václava Vintíře]] z [[Vlčkovice (Kolinec)|Vlčkovic]]. Měl ještě bratra Václava, pozdějšího [[písař|písaře]] u jejich [[vrchnost|vrchnosti]], [[Rožmberk nad Vltavou|rožmberského]] rady Jindřicha Vintíře z Vlčkovic a na Kolinci, sestru, později provdanou za [[Měšťanstvo|měšťana]] [[Sušice|sušického]] Tobiáše Pavlovic<ref>{{Citace monografie|příjmení = Gellner|jméno = G|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Životopis lékaře Borbonia a výklad jeho deníků|vydání = |vydavatel = Nákladem České akademie věd a umění|místo = Praha|rok = 1938|počet stran = 263|strany = 21|isbn = |počet svazků = 51|edice = Historický archiv}}</ref>, a snad nevlastního bratra Vratislava. Rodiče i jako chudí věděli o důležitosti vzdělání pro syna. Jako nemajetný žák navštěvoval celkem osm městských škol v [[Západočeský kraj|západních]] a [[Středočeský kraj|středních]] [[Čechy|Čechách]]<ref>{{Citace monografie|příjmení = Huml|jméno = Václav|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Rudolfínská lékárna Matyáše Borbonia na Koňském trhu očima archeologie|vydání = |vydavatel = Muzeum hlavního města Prahy|místo = Praha|rok = 1995|počet stran = 59|strany = 48|isbn = 80-85394-08-1|poznámka = Katalog k výstavě|kapitola = Životní osudy a význam zemského lékaře MATYÁŠE BORBONIA}}</ref>. Nejdříve v Kolinci, kde ho učili tři abecedáři - jednooký<ref>Gellner (1938), str. 5</ref> Jan Písecký, Jan Celestýn a Jan Kateřinka, měšťanský syn z [[Klatovy|Klatov]]. Pro své velké nadání byl v deseti letech jako mendicus (chudý žák, žebrák) vyslán do městských škol. Nejdříve do [[Sušice|sušické]] [[Latina|latinské]] školy, kterou řídil [[bakalář]] Jan (Adam) Bystřický, pozdější [[profesor]] a [[rektor]] [[Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740)|pražské univerzity]]. Po půl roce, možná pro tělesnou slabost, ale chlapce poslal domů, kde pak byl také šest měsíců. Od podzimu [[1577]] do jara [[1581]] byl v [[Klatovy|klatovské]] škole, mimo půl roku v roce [[1579]], kdy byl také u rodičů pro třetidenní [[Žlutá zimnice|zimnici]]. (Borbonius později uvedl, že toto onemocnění mělo spojitost s koncem jeho druhé sedmičky věku. Přechod z jednoho do druhého sedmiletí, „tempus climactericum", nazval dobou nebezpečnou, kritickou, jak se pak o tom přesvědčil na počátku páté sedmiletky, kdy se mu na basilejské cestě v roce [[1596]] v jeho 30 letech terciána vrátila<ref>Gellner (1938), s. 5</ref>.)

Již jako student podle vzoru svého učitele Rosacia začal psát [[Poezie|básně]]. Milostné verše i oslavné básně na své dobrodince.

Absolventi na úrovni bakaláře mohli studovat na [[Univerzita|univerzitách]] v cizině.

Na podzim [[1595]] odešel Borbonius se svým žákem Janem Jiřím zpět do Napajedel, protože bylo určeno, že společně budou studovat v [[Basilej|Basileji]] a museli se do konce roku [[1595]] připravovat na svou studijní cestu. Borbonius převzal dalšího žáka Zikmunda Praksického ze Zastřizle, kterého měl na starosti již v Jihlavě. Napajedla opustili 17. února [[1596]] a přes [[Brno]], [[Litomyšl]], [[Pardubice]] a Kolín doputovali 3. března do Prahy. Zde se Borbonius rozloučil se svým vlastním bratrem Václavem. Sešel se i s panem [[Václav Budovec z Budova|Václavem Budovcem z Budova]], rentmistrem, praefectus redituum, (pokladník) [[česká komora|české komory]] a královské rady při [[Opravný prostředek|apelacích]], a ústně, poté i písemně, ho poprosil, aby na něho pamatoval při projednávání jeho žádosti o výhost.

