Lockheed SR-71 Blackbird: Porovnání verzí

Konstrukce byla přizpůsobena pro lety ve výšce až 25 km a [[rychlost]]em okolo 3 000 km/h, použito bylo hlavně [[titan (prvek)|titanu]], díky čemuž konstrukce letounu odolávala teplotám až 300 °C. Křídlo mělo delta půdorys a bylo navrženo co nejštíhlejší. Jak na trupu, tak i na křídle jsou [[dilatační spáry]], které umožní natažení letounu až o 0,1 m. Zajímavostí je, že díky těmto spárám a nedostupnosti kvalitních těsnících hmot, které by odolaly vysokým teplotám během letu, z letounu před vzletem neustále unikalo palivo z neutěsněných nádrží. Nádrže začaly těsnit až v určité fázi letu. Vzhledem k únikům paliva a vysoké spotřebě při stoupání, měl letoun chvíly po vzletu téměř prázdné nádrže a bylo ho nutné natankovat za letu. Vpředu ve vyměnitelném krytu letounu a podél trupu v [[Kontejner|kontejnerech]] se nacházejí [[Infračervené záření|infračervená]], [[Optika|optická]] i elektronická [[Čidlo|čidla]] a [[Senzor|senzory]]. U letounu také byla poprvé využita technologie [[stealth]], díky které se letoun stal těžko rozpoznatelným (odrazová plocha se rovná velikosti sportovního letadla).