Své dílo Borbonius nazval ''Caesares monarchiae Romanae, orbis dominae''<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = Borbonius|jméno = Matthia|titul = Caesares Monarchiae Romanae, Orbis Dominae, Lati[i], Byzanti[i], Graeci, Germani, Quatuordecim Tessaradecadibus Distincti, et Metro elegiaco iuxta fidem historicam conscripti: Addita sunt eorundem Symbola, brevibus & rotundis versiculis comprehensa|url = https://books.google.cz/books?id=_as5AAAAcAAJ&printsec=frontcover&dq=inauthor:%22Matthias+Borbonius%22&hl=cs&sa=X&ved=0CD4Q6AEwBGoVChMIjKD54OaRxgIVAewUCh1zbgBV#v=onepage&q&f=false|vydavatel = Wolckius|místo = |datum vydání = 1595|datum přístupu = 2015-06-15|strany = 294|poznámka = Zdroj originálu: Bavorská státní knihovna|jazyk = latinsky}}</ref> ''a'' nechal [[Knihtisk|vytisknout]] na „147 listech osmerkových“ u Michala Lantzenbergra v [[Lipsko|Lipsku]]. Ve čtrnácti skupinách o čtrnácti básních [[elegie|elegickým]] veršem popsal životy a činy císařů. Podle dnešních odborných měřítek básně nedosahují uhlazenosti a slohové dokonalosti<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Oficiální stránky městyse Kolince|url = http://www.kolinec.cz/kolinec/fr.asp?tab=snet&id=3459&burl=&pt=HS|vydavatel = |místo = |datum vydání = |poznámka = Text poskytl Úřad městyse Kolince. Zdroj : J. Stýblová, Sborník vlastivědných prací o Kolinci, 1990|datum aktualizace = 2015-06-11|kapitola = Významné osobnosti spojené s Kolincem}}</ref>, ale v době vzniku byly přijaty s velkou a nadšenou odezvou. Jan Kryštof z Hornštejna, tajný rada, považoval toto dílo za vrchol české vzdělanosti. Pavel z [[Jizbice]], [[Humanismus|humanistický]] básník, Borbonia přirovnal k zasvěcencům [[Múzy|múz]] a [[Minerva (mytologie)|bohyně moudrosti]]. V [[antologie|antologii]] ''Delicia poetarum Germanorum'' byly na deseti stranách uveřejněny výňatky a dle rozsáhlosti byl Borbonius zařazen mezi pět nejvýznamnějších citovaných autorů. [[Jan Campanus Vodňanský|Mistr Jan Campanus]] přirovnal Borbonia ke slunci, kdy jsou ostatní poetové jako hvězdy bez vlastního světla.

Ráno v den popravy, v pondělí 21. června [[1621]], vězňové vstali okolo sedmé hodiny, zpívali písně „Kriste, synu z panny", „V poslední hodinu", „Ej, nuž z světa přebídného" a žalmy 44. a 86. K osmé hodině jim rychtáři vzkázali, že má sejít pět osob: [[Simeon Vokáč z Chýš|Šimon Vokáč]], [[Michal Witmann|Michal Vitman]], [[Ondřej Kocour z Votína|Ondřej Kocour]], [[Jiří Řečický]] a [[Jindřich Kozel z Peclinovce|Jindřich Kozel]]. V devět hodin jim výstřel z děla na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] oznámil, že poprava začíná.

Královskému fisku jeho rozsudkem propadlo i jeho celé jmění. Bylo to na jistinách 13.000 kop grošů míšenských; hlavně u města [[Rakovník]], [[Klatovy]], [[Kadaň]], [[Most (město)|Most]], [[Mladá Boleslav]] a [[Mělník]]. Skonfiskovaný Borboniův dům byl odhadnut na 6.600 kop a pozdějípozději císařskou [[Usnesení|rezolucí]] ze dne 22. dubna 1622 byl dědičně za 1.000 zl. postoupen jeho nepříteli novoměstskému rychtáři Šreplovi, zbytek odhadní ceny mu byl darován.

V menší místnosti Muzea [[Šumava|Šumavy]] [[Sušice]] přilehlé k hornímu mázhasu, která dříve majiteli domu sloužila jako pokladnice, jsou vystaveny práce vzdělaných sušických humanistů. Z nich vynikla rodina Rozaciů, Simon Gelenius, Matyáš Borbonius a další. Ve velké vitríně jsou vzácné české tisky, renesanční knižní vazby, památky sušické latinské školy, '''deník Matyáše Borbonia''', Geleniova Logika, kopie spisu V. Petrželky Sušického,<nowiki> </nowiki>tisky prací Rosacia Pagonia a dalších, latinský popis Sušice, kniha Mistra Jana Kampana Vodňanského Nový zákon z. r. 1568, Kronika Česká Václava Hájka z Libočan, Münsterova Kosmografie s nejstarší mapou Čech z. r. 1554<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = Řezníčková|jméno = Zdeňka|titul = Muzeum Šumavy Sušice|url = http://muzeum.sumava.net/?page_id=57%27%27|vydavatel = |místo = |datum vydání = 2011|kapitola = Stálá expozice, Průvodce po expozici Muzea Šumavy v Sušici, Přilehlá místnost|datum přístupu = 2015-06-24}}</ref>.

V [[Archiv|Archivu]] [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] je mezi nejvýznamnějšími panovnickými a [[Papež|papežskými]] [[Privilegium|privilegii]] také [[Pergamen|pergamenová]] [[Listina (diplomatika)|listina]] o [[Betlémská kaple|Betlémské kapli]] ze 7. března [[1612]]. Jde o nezvyklou „knižní“ formu s mnoha [[Pečeť|pečetěmi]] k listině přivěšených. Mezi svědky jsou také významné osobnosti předbělohorských Čech jako Mistr Jan Kampanus, doktor Matyáš Borbonius nebo [[Sixt z OtersdorfuOttersdorfu]]. Jedná se o jakousi smlouvu mezi mistry českého národa pražské univerzity a stavy pod obojí [[České království|Českého království]], která upravovalo užívání Betlémské kaple a Nazaretské koleje, které od roku [[1391]] patřily k základům pražské univerzity. Nešlo tedy původně o majetek celé univerzity, ale českého univerzitního národa, kterému byl dar kaple určen. Od [[Dekret kutnohorský|Dekretu kutnohorského]] a hlavně od [[husitství]], přestaly univerzitní národy hrát takovou roli jako v předhusitské době a navíc v činnosti zůstal jediný a to domácí, český univerzitní národ, byly domy a příjmy univerzitních národů považovány za majetek celé univerzity.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = Svatoš|jméno = Michal|titul = Smlouva o užívání Betlémské kaple z roku 1612|url = http://www.michalsvatos.cz/?p=10|vydavatel = |místo = |datum vydání = |poznámka = 1949-2007|datum přístupu = 2015-06-24|kapitola = }}</ref>

Ve stálé expozici [[Muzeum hlavního města Prahy|Muzea hlavního města Prahy]] jsou vystaveny [[Archeologie|archeologické]] [[Artefakt (archeologie)|nálezy]] z [[Archeologická lokalita|prostoru]] parcely č. 578 domu čp. 837, které byly [[Archeologický nález|nalezeny]] v roce [[1994]] při zakládání nového obchodního centra na Novém Městě pražském. Jedná se o [[Keramika|keramiku]] s režným povrchem, vsazovaným dnem a s podsýpkou, hnědě a šedě zabarvenou s profilovanými nebo vytaženými okraji. Výzdoba je rytá a radýlkovaná. Jsou to celé hrnky se soudkovitým uchem, větší [[Hrnec|hrnce]], poháry - např. [[Loštický pohár|loštický]], [[Holba (nádoba)|korbel]] s vtlačenou výzdobou, [[Džbán (nádoba)|džbány]] s manžetovým okrajem, hluboké mísy s vytaženým okrajem, pokličky zvonovitého tvaru, trojnožky a terčík s prolamováním. Další jsou keramické zlomky z jemné, dobře vypálené [[Keramická hlína|hlíny]], nádoby jsou okrové barvy nebo šedé, někdy tuhované; dna s odřezávanou strunou. Uvnitř nádob je solná nebo [[Olovo|olovnatá]] poleva. Dochovaly se také hrnce, hluboké místy s vytaženým okrajem, velké talíře, džbány vázovitého tvaru se dvěma oušky, krajáčovité hrnky s rozevřeným okrajem a dvěma nasazenými uchy, výzdoba je s rostlinnými a zvířecími motivy v hnědé, zelené, žluté a červené barvě. Kameninový džbán je s kónickým hrdlem a trubkovitou výlevkou, další s kulovitým tělem na nožce s válcovitým hrdlem, uchem a ozdobným rostlinným [[Ornament|dekorem]] v modré barvě, s trojicí plastických pásků. Zlomky velkého džbánu se sytě žlutou a hnědou polevou jsou zdobeny medailonky s portrétem Rudolfa II. a jeho císařským znakem. Kameninová je i kolekce nízkých nádobek k úschově mastí, dóziček, misek, kelímků (i s dochovanou mastí), láhev se žlábkovým dekorem, kónická dózička i velký hrnec s profilovaným okrajem, válcovitá nádoba s rovně vytaženým okrajem, tyglík

V knížecí Lobkovické knihovně v [[Roudnice nad Labem (zámek)|Roudnici]] jsou knihy v bílé kůži stejně vázané, na hřbetu ozdobeny třemi zlatými rosetkami a na desce znakem, kolem kterého se vine nápis Matthias Borbonius a Borbenheim, Collinensis. Byly kdysi v majetku tohoto slavného lékaře a básníka. V roce [[1621]], když mu bylo jmění zabaveno, byla mu vzata i jeho knihovna a přes veškeré supliky navrácena nebyla. Po jeho odchodu do ciziny se nejspíše koupí dostala do Lobkovické knihovny spolu s jeho rukopisy. Jedná se o rukopisy lékařských záznamů, opisy některé korespondence a dva jeho deníky. Jeden má název "''Iter Helveticum''" a popisuje studijní cestu z roku [[1596]] do Basileje s jeho žáky Janem z Vartenberka a Zikmundem Praksickým ze Zástřizlic a nejbližší dobu po jeho návratu ze [[Švýcarsko|Švýcar]]. Druhý deník líčí osudy Borboniovy z roku [[1622]], kdy byl pro účast na povstání vězněn do 3. června, kdy po propuštění zůstal v Praze do 6. července, pak odjel do [[Teplice|Teplic]]. Borbonius své zprávy a poznámky vpisoval do kalendáře "Nový a starý kalendář hospodářský a kancelářský", který vydal [[Šimon Partlic|Simeon Partlicius]] ze [[Chýšky|Špicberku]] (Tiskem [[Daniel Karel z Karlšperku|Daniela Karla z Karlsperku]]).<ref>Dvořák (1896), s. 11</ref>

O Borboniovi pojednávají díla [[Zikmund Winter|Zikmunda Wintra]] ''[[Mistr Kampanus (román)|Mistr Kampanus]]'' a [[Václav Kaplický|Václava Kaplického]] ''Velké Theatrum''.

* Další básnická díla obsahovala oslavy významných životních událostí nebo [[Epitaf|epitafy]].